Sedm týdnů letní přípravy jste strávila na jižní polokouli, konkrétně na Novém Zélandu, v Argentině a Chile. Jak se vám tam líbilo?
Bylo to velice úspěšné soustředění. Já tahle delší soustředění mám ráda. Už jen proto, že jsme začínali Novým Zélandem, který miluju. To je moje srdcovka. Bylo to skvělý v tom, že jsme se mohli na trénink kontinuálně soustředit. Mělo to nějakou posloupnost. Člověk je tam sedm týdnů a dává to dohromady smysl. Nemohli bychom si to dovolit bez podpory ČOV, Dukly Liberec nebo Svazu lyžařů ČR. Stálo to peníze, ale takhle je to nejlepší. Člověk má čas na ježdění i suchý trénink.
Testovala jste tam také speciální brýle, které vám měly pomáhat s aklimatizací při časovém posunu. Pomáhalo to?
Určitě jsem se s nimi necítila hůř. Ale máme s tím i spojenou jednu zábavnou historku. Brýle jsme museli nosit dopoledne asi tři hodiny po probuzení. Na Novém Zélandu jsme šli do banky vyměnit peníze a přišli jsme tam v čepicích a oranžových brýlích. Paní v bance na nás hned, ať si sundáme brýle i čepice. Což jsme řekli, že nemůžeme, že děláme výzkum. Samozřejmě si o nás mysleli, že jsme lupiči. Tak jsme aspoň sundali čepice.
Letošní sezona je olympijská, upravujete podle toho plány na zimní sezonu?
Plány jsou jasné. Podzim bude probíhat tak, že budeme týden na soustředění, týden v Čechách, takhle to budeme střídat až do začátku prosince. Svěťáky chci brát pořád tak jako tréninkově. Když to vyjde, tak třeba vyhraju, když ne, tak třeba spadnu. Ale teď cítím, že to je na dobré cestě, a všechno budeme směřovat k olympiádě.
Pro co si tam pojedete?
Asi tam nemůžu jít s jiným cílem než obhájit nebo se umístit v té top trojce. Přijde mi, že tentokrát je to ještě vyrovnanější, že je tam víc holek, které se přibližují špičce a jsou silnější. Trať mi tam před dvěma lety vyhovovala, jsem teď asi ještě o něco silnější, než jsem byla v Soči.
Váš trenér Marek Jelínek na tiskové konferenci říkal, že by byl nejradši, kdyby olympiáda začala už za týden, jak to máte vy?
Mně je to asi jedno. Tomáš Kraus mě naučil, že olympiádu už jsem jednou vyhrála, což už mi nikdo nevezme a už to můžu jen vylepšit. Sport mám ráda, hodně to prožívám, ale když se něco nepovede, svět se nezboří.
Tak on narážel především na to, že jste v tuhle chvíli skvěle připravená, cítíte to stejně?
Je to hrozně těžký porovnávat. Přišlo mi, že loni jsem jezdila docela dobře, když jsem vyhrála svěťák. (smích) "Jelen" tam vždycky vidí nějaký problém, uvidíme, třeba když budu jezdit dobře před příští sezonu, tak zase řekne, že jsem teď tak dobře nejezdila. Cítím se ale každopádně super.
Bojíte se, jak to bude v Koreji z hlediska bezpečnosti?
Přiznám se, že nemám televizi, tak ani moc nesleduju, co se děje. Občas si jen přečtu nějaké sportovní zprávy. Občas něco zahlédnu, ale myslím, že je lepší se na takové zprávy nedívat. Je to strašně depresivní. Ale jeden kamarád mi říkal, že je dobře, že budeme na druhém konci toho poloostrova, protože Kim to pálí na druhou stranu. (smích)
Takže vážně žádný strach z raket Severní Koreje?
Už v Soči byly hrozby. Řešil se konflikt s Ukrajinou. Ale místo, kde je olympiáda, je většinou to nejbezpečnější na světě. Pořadatelé jsou ostražití a nedovolí, aby byl nějaký průšvih.
