Co nakonec rozhodlo, že jste se na můstky zase vrátil?
Bylo toho víc. Když jsem řekl manželce, že skokanskou kariéru uzavřu, tak dva dny brečela. Tvrdila, že by to byla velká škoda.
Přispěly k rozhodování i funkcionářské rošády?
Ano, velice důležitá pro mě byla změna ve vedení skokanského úseku. Žezlo převzal Jakub Janda a mezi členy předsednictva se zařadil také velký srdcař Jan Baier. A protože jsem cítil, že potřebuju nějaký impulz, tak jsem uvítal i změnu trenéra, když Richarda Schallerta vystřídal David Jiroutek. K tomu se ještě ozvala Dukla, že by mi chtěla pomoci. A tak jsem si řekl, že to ještě rok zkusím.
Cítil jste satisfakci třeba při prvním vrcholu sezony, kdy jste na Turné čtyř můstků skončil celkově na páté příčce?
Chtěl jsem v každém závodě nasbírat co nejvíc bodů a předvést kvalitní skoky. A páté místo bylo bez nejmenší nadsázky přímo úžasné. Vždyť jsem si dokonce vyrovnal osobní maximum z roku 2015. Dobře jsem však věděl, že nohama musím zůstat na zemi.
Nevěřil jste potom v lepší výsledek na mistrovství světa?
Přiznávám, že s 22. místem na velkém můstku jsem byl trochu zklamaný. Jenže dva týdny před šampionátem jsem při katastrofálním stavu českých můstků neměl kde trénovat a posilovna mi k dobré formě nestačila. Nicméně 15. příčka na středním můstku mi náladu zlepšila.
V závěrečném hodnocení Světového poháru vám patří 14. příčka. Odpovídá vašim předsezonním představám?
Po loňském 57. místě jsem na začátku sezony s takovou pozicí ani ve snu nepočítal. S výjimkou posledního závodu v norském Vikersundu se mi podařilo ve všech ostatních vystoupeních bodovat, čili skončit do třicátého místa. Hned několikrát se mi dokonce povedlo protlačit se do elitní desítky. Například v japonském Sapporu jsem skončil těsně pod stupni vítězů čtvrtý.
Už víte, co bude dál?
Dařilo se mi mnohem víc, než jsem čekal, takže měním i původní rozhodnutí, že ještě rok to zkusím. Už se těším na příští sezonu, třeba bude ještě lepší než ta poslední.
