Kdy jste si své nynější zranění přivodil?
Bolest v tříslu jsem cítil už v Praze před odletem do Tokia, ale myslel jsem si, že jde jen o nějaké natažení a za dva tři dny budu fit. Podle fyzioterapeuta profesora Koláře mohlo jít i o nějaké naražení kyčelního kloubu, a proto jsem se rozhodl, že do Japonska pojedu a budu se snažit získat nějaké body do už probíhající olympijské kvalifikace.
Nemyslel jste při odstoupení z turnaje v Tokiu také na účast v soutěži Masters, která se uskuteční ve dnech 20. až 22. prosince v Jeruzalémě?
Dokonce to byl hlavní důvod mého předčasného odchodu. Masters se určitě zúčastní špičkoví světoví judisté a nerad bych, zvláště po mém nevydařeném mistrovství světa, mezi nimi chyběl. Navíc za vítězná střetnutí se na tomto turnaji získávají vysoké body. Proto jsem chtěl být především zdravotně stoprocentně připravený. V současné situaci je však nad mým startem velký otazník a bude záležet jen na tom, zda bolavé tříslo bude v pořádku.
Jaké máte za této situace tréninkové možnosti?
Hlavně se snažím posilováním o udržení fyzické kondice. Včera jsem dokonce v exhibičním závodě na trenažéru bojoval na stometrové trati s olympijským medailistou na kajaku Pepou Dostálem a zůstal jsem za ním časem 0,21 jen dvě vteřiny, což mě mile překvapilo.
Máte s trenažérem určité zkušenosti?
Mám jich docela dost, ale tento vodácký byl pro mě novinkou, seděl jsem v něm poprvé. Když si uvědomím, že bych v něm měl být na lodi, tak jsem si jistý, že bych hned skončil ve vodě (smích). Ještě chci dodat, že s Lukášem jsme v kamarádském vztahu, ale zároveň i hecíři, kteří se chtějí navzájem porazit. Mimochodem já mu také porážku z trenažéru hned oplatil na žíněnce.
Čekal jste, že by vás letos různé zdravotní problémy mohly tak výrazně omezovat?
Bylo jich opravdu hodně. Hned začátkem roku jsem po zranění ramene a žeber byl marod tři měsíce, pak mě zlobil triceps a teď pro změnu třísla. Je mi však 32 let, což je to nejpodstatnější, protože mám za sebou dost dlouhý a náročný judistický život. A tak musím počítat s tím, že zdravotně stoprocentně v pořádku už asi nebudu nikdy a medaile začínají být dost daleko.
A jaký máte program do konce roku?
Kdyby se splnilo mé přání a Masters jsem se v Jeruzalémě zúčastnil, tak do Prahy bych se vrátil 23. prosince a ve stejný den bych s rodinou zamířil někam do teplých krajů.
