Nyní už si dokáže hlídat hladinu cukru v krvi sama, v kariéře pokračuje a těší se, co dokáže, když má svůj zdravotní stav pod kontrolou.

Fernstädtová se celou uplynulou sezonu potýkala s únavou. Po posledním závodu Světového poháru ve Svatém Mořici zamířila na vyšetření a v nemocnici v Šumperku a v pražském IKEMu strávila čtyři dny. Resumé znělo, že má cukrovku prvního typu, stejně jako její otec.

"Kariéra ani nebyla moc ohrožená, protože taťka taky byl vrcholový sportovec, takže vím, že to jde. Jen jsem věděla, že to znamená každodenní omezení," řekla pětadvacetiletá skeletonistka novinářům. Ačkoli olympiáda začínala necelých čtrnáct dnů po diagnóze, neuvažovala, že by do Pekingu nejela. "Neměla jsem myšlenky, že nechci jet. A nakonec to klaplo."

Na dráze v Jen-čchingu byla po dvou jízdách dokonce na dohled stupňů vítězů. Nakonec skončila sedmá, nejlépe v sezoně. "Můžu být spokojená, byly tam chyby, ale celkově dobré."

Děkovala lékařce Kláře Sochorové, s kterou si celou olympiádu psala textové zprávy. Tehdy ještě nevěděla, co a jak může dělat. "Kdybych v tom byla sama, tak to takhle nedám. Vyřešili jsme to s tréninkem, na závody a měli jsme to dobře pod kontrolou. Navíc k tomu byly nervy, ale nakonec jsme to zvládli," uvedla Fernstädtové, které pomáhal také výživový poradce Tomáš Soukup.

Fakt, že je sportovkyně, Fernstädtové pomohl. "Přišli jsme do nemocnice a říkali, že je zázrak, že jsem přišla a neležím v posteli a nemůžu se hýbat. Ukázalo mi to, že trénink fakt funguje," řekla. Na konci sezony dokonce běhala v tréninku trošku lepší časy než na začátku. "Už se těším na přípravu a co s tím dokážeme, když to víme a máme to pod kontrolou."

Už na olympiádě doufala, že by mohla být příkladem pro ostatní cukrovkáře, že mohou sportovat. "Dostala jsem pak milion zpráv," prozradila. "Přijde mi, že si lidi a děti myslí, že když máš cukrovku, tak musíš skončit se sportem, ale prostě jde všechno. Když jsem zvládla jet z nemocnice na olympiádu, tak můžou normálně sportovat s cukrovkou i ostatní," míní.

Naučila se píchat si inzulín, včetně nočních injekcí, a měřit si sacharidy. "Už si poradím sama, to je příjemnější," řekla. Nejvíce jí vadí, že se nemůže najíst hned a musí počkat 15-20 minut, než začne začne hormon působit. "Ale musím si spočítat hodnoty, píchnout si inzulín a pak chvilku čekat. Je to proces, ale jinak můžu jíst a dělat všechno, co se mi chce."

Nyní má volno, byla v Německu a plánuje objet příbuzné po Čechách. Za měsíc se vrhne znovu do přípravy. Pod vedením atletického trenéra Josefa Andrleho zkusí dál zrychlit, dál spolupracuje s Rakušany a s kanadským skeletonovým koučem Jeffem Painem. Otazník visí na dvojicí Petr Kouřil a fyzioterapeut Jakub Marek. "Ještě jsme o tom nemluvili, ale oba mají rodiny a nevím, jestli to zvládnou. Byla bych ráda, kdyby pokračovali," řekla Fernstädtová.