reklama
 
 

Vondroušová je úkaz. Už trumfla i ty nejlepší Češky současnosti. Pozor ale na syndrom Vaidišová

18. 4. 2017 6:28
Sedmnáctiletá Markéta Vondroušová získala první titul WTA na turnaji ve švýcarském Bielu a tenisový svět je nadšený. Podívejte se na sestřih finále. | Video: Asociated Press |  01:36
Markéta Vondroušová překvapila víkendovým triumfem na turnaji ve švýcarském Bielu tenisové fanoušky i sama sebe. Svým rychlým průlomem do špičky už trumfla Petru Kvitovou či Karolínu Plíškovou. Podobný byl jen příběh Nicole Vaidišové, proto by měla dát velký pozor, aby také podobně neskončil.

Praha - Jako kdyby do českého rybníku, který je po léta plný výstavních kaprů, vjela mladá, hladová štika. Takový údiv a vzrušení vzbuzuje v řadách tenisových fanoušků Markéta Vondroušová se svou neskutečnou jízdou vzhůru světovým žebříčkem.

Druhého ledna asi jen ten největší tenisový fajnšmekr zaregistroval, že se sedmnáctiletý talent ze Sokolova po dlouhé pauze zaviněné zraněním lokte schovává až na 422. místě rankingu.

Teď střih. Máme polovinu dubna a stejná hráčka s prvním titulem WTA v kapse pomalu klepe na bránu první stovky. Zdá se to neuvěřitelné. Kdo se podíval alespoň na jeden zápas Vondroušové při její cestě za víkendovým triumfem v Bielu, asi dlouho zůstával v němém úžasu.

Levoruká dívka, která si musela cestu do hlavní soutěže probíjet kvalifikací, si vodila mnohem zkušenější soupeřky jakoby nic. Přitom teprve v červnu oslaví plnoletost.

V tuhle chvíli už je jasné, že způsobem, jakým vtrhla Vondroušová mezi tenisové dospěláky, trumfla i dvě nejlepší české tenistky posledních let. Petra Kvitová vyhrála první turnaj v Hobartu, když měla tři měsíce před devatenáctinami. Karolína Plíšková byla při premiérovém triumfu ještě o tři roky starší.

Obě momentálně největší české hvězdy stoupaly na tenisové nebe pozvolna. Kvitová už sice v sedmnácti letech hrála kvalifikaci grandslamu, ale úspěšná v ní nebyla.

Oproti nim je Vondroušová žhnoucí kometa. Udivuje především tím, jak vyzrálou a komplexní hráčkou ve svém věku je. Dokáže skvěle diktovat výměnu od základní čáry, ještě lépe se pohybuje a i z obrany dokáže překvapivým úderem zaútočit. Však svými kraťasy či loby školila i Barboru Strýcovou, která na okruhu patří k mistryním v tomto oboru.

Skvělá ruka je v tenise důležitá, ale minimálně stejně zásadní, obzvláště u hráček, je pak hlava. Ta Vondroušové zjevně zůstává chladná. Proti Kontaveitové v prvním setu finálového duelu odvracela devět brejkbolů a všechny ustála. Stejně tak nástup Estonky v sadě druhé, kdy Češce viditelně docházely síly.

Nezkušená teenagerka by se za takového stavu mohla sesypat pod tíhou životního finále. Ale to se nestalo, Vondroušová vždy vytáhla z rukávu nějaký překvapivý úder i v době, kdy se po výměnách v předklonu dlouho vydýchávala.

Samozřejmě že ještě ukazuje slabiny. Hlavně na servisu má pořád co zlepšovat. I když občas v Bielu vykroutila z podání parádní leváckou zatáčku, kterou soupeřkám zle zatápěla, mnohdy při nadhozu zbytečně pospíchala a připomínal jí to na lavičce i kouč Zdeněk Kubík.

Jinak ale není divu, že si ji nehrající kapitán Petr Pála vybral pro víkendový semifinálový duel proti výběru USA, a kdo ví, možná ji do některého ze zápasů i nasadí. Vždyť letos prohrála jen čtyři zápasy, kdo si to na okruhu může říct? Ale pozor…

Nejmladší česká vítězka za posledních 11 let

Ta paralela se nabízí. Vondroušová je momentálně nejmladší vítězkou turnaje WTA od doby, kdy v roce 2006 Nicole Vaidišová vyhrála turnaj ve Štrasburku a bylo jí 17 let a 34 dnů. V té době to byl její už dokonce šestý titul. Ovšem zároveň i poslední.

Dlouhovlasá blondýnka se jako náctiletá prodrala do semifinále Australian Open a French Open, stala se 12. nejmladší hráčkou top deset. Na nejvyšší úrovni vydržela dva roky, pak přišel zlom, série zranění a syndrom vyhoření. Najednou neměla chuť dál hrát a skončila s tenisem na čtyři a půl roku. Zkoušela se vrátit, ale loni to definitivně vzdala, ve 27 letech.

Tenhle příběh teď musí mít Vondroušová a její tým před sebou jako důležité memento. Je bezesporu úžasné, jakou vítěznou jízdu nastartovala. Bilance 40/4 na zápasy je fantastická a nemají ji ani ty nejlepší hráčky v top desítce.

Jenže to také znamená 44 zápasů. Taková porce utkání někdy nesvítí hráčkám ve statistikách ani po konci sezony, natož v polovině dubna. Jen pro srovnání, když Petra Kvitová vyhrála v roce 2011 Wimbledon, Turnaj mistryň a blížila se postu světové královny, odehrála za sezonu celkem 76 zápasů. Vondroušová je po čtvrt roce za polovinou tohoto numera.

Samozřejmě, vzhledem k tomu, že od května kvůli loňskému výpadku neobhajuje až do konce roku žádné body, bude Češka nejspíš žebříčkem dál stoupat a čeká ji přesun na silněji obsazené turnaje. Tam budou zřejmě přicházet častější porážky, ale i tak musí tenistka z pražského ČLTK pečlivě rozmýšlet, kdy hrát a kdy už si raději vzít volno. Že její tělo není z ocele, se moc dobře přesvědčila v minulé sezoně.

Neméně důležitý úkol čeká její trenéry i blízké, aby mladou naději udrželi nohama na zemi. S tak raketovým posunem do špičky přichází bohatší prize money, větší zájem médií, fanoušků, ale i různých individuí, kteří se budou snažit na jejím úspěchu přiživit. Proti tomu všemu bude potřeba Vondroušovou obrnit.

Výhodou je, že je odmalička zvyklá, že se na ni všichni dívají. Nálepku "talent" jí odborníci a novináři dali ještě v době, kdy chodila na základní školu. Když jsme spolu na začátku března seděli při rozhovoru na Štvanici, neustále jí někdo gratuloval k parádním výkonům na turnajích ITF. Ona vždy jen pokorně poděkovala a pokračovala dál. 

Stejně skromně mluvila o své hře. Sama si nedokázala vysvětlit, proč se jí najednou po zranění tak daří. Snad proto, že měla během léčení dost času si uvědomit, co pro ni tenis znamená, snad proto, že byla po sedmiměsíční pauze hladová po zápasech a dobře potrénovala. I tak mluvila o svých plánech a cílech s rezervou. Snila o kvalifikaci Wimbledonu a teď to vypadá, že si brzy nebude muset dělat starosti ani s hlavní soutěží.

Už v tuhle chvíli je Vondroušová na českém tenisovém trhu mimořádným šperkem, který je ovšem ještě třeba pořádně leštit a brousit, aby ho svět poznal v celé kráse. Každopádně je v dobrých rukách, vždyť se o ni vedle Zdeňka Kubíka stará také Jiří Hřebec, někdejší daviscupový reprezentant, který během své bohaté hráčské i trenérské kariéry, kdy vedl i obě sestry Plíškovy, dobře poznal, co taková rodící se superstar potřebuje.

autor: Miroslav Harnoch | 18. 4. 2017 6:28

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama