Štěpánek hraje životní sezonu. Dostal se na osmé místo na světě v žebříčku ATP pro nasazování do turnajů a ochutnal atmosféru wimbledonského čtvrtfinále. Mohl se však radovat ještě více. K cestě do semifinále přes Švéda Jonase Björkmana mu na nejprestižnějším turnaji scházel jediný míček.

Na začátku týdne jste se poprvé v kariéře dostal do tenisové top ten. Jaký to je pocit být osmým tenistou světa?
Cítím hlavně velkou satisfakci po vší té dřině. Umístění v první desítce pro mě znamená splnění snu a cíle, který jsem si dal. Ale nehodlám usnout na vavřínech, zároveň je to pro mě i motivace do další práce.

Počítal jste si, kolikátý jste mohl být, kdybyste ve čtvrtfinále Wimbledonu proměnil mečbol proti Björkmanovi?
Ne, vůbec jsem neměl přehled, kolikátý mohu skončit a ani jsem nic nepropočítával. Osmé místo bylo pro mě překvapením.

Jak na vaše skvělé umístění reagovalo vaše okolí? Přijímáte gratulace a pořádáte oslavy?
V neděli jsem jel k rodičům a spolu s nimi a blízkými kamarády proběhla menší oslava. Pro mě je první desítka obrovský úspěch, ale chci jít dál, čeká na mě další práce a s oslavami to nijak nepřeháním.

Ve Wimbledonu jste vypadl ve čtvrtfinále po dlouhém souboji s Björkmanem, přestože jste měl mečbol. Analyzoval jste nějak s trenéry příčiny porážky? Hrála roli nervozita z prvního grandslamového čtvrtfinále?
Trenéři i já jsme hned po zápase odletěli na plánovanou dovolenou. Až se znovu setkáme, zápas rozebereme a popovídáme si o něm. Tím to pro mě skončí, zápas bude už historií. Nervozita samozřejmě byla. Čtvrtfinále Grand Slamu jsem hrál poprvé. Ale před tím se mi podařilo otočit dvě už téměř prohraná utkání, ve čtvrtfinále se mi na druhou stranu nepodařilo proměnit mečbol. Tak to prostě v tenise chodí.

Radek Štěpánek v osmifinále Wimbledonu. | Foto: Reuters

V tomto roce jste dokázal poprvé vyhrát turnaj ATP v Rotterdamu, dostat se do finále Masters v Hamburku a nyní vybojovat první účast v grandslamovém čtvrtfinále. Který výsledek stavíte nejvýš?
Výsledky se nedají srovnávat. Vyhrát poprvé turnaj ATP byl skvělý pocit. Grand Slamy jsou však mnohem sledovanější a dostat se na něm do čtvrtfinále je výborné. Oba turnaje měly pro mě neopakovatelné kouzlo.

Prožíváte zatím svoji nejlepší sezonu. Proč nastal průlom do světové desítky právě letos? Změnil jste nějak tréninky nebo přípravu?
Žádný zlom v mé přípravě nenastal. Spíše sklízím výsledky konstantní několikaleté tvrdé práce.

Vyřazením od Björkmana jste přišel o možnost změřit síly s wimbledonským suverénem Rogerem Federerem. Mrzelo vás, že jste se nemohl utkat s dlouhodobě nejlepším tenistou světa na trávě?
Mluvíme-li čistě teoreticky, na zápas s Rogerem bych se určitě moc těšil. Už jednou jsem ho v Gstaadu porazil, tak vím, jak vítězství proti němu chutná. I když se po právu říká, že hraje jako z jiné planety, rozhodně bych na zápas proti němu nešel jako dopředu poražený a o výsledek bych se popral.

Na druhou stranu krajanovi Tomáši Berdychovi zarazil Federer cestu Grand Slamem už podruhé za sebou v poměrně  brzkém stadiu ...
Někdy je zkrátka los a osud příznivější, jindy ne. Ale když chcete turnaje vyhrávat, stejně musíte porazit každého. Je to stejné pro všechny.

Na začátku sezony jste říkal, že pokud uspějete na grandslamovém turnaji, byl byste rád, aby se tak stalo právě ve Wimbledonu. Čím je pro vás turnaj tak výjimečný? Je to tradice?
Určitě hodně znamená jméno toho turnaje a tradice. Takový je jen jeden na světě, vnímají ho jinak hráči i veřejnost. Pro mě je obrovsky významný a jsem rád, že jsem poprvé na Grand Slamu uspěl právě tady.

Měl jste někdy nějaký idol, jemuž se v historii Wimbledonu dařilo a chtěl jste jej napodobit?
Nejvíce jsem turnaj sledoval, když kraloval Pete Sampras. Samozřejmě napodobit ta vítězství by bylo skvělé (smích). Dříve jsem hodně přál vítězství Ivanu Lendlovi, ale tomu se nakonec vyhrát nepodařilo.

Radek Štěpánek | Foto: Reuters

Letos se odehrával Wimbledon trochu ve stínu vrcholícího světového šampionátu ve fotbalu. Jak moc se v All England Clubu sledoval fotbal? Argentinec David Nalbandian byl dokonce v nadsázce obviněn, že uspěchal svoji porážku od Verdasca, aby stihl čtvrtfinále MS mezi Argentinou a Německem.
Samozřejmě že se fotbal sledoval. Už od Queensu, kde se hrálo před Wimbledonem, sledovaly zápasy skupinky hráčů podle národností a vzájemně se hecovaly. To bylo zajímavé oživení turnaje, které se často neděje. Já jsem fotbal taky sledoval, kdykoliv byl čas, zápasy našeho mužstva jsem viděl všechny. Bohužel jsme nepostoupili. O Nalbandianovi se říkalo, že dokonce chtěl svůj zápas přeložit, aby ten fotbal s Německem stihl.

Po průniku do top ten na vás možná ještě vzroste tlak v souvislosti s návratem do daviscupové reprezentace. Změnilo se v této otázce u vás něco?
Vůbec nic se nezměnilo. Já jsem si k celé věci už své řekl.

Ale až se bude blížit baráž s Nizozemskem, jistě na vás bude znovu vyvíjen tlak, abyste se vrátil. Neobáváte se toho? Jak jste se vyrovnával s mediálním humbukem kolem vás před utkáním Euro-africké zóny s Marokem?
Zpočátku mě to všechno bylo strašně líto, v reprezentaci bych nechal na kurtu duši. Ale po tom, jak se se mnou jednalo...už to vidím jinak. Na Davis Cup teď vůbec nemyslím.

V květnu na Světovém poháru se před vámi otevírala možnost zahrát si za národní tým, aniž by na kapitánské židli seděl Cyril Suk, kvůli němuž odmítáte hrát v Davis Cupu. Okolnosti vás ale donutily svoji účast odříct...
Na Světový pohár jsem se strašně těšil. Jenže v Hamburku, na turnaji těsně před tím, jsem se dostal nečekaně daleko a navíc mě pak trápil virus, s nímž jsem se potýkal až do French Open. Nemohl bych tam odvést stoprocentní výkon, a tak jsem musel účast vzdát. Hodně mě to mrzelo.

Jak jste si po Wimbledonu odpočinul, a jaké jsou vaše plány pro blízkou budoucnost?
Pět dní jsem měl úplné volno. Trochu jsem vrátil tělu to, co potřebovalo. Teď se budu muset začít připravovat. Za týden odlétám do Los Angeles. Čeká mě tam první turnaj na betonu, pak dva turnaje Super 9 a na závěr US Open. Doufám, že udržím formu a budu se neustále lepšit.