Na finále jste si schovala nejtěžší zápas a první ztrátu setu, čím to, že to bylo dnes tak náročné?
Já buď hraju hodinu, nebo dvě a půl. (smích) Bylo to dneska o bojovnosti. Hodně těžké, počasí bralo hodně sil. Vedla jsem 4:1, ale pak pět gemů v řadě prohrála. Nehrálo se mi moc dobře. Psychicky jsem na tom nebyla nejlíp. Jsem ale ráda, že jsem pak nehektila, nekazila. Uklidnila jsem se. Ve třetím setu jsem se zlepšila i na servisu.
Čím byl způsobený ten kolaps v prvním setu?
Necítila jsem se nejlíp. Uspěchávala jsem míče. Pramenily z toho chyby. Servis mi nepsal. Ona to začala vracet. Hodně jsme se ale tahaly a bylo to o pár bodech.
Ze 30 finále jste vydřela už 23. vítězství a další, kde jste musela předvést velkou vůli, vnímala jste to tak na kurtu?
Sama jsem si tam nahlas zamumlala, že to dneska musím ubojovat. Že to bude těžký, že se necítím nejlíp. Dokonce jsem si v pár gemech říkala, že ty nohy snad nerozjedu. Pak nějaké míče vyšly a překlopilo se to do pozitiva. Bylo těžký najít takovou tu lajnu mezi tím, abych to nepřepalovala a zároveň bojovala.
Co vám proběhlo hlavou po proměněném mečbolu?
To se asi nedá popsat. Bylo to štěstí, které převládlo nad vším. Vyhrát na domácím kurtu, kde přes rok tu trénuju, jsem tu jako doma. Znám se se všemi těmi lidmi. Úžasný pocit.
Na kurtu jste pak byla hodně dojatá, protože jste si vzpomněla, jak jste tu loni seděla s pořezanou rukou a nevěděla, kdy budete moct hrát. Kdy jste tento týden začala tušit, že byste mohla vyhrát?
Nejsem ten typ, co od prvního kola tuší, že by mohla vyhrát. Začala jsem tomu věřit až dneska. Naši mě učili hlavně pokoru, nerada předbíhám, abych neurazila toho nahoře.
Podívejte se na proslov Petry Kvitové po finále
An emotional @Petra_Kvitova addresses the 🇨🇿 faithful! pic.twitter.com/VAY5xpg2Rn
— WTA (@WTA) May 5, 2018
Je to pro vás takové uzavření příběhu o návratu?
Uzavře se to asi až na Roland Garros, kde jsem se loni vrátila. Přeci jen to je teď ještě trochu jiné, není to celý rok. Ale pak už by se to mohlo uzavřít.
Od vašeho návratu jste si ale už uhrála takový malý grandslam, máte titul z trávy, z tvrdého povrchu venku i v hale, a teď i na antuce. Naposledy se vám to povedlo ve veleúspěšném roce 2011. Cítíte se stejně jako tehdy?
Necítím, to snad ani nejde. Měla jsem letos před sezonou výbornou přípravu, mohla jsem toho spoustu odtrénovat po stránce fyzické i tenisové. Pak jsem sice onemocněla a trochu jsem se plahočila, ale od Petrohradu jsem se cítila dobře. Pestré to je hezky. Dlouho jsem čekala na antukový titul, tak jsem ráda, že to přišlo právě tady.
A co takhle grandslamový titul na French Open?
Když jsem extra namotivovaná, tak jsem pak zaťatá, o French Open určitě ještě nepřemýšlím. Mám Madrid, pak Řím, takže do té doby to ještě napiluju a potom uvidíme, co se stane v Paříži.
Je vidět, že jste za poslední dobu hodně zhubla a dostala se do kondice, upozorňují vás na to známí a fanoušci tady v Praze?
Slýchávám to, ale je mi to jedno. Od začátku roku, kdy jsem začala víc cvičit, se cítím dobře. Jsem úplně v pohodě, snažím se dělat všechno, co mám, a zatím to píše.
Teď vás čeká bleskový přesun do Madridu, kde na vás v prvním kole už zítra nastoupí Ukrajinka Curenková, jak vám je při takové myšlence?
Trošku blbě. Před chvílí jsem se dozvěděla, že hraju proti ní, tak jsem se trochu složila, protože to bude stejně náročný zápas jako dneska. Tam to alespoň víc poletí, to by mohla být moje výhoda. Doufám, že se dobře vyspím a odpočinu. Já vlastně nemám nový turnaj, ale jedu dál.
