Kudy vedla cesta k triumfu ve Světovém poháru?

Mám už dost zkušeností, aby mně nevadila změna tratí v jednotlivých místech těchto závodů. Je mi jedno, jestli se konají v Německu, Španělsku, Francii nebo Slovinsku, což považuju za klíč k úspěchu. A pak to chce dlouhodobě vyrovnanou výkonnost, od června do října. Moje letošní forma byla sice tak trochu nahoru - dolů, ale nevydařená vystoupení byla pro mě zklamáním jen na obou šampionátech.

Jaká byla jejich příčina?

Například na mistrovství Evropy v Krakově jsem se dlouho trápil a nakonec získal medaili v crossu. Na mistrovství světa v Londýně jsem měl nejprve radost z výborného začátku v hlídkách a hned nato nastal výkonnostní propad, který vyvrcholil diskvalifikací v crossu. Chci tím říci, že velkou roli hrají často zdánlivě nevýznamné drobnosti. Například změna počasí, nespavost, různé osobní problémy a celková nálada. Pro mě je pak nejvíc nepříjemné, když vím, že nevalný výsledek je vinou mého špatného výkonu.

Jak jste na tyto propady reagoval?

Naučil jsem se o nich už moc nepřemýšlet, nezabývat se jimi a naopak jsem se snažil plně soustředit na další závod. A protože mi v tom pomáhala i řada mých známých, tak mně to doslova nakoplo.

Na kayakcross jsou různé názory. Jaký je ten váš?

Tak jako Jířa Prskavec našel oblibu v kanoi, tak mně baví závody v crossu, hledání nejrychlejšího průjezdu. Je to sice psychicky i fyzicky velice náročná disciplína, ale zároveň i nová výzva. Zatímco loni jsem se crossu při tréninku věnovat jen třikrát, tak letos jsem se na každý z několika desítek tréninků těšil. Navíc mám nemalý motiv, kterým je boj o účast na olympijských hrách, kde bude mít kayakcross svoji premiéru.

Nemáte obavy z případného zranění, které vás mimochodem potkalo při posledním letošním závodě v Paříži?

Bylo to samozřejmě nepříjemné a bolestivé, protože šlo o natržení mezižeberního svalu. Avšak ani přesně nevím, jak k němu došlo. Nezavinil ho nějaký kontakt s kajakem některého ze soupeřů, ale při nějakém pohybu po startu při skoku z rampy. Léčení probíhá k mé spokojenosti a v žádném případě neovlivňuje mé rozhodnutí i nadále se crossu plně věnovat.

Kde byly podmínky a celková atmosféra při závodech nejlepší a kde naopak vaše představy nesplňovaly?

Ideální je pražská Troja, ze zahraničí se mi pak nejvíc líbilo v Paříži. Nějakou krásnou známku bych naopak nedal Augsburgu.

Jak by měla vypadat vaše zimní příprava na olympijskou sezonu?

Pokud budu zdravotně v pořádku, tak asi za tři týdny bych se vydal na pětidenní soustředění do Paříže a potom ještě možná i do Itálie. Jinak na zimu už se těším, protože mám v plánu připravovat se šest až sedm týdnů v Reunionu, kde je vynikající zázemí a tamější trať je oficiální olympijské centrum. Na tomto francouzském ostrovu v Indickém oceánu bych se k někomu z českých a třeba i zahraničních slalomářů bych se připojil na silové tréninky. Kromě kayakcrossu, v němž se také hodlám naučit jinak přemýšlet o závodu než ve slalomu, bych se samozřejmě věnoval také klasickému kajaku.