Praha – "Místo koní přijely tanky, místo jezdců automatčíci a místo delegátů na chovatelský kongres generálové armád."
Těmito slovy zdůvodnil před 45 lety ředitel Státního závodiště Karel Plesnivý, proč se v roce 1968 nekonala Velká pardubická a popudil si tím proti sobě vlivné muže z KSČ.
Bylo to poprvé od druhé světové války a zatím naposled, kdy byl nejslavnější dostih na českém území zrušen. Velká pardubická byla jen jednou z řady sportovních či kulturních akcí, které se ve vypjatých měsících po 21. srpnu nemohly konat, ale v jejím případě pro to mluvily pádné důvody.
Zájem měli Sověti i kapitalista
Když slavné steeplechase, jejíž historie sahá do roku 1874, v padesátých letech hrozilo zrušení, přimluvil se za její zachování legendární maršál S.M. Buďonnyj a Velká pardubická se začala pořádat v rámci překážkového „Mezinárodního mítinku socialistických států". Při dostihové družbě se Sovětským svazem, Polskem, NDR, Maďarskem, Rumunskem a Bulharskem nebyla nouze o slavnostní nástupy, mezinárodní projevy či vypouštění mírových holubic.
Pro samotnou Velkou pardubickou to znamenalo hlavně jedno - od vzniku těchto mítinků ji vyhrávali výhradně sovětští koně. Až v roce 1963 ukončil jejich vládu domácí Koran s jezdcem Františkem Vítkem, což podle pamětníků vyvolalo podobně bouřlivé oslavy jako hokejová vítězství nad stejným soupeřem. Vítek o dva roky úspěch zopakoval s klisnou Mocnou a československé barvy se prosadily i v roce 1966 díky hnědáku Nestorovi.
Pořádat tak vypjatou akci po 21. srpnu 1968 mohlo být velmi ošemetné. Na tehdejším Státním závodišti se zvažovala varianta, že by se v tomto roce Velké pardubické zúčastnili jen domácí koně, to se ale údajně nelíbilo Sovětům. Kromě nich přihlásil své koně také 68letý Američan Tim Durand, milionář a dobrodruh z Kalifornie. Po srpnových událostech už někdejší poradce Charlieho Chaplina za železnou oponu nijak nespěchal.
Z dobových dokumentů se zdá, že dostihoví funkcionáři dlouho váhali s konečným rozhodnutím. Ještě v září byla opakovaně zveřejněna listina přihlášených koní a zprávu o definitivním zrušení zveřejnilo Státní závodiště až 6. října, pouhý týden před plánovaným startem.
To už byl zrušen i na začátek září plánovaný mítink ve Velké Chuchli, kde se měly v konkurenci "socialistických" koní odběhnout dostihy jako Cena Moskvy nebo Velká cena lidově-demokratických států. Ani tuto prestižní akci, představující pro domácí elitu prakticky jedinou možnost mezinárodního srovnání, nebylo možné ve zjitřené atmosféře uskutečnit.
Sedl na moped a ujel z Prahy
Okupace předčasně ukončila i pražské angažmá žokeje a trenéra Nikolaje Lakse, který od léta 1965 připravoval koně největší domácí stáje Hřebčín Napajedla. Ještě 18. srpna 1968 se Laks radoval z vítězství své klisny Aromy s žokejem Minaříkem na letním mítinku v Karlových Varech.
O tři dny později dorazily tanky a po sovětském expertovi se slehla zem. Ohledně detailů kolovalo několik různých verzí. Podle jedné z nich Laks nasedl u stájí na moped, odjel domů a narychlo si sbalil věci.
A největší stáji v republice nezbylo, než na zbytek sezóny narychlo povolat jiného trenéra.
"Náhražka" se běžela v Chuchli
Diváci sice o skutečnou Velkou pardubickou přišli, ale Státní závodiště se nakonec vrátilo k myšlence o ryze české konkurenci a vypsalo jakýsi náhražkový dostih.
Běžel se 13. října 1968 ve Velké Chuchli pod názvem Česká steeple-chase, měřil 5400 metrů a startovalo v něm pouhých sedm koní.
Až do cílové roviny udávala tempo vítězka Velké pardubické Mocná, v závěru se ale přes ni přehnal hnědák Japan s Františkem Vítkem.
Kůň, jemuž v Pardubicích vždy něco scházelo k tomu, aby bojoval s nejlepšími, v Chuchli vyhrál jistě o 2 délky. Do listiny vítězů nejslavnějšího dostihu se však nikdy nezapsal.
