Praha - Král stále sedí pevně v sedle, ale na vrata jeho dosud poklidného království začínají hlasitě bouchat noví zájemci. Jestliže měl Josef Váňa poslední tři roky před Velkou pardubickou jistotu, že sedí na nejlepším koni v poli, sobotní 122. Velká pardubická slibuje vnést do zaběhaných pořádků svěží vítr.
Mnozí experti i sázející totiž věří, že obhájce vítězství Tiumen může na 6900 metrů dlouhé trati vůbec poprvé najít rovnocenného soupeře.
Zrovna v roce, ve kterém se může zapsat do historie jako první kůň, který dokázal vyhrát Velkou pardubickou čtyřikrát za sebou a bezmála šedesátiletý Váňa se může stát nejstarším vítězným jezdcem v historii.
Jedenáctiletému valachovi ze stáje Köi Dent hrozí nebezpečí hned ze dvou různých táborů.
Po dlouhých letech přijíždí do Pardubic silná sestava cizinců, z níž minimálně irský Uncle Junior a britský Maljimar disponují prověřenou mezinárodní třídou z ostrovů a Francie.
A pak je tady ještě nová, nastupující generace domácích překážkářů. Tedy koně mezi šesti a osmi lety věku, kteří se už ve Velké představili loni či předloni a postupně zrají k stále lepším výkonům.
Hned dva, Klause a Ronina, má k dispozici trenér Čestmír Olehla, který před čtvrt stoletím připravoval Váňova prvního osudového koně Železníka. Stále lepší je také ostravský ryzák Valldemoso a úplně nejvíce se mluví o osmiletém Trezorovi.
Tiumen č. 2 se opře o Brita
Blízký příbuzný Tiumena, stejně jako Váňova hvězda narozený v polském hřebčíně Moszna, letos vyspěl v ideálního skokana. Málo známá trenérka Hana Kabelková, která chystá pět koní přímo na pardubickém závodišti, a kdysi začínala u dostihových chrtů, s ním loni zkoušela uspět ve Francii a první účast ve Velké pardubické skončila pádem na Havlově skoku.
Přes zimu se ale něco stalo. Trezor udělal další pokrok a jeho realizační tým pro něj získal nečekanou posilu. Britský profesionál Liam Treadwell, vítěz Velké národní v Aintree u Liverpoolu, se uvolil přijet na Trezora i do kvalifikací a výsledkem byla dvě lehká vítězství ze dvou startů.
Nebyla to jen rychlost, ale také skokanská převaha, kterou Trezor upoutal mnoho lidí od koní. Včetně Josefa Váni, který už na sklonku léta prohlásil, že vítěz dvou kvalifikací bude mimořádně tvrdým soupeřem.
Trezorovy šance totiž umocňuje první Angličan po dlouhé době, který umí dobře číst pardubickou dráhu a pohybuje se ve zdejším specifickém prostředí s nebývalou jistotou.
„V čem je ten rozdíl? Na rozdíl od svých předchůdců prostě výlety do Česka nepodcenil a dokonale se připravil. Před Velkou přijel už na kvalifikace a to je jeho výhoda. Prošel si podrobně kurs, ptá se různých lidí a tím získal velké množství informací. Jeho krajané to dřív tak neřešili,“ všiml si Josef Bartoš, který mezi českými překážkovými jezdci nejvíce připomíná britský styl.
Josef Váňa mu přízvukuje. „Pokud bychom se v závěru dostihu ocitli vedle sebe, je tam jasný rozdíl. On má kolem tisíce vítězství, já tolik dostihů ani neodjezdil. To prostě musí být znát,“ konstatuje.
Dlouhá cesta do Velké
Čím to je, že Tiumenovi můžou letos šlapat na paty koně, které v předchozích ročnících Velké pardubické hravě porážel?
Ideální kůň pro Velkou pardubickou se rodí pomalu a stáj si na něj musí několik let počkat. Komety, které rychle zazáří a začnou se prakticky okamžitě prosazovat i ve Velké, jsou v této disciplíně mimořádně vzácné.
Budoucí hvězdy mnohem častěji absolvují „školku“ v menších a kratších dostizích, rychlých steeplechase, a ti s vlohami pro cross country postupně s osvojením dobré skokanské techniky pokračují dál. Pardubičtí specialisté se rodí ve chvíli, kdy mají po několika sezónách tamní překážky dokonale zažité a ví, kde a jak se co skáče.
Tlačit v této fázi na pilu se nevyplácí a zkušení trenéři vědí na své koně počkat.
Ani mladá hvězda steeplechase a vítězové kvalifikací ale nemají vstupenku k vítězství ve Velké pardubické jistou.
Klíčový faktor představuje délka dostihu 6900 metrů. To je porce pro skutečné vytrvalce, kteří dokážou po třech desítkách překážek a šesti kilometrech nejen prostát poslední kilometr, ale ještě v závěru zrychlit.
Takoví koně jsou vzácní a jedním z nich je Tiumen. Kde ostatní umdlévají a končí, on se rozbíhá.
Zdraví trápilo koně i jezdce
Skeptici zdůvodňují své mínění o závěru Váňovy a Tiumenovy éry nejen nebývale silnou konkurencí, ale i dalšími objektivními faktory.
Váňa si na jaře při nehodě v tréninku zlomil stehenní kost, jeho valacha zase dočasně zbrzdily zdravotní problémy v létě. Oba dokonce museli posunout přípravný start na Velkou ze srpna na září.
V poslední kvalifikaci si zkušeně pohlídali závěr, Váňa se však spokojil se třetím místem. Letošní debut nicméně měl i své vady na kráse. Poté, co populární dvojice při loňské Velké škobrtla za Taxisem, tentokrát měla problémy při dopadu za Havlovým skokem.
„Bylo by divné, kdyby Tiumen šel první dostih téměř po roce a neudělal žádnou chybu. Že se v kvalifikaci vloudí chybička, bych neviděl jako problém. Na předposlední skok si šáhnul jako mladík, to bylo horší, proto jsem radši před cílovou rovinou zvolnil. Ukázalo se ale, že toho nemá plné zuby, protože poslední skok překonal bravurně,“ vrací se Váňa k zářijovému dostihu.
60 je jen číslo
Po skeptických hlasech teď následuje obhajoba a zdůvodnění, proč Tiumen i v sobotu nejspíš odstartuje v roli sázkového favorita.
Rozenému vytrvalci a excelentnímu skokanovi je teprve jedenáct let a na dráze stále neřekl poslední slovo. Měkká dráha, která se o víkendu v Pardubicích očekává, mu bude vyhovovat a Josef Váňa už mnohokrát dokázal, že valachovu formu umí dokonale na tento říjnový den načasovat.
Nejstarší jezdec v poli má v dostihu přehled, a tak by ho neměl zaskočit ani vysoký počet 23 startujících, při kterém lze čekat nějaké kolize a strkanice.
I samotný Váňa má pocit, že se po jarním zranění dostal do správné pohody a se svým charakteristickým úsměvem hlásí: „Pro mě je šedesátka jen číslo, rozhodně se nechystám bilancovat, ani měnit něco na tom, že mě ježdění baví a je jedno, zda v dostihu nebo v tréninku…“
A protože se dobře zná, už odmítá pronášet jakékoli prognózy o tom, že by ho čekala poslední Velká.
„Proč? Vždyť ani Tiumen zatím nepatří do starého železa. Žádné cíle si nedávám, ale mrzí mě, že se nám nedávno v Itálii zabil Nobel. To byl kůň, jakého jsem ještě neměl a věřil jsem, že jednou tu Velkou pardubickou vyhraje. S takovým kanónem bych klidně jezdil i do pětasedmdesáti.“
V sobotu se vám přihlásíme z Pardubic už dopoledne v průběžně aktualizovaném on-line blogu se všemi hlasy a prognózami.
