Členové Sulovského expedice marně prošlapávali již několikrát udusanou a znovu zcela zasněženou cestu do třetího výškového tábora. Vánice se neumoudřila ani po dalších dvou nocích strávených v 7000 metrech. Nezbylo než s nepořízenou sestoupit dolů. Čtyři dny úsilí přišly zcela vniveč.
Češi mají momentálně navázaná lana asi 200 metrů nad C3, tedy zhruba ve výšce 7250 metrů.
"K2 nás nepustila dál ani o metr. My s Liborem Uherem jsme počkali ještě další den v C3, ale počasí se nezlepšilo a museli jsme sestoupit také. Nepodařilo se nám vyfixovat ani o kus výše," smutně, leč vyrovnaně konstatuje Kamil Bortel.
Expedice na K2 exkluzivně na Aktuálně.cz
Ostravská expedice Leopolda Sulovského míří na nejtěžší osmitisícovku světa - K2. Sledujte jejich putování, vtipně komentované členy výpravy a opatřené fotkami Romana Langra.
Když se vraceli z C3, byli rádi, že vůbec našli svá navázaná lana, po nichž by se dostali dolů. Byla zapadaná a zamrzlá. Pohyb po sněhových pilířích je velice obtížný, dobrodruzi se propadávají po pás ve sněhu.
Své o tom ví i Radovan Marek, jenž sám na vlastní pěst vyrazil vystřídat do C3 nemocného Romana Langra.
"Podmínky v C2 už byly tak špatné, že jsem již neměl šanci jít za kluky do trojky. Musel bych znovu prošlapávat stopy, které oni pracně vydupali a které během jediné noci zmizely."
Výpravě nejsou příliš platné ani podrobné informace o povětrnostních podmínkách a sněžení. Leopold Sulovský je získává od Francouze, který leze sólově Česen a od vedoucího americké expedice. Zvěsti se většinou shodují. Horolezci vědí, kdy a v jaké výšce bude sněžit, jak bude foukat vítr. Jenže počasí se mění tak rychle, že na něj často nejde zareagovat.
"Počasí si z nás vyloženě střílí a veškeré předpovědi se míjejí účinkem. Čas daný pro vylezení K2 se krátí, už zbývá jen něco málo přes čtrnáct dní a nervozita stoupá," popisuje napjatou situaci Libor Uher.
Žádná z předpovědí navíc neslibuje delší slunečné okno než tři dny. A to je pro vylezení jakékoli cesty na K2 příliš málo. Čtyři až pět pěkných a stabilních dnů jsou nezbytným minimem, aby se horolezci mohli pokusit atakovat nejvyšší partie hory a stihli sestoupit z nejohroženějších míst.
"Všichni by chtěli lézt a fixovat, ale místo toho se neuvěřitelně nudí v základním táboře vestanech a čekají na zázrak. Nechtějte vědět, co všechno se honí v hlavě člověku, který se více jak dvanáct dnů nepohnul z místa." líčí Libor Uher.
K2 nepřijímá bez rozdílu národů
Nedaří se ani ostatním expedicím na K2. Americká expedice na Česenově pilíři postavila zatím pouze druhý výškový tábor v 6300 m.n.m., zmiňovaný Francouz má také jen C2.
Na Abruzziho žebru, vedlejší cestě na vrchol K2, jež je méně strmá a skalnatá, ale o to více ohrožená lavinami, je živěji. Korejská výprava má už postavený čtvrtý výškový tábor těsně nad 8000 metry. Jako první tehdy dosáhla pověstného ramene K2.
Když ale posledně do C4 přišli, zjistili, že nemají vůbec nic. Věci skončily buď pod sněhem nebo jim uletěly. Nenašli kyslíkové bomby, stany ani spacáky.
Pokud se jim nepodaří někde sehnat náhradní věci, popřípadě se nějakým zázrakem nepovede najít vybavení pod vysokou vrstvou sněhu, pokus o K2 pro ně letos skončil.
Ruská expedice, která se pod nejtěžší osmitisícovku posunula z Broad Peaku, postavila C3 na hladině kolem 7000 metrů, americká skupina lezoucí Abruzziho žebro rovněž dosáhla C3.
Předpověď slibuje pro část tohoto týdne slunné okénko. Češi vyrážejí s cílem posunout co nejvýše fixní lana, která na čtrnáct dnů ustrnula ve výšce 7250 m.n.m.
Zdeněk Hrubý, Pavol Lupták a Radim Slíva si mezitím odskočí na vedlejší Broad Peak. Jedná se o podstatně snazší osmitisícovku, terén je navíc "udusán" desítkami horolezců, které láká dosáhnout vrcholu v rok padesátého výročí této "Široké hory".
