S profesionálním tenisem koketovala v letech 1998 a 1999, ale až v následujícím roce naskočila do bílého cirkusu naplno. V roce 2000 odehrála dvanáct challengerů, na jednom z nich se probila do semifinále.
O rok později nasbírala šestnáct startů na challengerech, z nichž dva proměnila v triumf. Na dalších sedmi byla mezi posledními čtyřmi, z 64 utkání prohrála pouhých patnáct. Teprve v roce 2002 ji svět poprvé zaregistroval na turnaji okruhu WTA. Debutovala v Budapešti jako kvalifikantka.
Průnik do první stovky
V té sezóně se sedmkrát probila z kvalifikace do hlavní soutěže, včetně tří grandslamových turnajů. Na Roland Garros ve své premiéře na podniku tzv. velké čtyřky prošla do druhého kola a tam ve třech sadách podlehla domácí Dechyové. V říjnu poprvé pronikla do první stovky, patřilo jí 95. místo.
Povzbuzena tímto úspěchem se probojovala do prvního finále kariéry na turnaji WTA. V Bratislavě prošla vítězně kvalifikací i turnajem, ale poslední zápas nezvládla. Přestože vrátila Dechyové (ve slovenské metropoli nasazené jako číslo jedna) porážku z Paříže, ve finále podlehla Matevžičové.
Rok 2003 zahájila Iveta semifinálovou účastí v Hobartu. V Budapešti se pak dostala do čtvrtfinále. Jenže na šestnácti turnajích se neprokousala přes druhé kolo a z první světové stovky se sama katapultovala. Přezimovala na 140. místě.
V následující sezóně si ale spravila chuť. V Acapulcu vyhrála první trofej v kariéře. Přitom do hlavní soutěže musela z kvalifikace, takový kousek se dva roky před ní povedl v Helsinkách Kuzněcovové.
V Estorilu a Forest Hills skončila Benešová těsně pod vrcholem, nestačila na Loitovou a Lichovcevovou. V Budapešti byla v semifinále, v Sopotách skončila ve čtvrtfinále. V San Diegu poprvé v kariéře porazila hráčku z první světové dvacítky. V prvním kole vyřadila Farinaovou (19.).
Velkým zážitkem byl pro Benešovou start na olympiádě, přestože se jí na tvrdém aténském povrchu nedařilo. Vypadla už v prvním kole singlu. Jenže tuhle sezónu olympijský neúspěch už nemohl pokazit. V listopadu se vyšvihla už na 36. místo.
Navíc se jí loni docela dařilo i v deblu. Společně se Schaulovou byla ve finále ve Stanfordu, v Estorilu, Budapešti a Sopotách se s partnerkami probojovala do semifinále. Na konci roku jí patřilo 58. pořadí v žebříčku čtyřhry. A příjemné bylo i pročítání bankovních výpisů. Během roku 2004 přiteklo Ivetě na konto téměř 221 tisíc dolarů, největší suma v kariéře.
Letos se Benešové znovu dařilo v Hobartu. Jako třetí nasazená dokráčela až do semifinále. Z cesty smetla Kurhajcovou a krajanky Strýcovou a Gajdošovou. Narazila až v duelu s turnajovou dvojkou Dulkovou. Představila se také na úvodním grandslamu sezóny, ale její vystoupení na Australian Open bylo velmi krátké. Ve třech setech ji v prvním kole vyprovodila Ivanovičová.
První titul v deblu
V únoru v Tokiu ji ve třetím kole zastavila Davenportová, ovšem Iveta se mohla radovat z dalšího posunu v žebříčku. Poskočila o tři místa na 33. pozici. Vylepšila si i deblovou bilanci, v Paříži s Peschkeovou kralovaly. Iveta tak získala první titul ve čtyřhře.
Na dalších turnajích pro ni znamenalo konečnou maximálně třetí kolo, až v Praze se prodrala do čtvrtfinále. Na French Open se poprvé v uplynulých třech letech probila alespoň do druhého kola, tam ale narazila na Ivanovičovou a mohla si balit věci. Druhé kolo je na grandslamech jejím dosavadním maximem.
Iveta začala s tenisem v sedmi letech. Na dvorce ji přivedl otec, do širší světové špičky ji dotáhl trenér Jiří Hřebec. Útlá blondýnka má ráda antuku i tvrdý povrch, oblíbeným úderem je bekhend.
Relaxuje při nákupech a sledováním filmů. Mezi nejoblíbenější patří Forrest Gump, má ráda herce Bena Afflecka a Joshe Hartneta. Ráda se na svět dívá černobíle, to jsou totiž její oblíbené barvy.
Prohlédněte si všechny díly seriálu:
