Praha – Zápas o boxerského vládce těžké váhy současnosti je za námi. Vladimir Kličko natáhl své kralování nad supertíhou již o patnáctý korálek, když v sobotu v noci v Moskvě jasně na body porazil domácího Alexandera Povětkina.

Po souboji, ve kterém obhájil své mistrovské tituly WBA (Super), WBO, IBF a IBO byl sedmatřicetiletý Ukrajinec v dobrém rozpoložení a to i přesto, že jej fanoušci vypískali a bývalý mistr světa Lennox Lewis jej nazval wrestlerem.

Na obě tyto narážky Vladimir Kličko, který si za triumf nad Povětkinem vydělal 17,4 milionů dolarů (cca 350 milionů korun), reagoval na pozápasové tiskové konferenci, na kterou ale naopak nedorazil jeho soupeř.

Překvapil vás Alexander něčím?

Z profesionálního hlediska jsou tam některé taktické záležitosti, které jsem mohl dneska večer udělat nějak jinak, ale jak víte, dokonalost žádný limit nemá, vždy je co zlepšovat. Pro mě je nejdůležitější, že jsem dneska večer vyhrál. Styl Alexandra jsem studoval dlouho, upozornil mne na něj již dříve i Emanuel Steward, takže já i můj tým jsme věděli, co nás čeká. Měl jsem spoustu různých soupeřů, ale Alexandra stavím nejvýše, protože měl po celý zápas obrovskou touhu vyhrát. Bojoval o to, aby mi uštědřil rozhodující ránu do poslední vteřiny. Byl jsem připraven bojovat dnes večer na sto procent, protože jsem si uvědomoval, jak důležitý to byl zápas. Saša bojoval ve svém rodném městě, tam, kde zná každý kout.

Hodně často jste bral svého soupeře do klinče, až se to fanouškům příliš nelíbilo. Co vy na to?

Rozdíl mezi mnou a Sašou je deset centimetrů, tak to prostě v takových zápasech s výškovým rozdílem chodí. Bylo to tam skutečně hodně klinčů, ale to byl jeden z mých hlavních úkolů. Nedovolit soupeři bojovat na krátkou vzdálenost, aby se nedostal na mojí hlavu. Jakmile se ke mně přiblížil, musel jsem ho obejmout. Na druhou stranu, Saša si často skoro až sedal, což také není tak úplně dle pravidel.

Nevadí vám, že vás fanoušci vypískali?

Ne.

Po čtvrtém kole jste si s Povětkinem vyměnili pár vět, co jste si řekli?

Nic takového tam neproběhlo. Možná to tak vypadalo z vašeho pohledu, ale k žádném komunikaci mezi námi nedošlo.

Jak moc tvrdě vás dokázal Povětkin zasáhnout?

Ani jednou mne netrefil nějak tvrdě a čistě, ale jak mne několikrát lízl, mám z toho modřinu pod pravým okem. Měl jsem zápas pod kontrolou, cítil jsem se jistý celých dvanáct kol. Nenastala jediná situace, kdy bych ztratil kontrolu nad tím, co se v ringu dělo.

Zasáhl vás jednou tvrdě v jedenáctém kole, až jste zavrávoral...

To si nepamatuji. (směje se)

Co byste řekl na výkon ringového, který vám odečetl jeden bod za strhávání soupeře?

Nevěnoval bych tomu velkou pozornost. Je to podobné, jako v mém zápase s Davidem Hayem, on Povětkin de facto bojoval podobně, je i zhruba stejně vysoký. Je celkem logické, že došlo často k tomu, že zůstal pode mnou. Dá se na to dívat různýma očima.

Jak myslíte, že se Alexander vyrovná s první porážkou své profesionální kariéry? Máte pro něj nějakou radu?

Život je jako jízda na horské dráze. Jednou jste nahoře, jednou dole, pak se to zase otočí. Není možné jít neustále vzhůru. Nechci mu dávat žádné rady, je to dospělý muž, který ví, jak se s tím vyrovnat, i když jsem zažil podobnou situaci jako on. Ale je to jen sport, já si tím prošel třikrát a od té doby dělám vše pro to, aby se to neopakovalo počtvrté.

Bojoval jste na půdě soupeře, jak jste se v Moskvě cítil?

Měl jsem své zápasy v různých zemích, proti různým soupeřům, takže nějaký tlak jsem na sobě nepociťoval ani nyní. Pokud si myslíte, že by mě měl rozhodit tlak ze strany organizátorů, tak to nikoliv. Vím, co mám dělat, vím, co je má práce. A co se týče zápasu. V ringu máte čtyři rohy, ringového, tři bodové a soupeře. A tak tomu bylo i tentokrát.

V boxu jsou zápasy, které skončí kontroverzně a soupeř chce odvetu. To sice není tento případ, ale ze strany Povětkina byla cítit obrovská vůle a touha vyhrát, což kompenzovalo jeho technické nedostatky vůči vám. Soupeře tolik toužícího po výhře jste dlouho proti sobě neměl. Jste připraven mu nabídnout odvetu?

Jsem ochoten boxovat odvetu, pokud po ní touží i sám Alexander, pokud ji budou chtít diváci. Je ale otázka, zda to lidé chtějí, nebo je to jen trik. Slova jsou jedna věc, uskutečnit něco takového je věc druhá. Navíc je třeba si uvědomit, že jsem šampiónem i organizací WBO a IBF a jsem povinen chránit i tyto tituly (proti Povětkinovi se boxovalo pod hlavičkou WBA, pozn. autora). V následujícím duelu bych měl bojovat pod hlavičkou WBO. Uvidíme, co bude, měl bych to vědět během měsíce.

Vladimire, vy i Povětkin jste gentlemani, před zápasem nepadla žádná ostrá slova. Není to škoda? Není to škoda, nechtělo by to trochu show, například ve stylu souboje Haye-Chisora?

Box, to je sport gentlemanů. Podívejte se do historie, například Joe Louis a Max Schmeling. Muži z různých zemí, s různým přesvědčím, přesto si po zápase podali ruce a poté stali i přáteli. Mít spoustu keců a poté v ringu nic nedokázat, to myslím do boxu nepatří a to je případ Chisory i Hayeho. Především chování Chisory nedělá našemu sportu dobrou reklamu. Co se týče mne a Alexandra, máme k sobě velkou úctu, a jsem mu vděčný za to, jak se choval v ringu i mimo něj.

Nenapadlo vás s ohledem na dnešní souboj vyzkoušet i něco jiného než box?

Mám základy juda. Ale každý sportovec má svůj sport, který si zvolí a který dělá. Myslím, že v sedmatřiceti letech se pustit do wrestlingu nebo Sambo už je pozdě.

Co byste ale vzkázal svým kritikům, kterým se váš styl boje nelíbi?

Jsem pod palbou kritiky neustále, takže jsem si na to už docela zvykl. Nicméně dál půjdu svou cestou, aby ne, když mi dneska přinesla úspěch. Navíc si myslím, že pro mé soupeře je to dobrá škola, zkušenosti do dalších zápasů.

Proč jste zápas neukončil před limitem?

Snažil jsem se o to, ale odpor Alexandra byl příliš velký. Zápas byl o rychlé akci, klinčích a sem tam úderech. Myslím ale, že i takový zápas by mohli fanoušci bojových umění ocenit.

V sedmém kole byl Povětkin třikrát na zemi, přesto jste ho nedorazil. Bylo to z úcty k němu, nebo to opravdu nešlo?

Kdybych mohl zápas ukončit před limitem, udělám to. Vyčkával jsem, chtěl jsem ho utahat, protože pak je snadnější soupeři zasadit rozhodující úder. Překvapilo mne ale, že on šel neustále vpřed i přesto, kolik toho inkasoval.