Pardubice - 117. ročník Velké pardubické vyhrál po 70 letech bílý kůň. Klisna Sixteen přepsala historii a v sedle s žokejem Dušanem Andrésem si v nedělním odpoledni doběhla pro triumf v nejslavnějším tuzemském dostihu.
"Začíná mi to pomalu docházet. Byl to vždycky můj sen a ten se mi najednou splnil," hledal po závodě správná slova na tiskové konferenci Andrés. Nezapomněl ovšem vyzdvihnout práci svého kolegy a trenéra Josefa Váni. "Je borec, dokáže vždycky správně připravit koně a já mu děkuji za důvěru."
Sedmiletá bělka se v průběhu závodu držela v širším poli koní, avšak trpělivě vyčkávala a na cílové rovince udeřila, když s přehledem předběhla dosavadního lídra Decent Fellowa.
Extra skokan
"Sixteen byla bezproblémová, je to super skokan. Drželi jsme se tak, kde jsem chtěli a byli jsme nedostřel. Po posledním skoku přes překážku už jsem věřil, že máme na to zvítězit. Přeci jenom, jezdím dostihy už nějakou dobu," usmíval se šťastný žokej.
- Smrt na Taxisu, Velkou Pardubickou vyhrála Sixteen - čtěte ZDE
- Obrazem: Dostih přinesl radost i smrt - ZDE
Dušan Andrés taktéž vzal sen svému trenéru Váňovi. Ten už se delší dobu snaží zvítězit ve Velké pardubické na bílém koni.
"Já to nevnímám. Je jedno jestli je kůň bílý nebo černý. Je to jedno," netajil se.
Sám Josef Váňa zažil úspěšné odpoledne. Všichni tři koně, které trénuje, doběhli do první "pětky". Na adresu vítězné svěřenkyně Sixteen poznamenal:
"Sixteen úspěch přeji, ovšem já ji v příštím roce neosedlám. Mám už jiné vyhlednuté koně, navíc spolu nevycházíme v práci," usmíval se.
Nervák z tribuny
Sám 55letý žokej nemohl do závodu pro kvůli zranění nastoupit. Závod z tribuny tak prožíval podruhé od roku 1985 a sám uvedl, že si to neužíval.
"Strašný, hrozný nervák," přiznal.
Jméno Josefa Váni se však na startovní listině objevilo. Do sedla jeho svěřence Juventuse usedl jeho syn.
"Před startem byl klidný. Spíš uklidňoval on mě," netajil se Váňa otec. Na svého syna však měl slova chvály. " Sice si nepředstavoval, že Taxis bude tak těžký, ovšem v jeho věku a schopnostmi se s tím popral výborně."
Chválou nešetřil ani na adresu svého třetího vypraveného koně. 12letý ryzák Decent Fellow už nyní patří k legendám Velké pardubické, když má na svém kontě jedno vítězství, dvě třetí místa a po včerejšku už 3x místo druhé.
"Je to už starý pardál, ale i přesto zaběhl nádherný dostih. De facto ho celý udělal," věděl dobře Váňa.
Není to však poprvé, co vítěz nejslavnějšího českého dostihu ztratil vedení v cílové rovince, když mu nezbyly síly po unavujícím průběhu.
"On si ale potřebuje dělat náskok. Není to kůň do finiše," zastal se ho však trenér.
V sedle Decent Fellowa se však neobjevil Josef Bartoš. Žokej, který loňský rok dovedl stejného koně k vítězství se v dopoledním závodě zranil a v hlavním nedělním dostihu ho musel vystřídat Tomáš Hurt.
"Shodli jsme se na něm jak s Pepou, tak po pozdější konzultaci i s majitelem Dr. Charvátem," vyjádřil se Váňa.
Maskul: Chyba jezdce to nebyla
Jen o rok starší než Decent Fellow byl na startovním poli vítěz z roku 2002 a 2005, Maskul. Ten také patřil mezi hlavní favority, avšak jeho cestu ukončil Taxisův příkop.
"Těžko hledat u Jardy Mišky chybu jezdce," hájil žokeje Maskula Josef Váňa.
Samotný vítězný žokej Dušan Andrés také nevěděl, co se při skoku v obávaném místě stalo.
"Maskula jsem zaregistroval až prázdného," krčil rameny a pouze poznamenal: "Ve Velké musíte mít také štěstí. Vyhrává ten nejlepší a nejštastnější."
