"Kdybyste mi neřekl, tak ani nevím, že to je už dvacet let. To teda utíká," řekl Korbel v rozhovoru s ČTK a pokračoval: "Co mě napadne první? Že se mi konečně podařila individuální medaile. Navíc to bylo v Brémách a já jsem v té době v Německu působil a žil. Částečně jsem hrál doma a diváci mi fandili. Bylo to příjemné."
Na mistrovství Evropy odjel jako jeden z favoritů. A to i přesto, že o sezonu dříve měl problém se zády. "Speciálními cviky jsem posílil svaly a vrátil jsem se silnější. V bundeslize jsem neprohrál asi sedm měsíců," řekl. Dostával nabídky na přestup do Francie nebo do silného Düsseldorfu. "Ale zůstal jsem v Grenzau. Měli jsme silný mančaft a byl jsem tam moc spokojený," vzpomínal.
V Brémách nejdříve odehrál soutěž družstev. "Snad všechny zápasy, co šlo," uvedl. Únavu ale zahnal a pavoukem dvouhry procházel hladce; set ztratil až ve čtvrtfinále, v kterém vyřadil bývalého mistra světa a trojku turnaje Jörgena Perssona.
"Vedl jsem 2:1 na sety a asi 15:6, tehdy se ještě hrálo do 21 bodů, a přišla dlouhá šňůra balonků Jörgena," řekl Korbel. Soupeř tehdy snížil až na 15:13. "Najednou jsem byl ve fázi, že jsem to nemohl zlomit. Poslední krok je nejtěžší. Nezalekl jsem se, ale on hrál fantasticky. Za toho stavu 15:13 jsem se bránil a riskl zezadu bekhend po lajně, úplně šílenost. Kdybych to chtěl zahrát znovu, tak to z deseti pokusů netrefím ani jednou. Pak jsem to už dohrál," popsal.
Semifinále hrál s pozdějším vítězem Peterem Karlssonem. První "bitvu" prohrál v zákulisí. Původně stanovený čas zápasu se změnil a Švéd dostal informaci o hodinu dříve. "Když jsem to zjistil, tak to se mnou šilo. A když mě něco rozhodilo, tak jsem se s tím hůř vyrovnával. Místo abych se dál koncentroval, tak jsem přemýšlel, co a jak udělat. Teď o tom mluvím po dvaceti letech poprvé," řekl Korbel.
Problémem bylo, že už měl nalepený potah na pálce. Byl zvyklý dávat nový půl hodiny před zápasem. "Já měl vypočítané, že pro moji hru to je nejlepší. Každý to má jinak. Lepidlo vysychá a efekt čerstvého přelepení se ztrácí. Jsem na to citlivý, choulostivý a po změně času zápasu nastalo dilema, jestli potah nechat, nebo přelepit," řekl.
Přelepování potahů označil za alchymii. "Nový se musí vyťukat, tak dva dny, a když bych přelepoval ten nalepený, nemusím se trefit, bylo by to jak bláto a padalo by to do síťky. Kdybych to k něčemu přirovnal, tak třeba k špatně nabroušeným bruslím hokejistů."
Nakonec potah nechal a v prvním setu hrál s Karlssonem vyrovnaně. Za stavu 17:19 uhrál dva míčky a nastal další zlom. "Rozhodčí měl ruční počítadlo, převrátil číslo a místo devatenáctky tam skočila dvacítka. Jeden list mu chyběl. Nastal zmatek," řekl Korbel. Deset minut se nehrálo a český hráč vypadl z rytmu. "Vychladl jsem a první set prohrál. Pak už jsem se nečapl a prohrál tři nula," doplnil Korbel.
Bronzu si nadmíru cení. "V té době byla Evropa strašně silná, vyrovnaná a bylo nás tak patnáct dvacet borců, co mohli na medaili dosáhnout," upozornil.
Aktuálně je manažerem a občasným hráčem ostravského klubu TTC. "Už tolik netrénuju, občas si jdu plácnout, a když nejsou lidi, jak říkám, tak skočím za stůl v extralize. Běží nám akademie a zájem děti jakžtakž je, i když v minulosti to bylo víc. Ale je větší konkurence a technické vymoženosti je ubírají celkově."
Snaží se stolní tenis propagovat. I proto vznikl klip Let's Play (Celebration Of Table Tennis), který nahrála kapela Bassky. "Byla to příjemná zkušenost. Napsal jsem text. Snad to trochu pinec zviditelní. Co si budeme povídat, popularita sportu stoupá a klesá s úspěchy a teď se medaile nevozí," posteskl si Korbel.
