Martinu v létě hodně trápilo bolavé koleno, co vám radili lékaři?
Přímo v Novém Městě máme svého primáře ortopeda, ten říkal, že můžeme normálně trénovat, co to dovolí. Koleno bylo evidentně přetížené. Po masáži bylo vždycky dobrý a po půlhodině tréninku se zase zahryzlo.
Museli jste tedy upravovat trénink?
Něčemu se musela vyhýbat, vůbec nemohla dělat skokovku. Všichni skákali a Martina nemohla. Začala až asi před dvěma měsíci, ale zatěžovali jsme to pomalu. Zatímco ostatní skákali sto metrů, ona jen třicet. Teď všechno nasvědčuje tomu, že to je v pořádku.
Sama Martina říkala, že si po dlouhé době odpočinula pořádně i psychicky. Bylo na ní po konci sezony vidět, že potřebuje oddych?
Jí rozhodně nepomohlo, že jsme jeli na olympiádu do Ria a nestartovala. To mi vyčítá dodneška. Pořád se ptá, jestli jsme tam museli být. Já jí říkám, ale co kdybychom tam nejeli, ono se podařilo kvalifikovat a my tam museli jet na poslední chvíli.
A co ona na to?
Nesla to těžko, ale teď už je to v pořádku. Ale počkejme si, třeba když se jí zadaří na zimní olympiádě, nenechám se zviklat cyklistickým svazem, kde mi řekli, že na letošním mistrovství v Norsku je jen rovina a žádné kopce. A nakonec? To byla trať pro Martinu! Teď bude mistrovství v Rakousku a to je náš kraj, to známe.
Takže už se vám v hlavě spřádají plány, ví o nich Martina?
Říkal jsem jí, že mě naštvalo, že jsme nejeli do Norska. A že jsem si myslel, že už dalších deset let takhle kopcovité MS nebude, a ono je hned další rok. A ona mi odpověděla, že ví, prý se dívala. (smích)
Teď jste na soustředění v německém Inzellu, často jezdíte italského Collalba. Proč právě tyhle dvě destinace?
V Itálii jsme víc než doma. Tady je dráha asi 650 metrů vysoko. V Itálii zase 1200 metrů nad mořem spíme, ve 2000 metrech trénujeme. Já do kopců jezdím rád, protože se tím dají vynahradit všechny podpůrné prostředky, které bych nikdy nikomu nedovolil. Takhle se krásně zahustí krev, je to přirozené a výkon vydrží dlouho.
A Inzell?
Sem musíme, jinde závody nejsou. Je to olympijská sezona a závodit potřebujeme. V 650 metrech nad mořem je to tu navíc nejrychlejší dráha v Evropě.
Už máte rozmyšleno, kdy vyrazit do Koreje, aby se tým stihl před olympiádou aklimatizovat?
Ano. Poletíme přímo tam někdy 27. a 28. ledna, abychom se dobře aklimatizovali. I kdybychom byli třeba čtyři dny bez ledu, tak to nevadí. Nejdřív budeme bydlet mimo vesnici a pak se přestěhujeme někdy na začátku února.
Martina má za sebou v prvních testovacích závodech skvělé časy, zvládla se oklepat ze zranění kolene. Máte v hlavě něco jiného než olympijský cenný kov?
Věřím, že si nějakou medaili vyjede. Už jsme v jiné situaci než dřív, i kdyby tam vyjela jen bronzovou, bude to skvělý. Přivézt i z třetí olympiády medaili by byl úspěch. Když ji nepřiveze, budeme oba zklamaní.
