Praha - Budí respekt. Nejen svým drtivým servisem a extrémně tvrdými ranami od základní čáry. Už jen svým sebevědomím. Coco Vandewegheová naplno věří svým schopnostem a tak bez jakýchkoli pochyb přijímá roli americké fedcupové jedničky.
O víkendu má na Floridě ukončit nevídanou vítěznou sérii českých tenistek a poslat Spojené státy do vysněného finále.
Pětadvacetiletá rodačka z kalifornského Santa Fe byla zrozena pro to, aby oplývala sebevědomím. Pochází z rodiny plné úspěšných sportovců. A nejen sportovců. Její babička Colleen Kay Hutchinsová se v roce 1952 stala nejkrásnější ženou Spojených států v anketě miss Amerika.
Právě od ní má Coco své životní motto, z angličtiny těžko přeložitelné: Fake it till you make it. Tedy předstírej, že si věříš, dokud ti to nepřinese úspěch. Pak se dostaví skutečná sebedůvěra.
"Když taková slova vycházela z úst miss Ameriky, která musela doslova přetékat sebevědomím, docela to dávalo smysl," směje se Vandewegheová, momentálně čtyřiadvacátá hráčka žebříčku WTA.
Shout out to Colleen Kay Hutchins for winning Miss America 1952!!! you go girl!👑🏆👠 pic.twitter.com/LYcgFBhvng
— Carol Carr (@housewife_1950s) March 2, 2017
Vandewegheovou do podoby úspěšné tenistky zformovali ale i další rodinní příslušníci, často známí profesionální sportovci. Její matka Tauna byla olympijskou plavkyní, strýc Kiki byl hvězdou basketbalové NBA a za New York Knicks hrál v padesátých letech nejlepší basketbalovou soutěž světa také dědeček Ernie. Další strýc Bruk získal beachvolejbalovou medaili na Hrách dobré vůle v roce 1994, teta Heather zase byla kapitánkou americké reprezentace vodního póla.
"U nás doma to bylo samé sportovní soutěžení, s dětmi se v tomhle ohledu nejednalo zrovna v rukavičkách," vzpomíná Američanka na po všech stránkách sportem nasáklou výchovu.
Svůj velký tenisový talent ukázala naplno své sportovní rodině i všem ostatním v roce 2008, když coby držitelka divoké karty vyhrála juniorku na US Open bez ztráty jediného setu. Mezi dospělými se zprvu prosazovala složitěji, ovšem o to zářivější pak byl její průlom. V životní formě jej zastihlo zejména Australian Open letos v lednu.
Mezi čtyři nejlepší hráčky tam prošla opět bez toho, aniž by prohrála jedinou sadu. Postupně vyřadila Italku Vinciovou, Francouzku Parmentierovou, Kanaďanku Bouchardovou, světovou jedničku Němku Kerberovou a další velkou hvězdu, Španělku Muguruzaovou. Těsně před branami finále jí vystavila stopku až krajanka Venus Williamsová.
"Když hrajete proti těm nejlepším, nemůžete jim ukázat slabost, nemůžete ukázat, že si nevěříte. V minulosti jsem s tím měla problémy, teď už ne. I díky babičce," mluví Vandewegheová o svém receptu.
"Asi jsem se naučila sebevědomí předstírat dobře, protože jsem se tam cítila jako odpad," vzpomíná na zápas s Angelique Kerberovou. "Ale pak jsem to překonala a dokázala to, věřila jsem svojí hře."
Výborně hrála i v únoru ve Fed Cupu, dvěma výhrami pomohla vyřadit Němky. Pak přišel útlum. Od té doby odehrála Coco jen tři zápasy a všechny prohrála. Velmi brzy se loučila s turnaji v Dubaji, Indian Wells a Miami. Nad zklidněným a sebevědomým duchem znovu nakrátko zvítězila její temperamentní povaha.
Vždyť problémů se soupeřkami už měla Vandewegheová, která sama sebe popisuje jako klasickou pláže milující "california girl", více než dost.
Na Wimbledonu 2015 se hlasitě pustila do Marie Šarapovové. Vandewegheovou prý rušila přílišným pohybem, když se chystala servírovat. S Kazaškou Julií Putincevovou to bylo ještě divočejší. Ta vypověděla, že jí Američanka nazvala vulgárním výrazem pro prostitutku, přidala pár dalších jadrných nadávek, prohlásila, že otec Putincevové je hloupý a že sama Kazaška ani neví, jak se hraje tenis.
Coco reagovala po svém: "Jakožto Američanka - a ještě k tomu trochu neoblíbená a protivná, řekla jsem si: V pohodě, jsem Američanka, takže využívám své svobody projevu."
Konflikt měla i s Donnou Vekičovou na US Open 2015. Australanka ji obvinila, že ji trefila schválně míčkem. "Kdybych ji opravdu trefit chtěla, skončila by na zemi," glosovala tehdy Vandewegheová.
Svůj nezkrotný temperament nebere jako něco, co by v sobě měla nějak potlačovat. "Nikdy nebudu někdo, kdo se bude vyhýbat konfrontaci. Skoro bych řekla, že ve svém běžném životě takové situace vyhledávám. Když mám pocit, že se mě někdo snaží nějak zatlačit, nebudu držet pusu. Jsem prostě svá," říká Vandewegheová.