"Nastoupit za Česko, moji novou vlast, pro mě znamená strašně moc," říká šestadvacetiletý rychlonohý útočník menšího vzrůstu. "Je to pro mě další krok na mojí české cestě," rozpovídal se Sheldon Fortuin okamžitě po zápase na tribuně stadionu v záhřebské čtvrti Siget, ukryt před rozpáleným sluncem.
Ragbista, který ještě nemá české občanství, splnil podmínky mezinárodní ragbyové federace na délku pobytu v zemi, a může tak startovat za národní tým. Do Česka přišel v roce 2017, v tuzemské extralize nastupuje za pražskou Spartu.
Už jste volal do Jižní Afriky, že jste nastoupil poprvé za Česko a okamžitě položil pětku?
Ano, hned. Hovořil jsem s rodinou, všichni z toho byli nadšení. Ale o položení pětky jsem je informovat nemusel.
Jak to?
Sledují každý můj zápas na on-line přenosech, takže vše viděli okamžitě naživo. Sešla se k tomu celá rodina. To položení jsem hodně prožíval, bylo to hodně emotivní. Vždy jsem snil o tom, hrát v národním týmu. Splnilo se mi to v Česku.
Jak se jihoafrický ragbista dostane k hraní v zemi, kde tento sport patří spíše k těm menším?
Do Česka mě nalákal krajan a trenér Neville Perry a někdejší český reprezentant a současný kouč Jan Macháček. Měl jsem být součástí projektu budování nového ragbyového týmu Olymp v Praze, ten sice skončil, ale já už tady zůstal.
Chtělo se vám do Česka?
Věděl jsem, že Jižní Afrika je v ragby úplně někde jinde. Líbila se mi ale myšlenka, že tady budu pomáhat s rozvojem tohoto sportu. Ragby mi už něco v životě dalo, chtěl bych to předat dál.
Co vám dalo?
Narodil jsem se a žil v Kapském Městě, i tam je hodně bídy a vysoká kriminalita. Člověk se snadno může dostat na šikmou plochu. Hraní ragby mě odmala motivovalo, pomohlo mi se vyhnout tomu, být třeba součástí nějakého mladistvého gangu. Chtěl bych to jednou tomuto sportu vrátit. Trenéři pomohli mně, když jsem byl dítě, teď chci pomáhat já.
Jak?
Učit děti hrát ragby. To by mě moc bavilo, vlastně už to dělám. V Česku se podílím na rozvoji takzvaného touch ragby (varianty ragby bez skládek - pozn. red.) a pak také učím děti pohyb v jedné soukromé mateřské školce. Moc mě to baví, hodně mě to naplňuje. Někdy dětem samozřejmě přinesu i malý ragbyový balon. Rád bych se v Česku jednou věnoval trénování ragby úplně naplno.
Jak se kromě těchto aktivit živíte teď?
Mám profesionální smlouvu s ragbyovou Spartou, kde hraji na křídle. V Česku nicméně lidí živících se hraním ragby moc není, řekl bych, že se dají spočítat na prstech jedné ruky.
Jak rozdílné je české a jihoafrické ragby?
To se vůbec nedá srovnávat, kvalita je úplně někde jinde. Dotáhl jsem to ale poměrně vysoko, jako junior jsem hrál takzvaný Curry Cup, a to za přípravku profesionálního týmu Cheetahs z Bloemfonteinu. V Česku lidi ragby zatím moc nesledují a neznají ho, podpora tohoto sportu je zde malá. Za tři roky ale sleduju, že se české ragby posouvá nahoru.
Překvapilo vás něco v Česku?
Jak lidé přemýšlejí rozdílně, jsou opravdu tvrdohlaví a soutěživí. Češi jsou studení, než vás poznají. Pak je to přesně naopak.
Chcete v Česku zůstat?
Ano. Česko se stalo mým novým domovem. Čím dál víc žiju s českou komunitou.
A co čeština?
Dobře rozumím, chybí mi ale sebevědomí na to, abych mluvil. Říct "ř" ale umím dobře.
