Izraelský tým se už v pátečním semifinále utkal s mužstvem vyznávajícím stejné válečné zbarvení, když hladce zdolal španělskou Tau Ceramiku. Na Moskvany však v dramatickém zápase už neměl.
Prvním byl v nedělním programu zápas semifinálových poražených, kteří se utkali o třetí místo.
Těžko říct, kdo v souboji dvou španělských celků hledal v kabině motivaci hůř, problémy s ní ale určitě neměli fanoušci Tau Ceramiky. Už v sobotu odpoledne předvedli působivý pochod centrem Prahy s velkými figurínami v klubových barvách.
A v ochozech v té chvíli ještě poloprázdné Sazka Areny fandili od začátku zápasu do samého konce. Stejně jako v pátek hrála prim jejich sehraná dechová sekce podpořená i bubeníkem.
Izraelští fanoušci přišli naladěni vítězně
Konec konců spousta z nich si své fandění vyzkoušela i v pražském metru cestou na zápas.
Mnozí z cestujících při jejich rytmickém poskakování do rytmu skandovaných pokřiků, které rozkývalo celý vagón, blahořečilo robustnosti konstrukce souprav Mitiščinského strojírenského závodu.
"Tak tohle by asi Pendolíno nevydrželo," prohodil ironicky asi třicetiletý Pražan při pohledu na rozradostněné Španěly.
A radost příznivcům Tau Ceramiky vydržela až do konce vydařeného dramatu s domácími rivaly z FC Barcelona.
Druhou polovinu utkání sledovala už o dost plnější hala, protože dorazila větší část z deseti tisíc příznivců Maccabi Tel Aviv. O atmosféru se zatím příliš nestarali, ale povedené kousky na obou stranách ocenili i oni potleskem.
Hlasivky začali Izraelci trénovat až v přestávce mezi oběma duely. A když se příznivci jejich finálového soupeře CSKA Moskva konečně dostavili do ochozů a začali se projevovat, žlutá přesila je doslova ubučela.
Podobné to bylo při nástupů obou týmu na palubovku 45 minut před začátkem zápasu. První přišel červeno-modrý tým CSKA doprovázen pískotem, po něm následoval velmi oslavovaný celek z Tel Avivu.
To samé následovalo krátce před utkáním při slavnostním představování hráčů. Ještě předtím se diváci seznámili s informací o tom, že do oficiální lóže usedl Václav Klaus, ale osoba českého prezidenta je k přílišným ovacím nevyprovokovala.
To už Sazka Arenou dunělo "Maccabi, Maccabi!". Jako by snad ani jiný vítěz být nemohl. S tím však určitě nesouhlasili hráči moskevského týmu, což v zápase konec konců dokázali.
A už v rozcvičkových střelbách to šlo o něco lépe ruskému týmu.
Nepřítel rozhodčí a ustřižený koš
Krátce před prvním rozskokem se snažil hlavní hlasatel Final Four přimět diváky, aby nestáli, ale usedli na své sedačky. Jenže uspěl jen u části publika. A když se začalo hrát, stála skoro celá hala.
Mezi žlutými příznivci Maccabi to začalo vřít od začátku, protože jejich tým vstoupil do zápasu výborně a CSKA dovolil první koš až v páté minutě za stavu 7:0. Nic na jejich nadšeni neubralo ani to, že Moskvané velmi rychle srovnali.
Ale přece jen se v té chvíli ruské pokřiky prosazovaly hlasitěji. Zvlášť když se jejich barvy dostaly do vedení. V osmé minutě finále to bylo poprvé na pražském turnaji, co Tel Aviv prohrával.
Ruský tým svůj náskok postupně navyšoval až na občasných deset bodů. Největším nepřítelem dne se pro izraelské fanoušky záhy stali rozhodčí. Nelibost začali projevovat skandováním "Hu! Ha!" a pískotem. Každé další sporné rozhodnutí sudích se pak setkávalo se stále vášnivějším nesouhlasem.
Když se v půlce poslední čtvrtiny skóre srovnalo na 55:55, naděje Maccabi zase ožily a s ním i jeho žlutá armáda v hledišti. Fanoušci už prakticky až do konce zápasu zůstali stát a podle klubové příslušnosti povzbuzovali patřičné barvy.
To se už kolem hřiště rozmístili členové ochranky a vkleče čekali na závěr zápasu, aby rozradostněným příznivcům zamezili probít se na hrací plochu.
V nejhornějším patře se však ochrance nepodařilo odchytit včas jednoho z ruských fanoušků, který s rudou pochodní skočil na prosklenou střechu pod ním umístěného skyboxu. Několik statných mužů se s ním chvíli honilo, ale pak jej polapili a okamžitě uhasili i možný zdroj požáru.
To se psalo 50 vteřin do konce zápasu a role se obrátily. Ztichli žlutí z Izraele a halou se neslo burácivé "CSKA".
Na konci utkání však potlesk sklidili všichni účastníci krásného a dramatického finále, které z Prahy udělalo alespoň na tři dny hlavní město evropského basketbalu.
Hráči CSKA začali hned po závěrečném hvizdu mohutně slavit. Podle dobrých basketbalových mravů Rusové ustřihli z koše síťku. Nezapomněli ani na své věrné fanoušky, které šli pozdravit před jejich sektor.
Když si vítězové dostatečně užili své radosti, začal závěrečný ceremoniál. I při něm byla potleskem odměněna obě družstva. Jako první si pro ceny došli poražení.
Pak přišla ta velká chvíle CSKA Moskva, kdy jeho hráčům předal vítěznou trofej Václav Klaus. Kvalitu soupeře v té chvíli sportovně uznali i fanoušci Maccabi Tel Aviv.
Závěr obstarala poněkud klišovitá hymna vítězů, snad ve všech evropských soutěžích oblíbená skladba "We are the champions" od skupiny Queen.
Hráče a trenéry čekal obvyklý kolotoč tiskových konferencí a dalších hovorů s novináři, po němž se mohli naplno věnovat oslavám.
V tu chvíli už začaly údržbářské čety s postupným rozebíráním všeho, co bylo do haly přivezeno speciálně na Final Four. Ale pražské vinárny, hospody a také ulice basketbalem díky stovkám fanoušků žily až do rána.
