Ósaka - Tyčkařka Kateřina Baďurová je zatím jedinou českou medailistkou na MS v Ósace. Tam, kde si jíní stěžují na vedro, vlhko a časový posun, ona vystřihla národní rekord a druhé místo.
Již potřetí jste skončila druhá za Jelenou Isinbajevovou. Cítíte se jako světová dvojka? Zvykáte si na tuto roli?
Nemyslím si, že bych byla světovou dvojkou. Je pravda, že už jsem tři závody zvládla obsadit tuto pozici, ale za Jelenou je deset holek na skoro stejné úrovni.
Bylo to vidět i na výsledcích MS a rozhoduje spíš aktuální připravenost na daný závod a samozřejmě i trochu štěstíčka, které jsem díky bohu měla.
Dá se s Jelenou vůbec závodit? Nebo je to spíše tak, že ona si jede svůj závod a zbytek pole také?
S Jelenou se závodit určitě dá. Tady ve finále na výšce 480cm, která jí zajistila zlatou medaili, skákaly ještě čtyři další holky a velmi nadějně.
Sport je nevyzpytatelný a tím i krásný, protože není nic dopředu přesně dáno a rozhoduje až ten konkrétní okamžik.
Dá se od ní v sektoru něco okoukat?
Určitě se dá okoukat její koncentrace na sektoru, když čeká mnohdy i několik hodin na svůj první pokus, což po psychické stránce není opravdu jednoduché.
Co se týče techniky, je známo, že existuje několik škol - pohledů na techniku skoku o tyči - a ty se v některých detailech liší. Proto nemůžu říct, že bych okoukávala, jak skáče, a snažila se jí napodobit.
Pokouším se spíš o provedení techniky, kterou učí můj trenér Boleslav Patera a vyzdvihuje pozitivní momenty různých škol - ne jen té ruské.
Když jste byla malá, zářil v tyči podobný fenomén, Sergej Bubka. Určitě jste ho sledovala v televizi. Jaké na to máte vzpomínky?
Abych řekla pravdu, v době, kdy skákal Sergej Bubka jsem byla hodně malá a věnovala se sportovní gymnastice, proto i mé zájmy směřovaly trošičku jinam než k atletice.
Vím si ale, že jsem sledovala velké závody jako je MS, nebo OH a z nich si ho pamatuji. Naštěstí existují záznamy, díky kterým jsem už jako tyčkařka mohla vidět většinu jeho úspěšných závodů a také dosud nepřekonaný světový rekord 614 cm.
Atletické MS v Ósace
Co se děje na šampionátu? Jak si vedou Češi? Sledujte aktuální výsledky, čtěte reportáže a rozhovory.
Na minulém světovém šampionátu stačilo Pavle Hamáčkové-Rybové k bronzu 451 cm, letos již to bylo 475. To jde ženská tyčka tak rychle nahoru?
Minulé MS bylo velmi ovlivněno špatným počasím - zimou, deštěm a silným větrem, který pro tyčkaře může být velmi nebezpečný.
I proto stačil na medaili relativně menší výkon, který byl ale v daných podmínkách dostačující a třetí nejlepší na světě.
V dnešní době absolutní nejlepší světový výkon již dva roky stagnuje, ale rozšiřuje se a zlepšuje zbytek startovního pole.
Mnozí atleti si stěžují na počasí, na extrémní vedro a vlhko. Vy v těchto podmínkách skočíte národní rekord. Čím to?
Vedro samozřejmě bylo, ale podmínky mají všichni stejné, nedá se na to vymlouvat, proto nezbývá nic jiného než se s tím smířit a vyrovnat.
Naštěstí jsme měli dostatečný čas na aklimatizaci, takže to nebyl takový problém. Navíc jsme měli naprosto ideální vítr - mírný do zad během celé soutěže.
Váš přítel Tomáš Janků si skočil své letošní maximum 230 cm, na 233 cm měl velice nadějný poslední pokus. Nakonec to stačilo "pouze" na páté místo. Jak byste zhodnotila jeho výkon?
Tomáš skákal moc pěkně, snahy o 233 cm byly velice nadějné. U posledního pokusu už jsem začínala jásat, že to tam je, a laťka nakonec spadla. Je to škoda, protože věřím, že má na víc. Sezóna ale nekončí a páté místo na MS je výborný výkon. Navíc jak jsem zaslechla, tak skočil na MS nejvýš v historii české výšky.
Až dosud jste žila s vicemistrem Evropy. Nyní bude on žít s vicemistryní světa. Co na to říká?
Tomáš má snad ještě větší radost než já, hodně to se mnou prožíval. Teď jsme oba stříbrní, tak si nemůže doma nikdo vyskakovat. Jedinou nevýhodou je, že jemu titul vicemistra Evropy vydrží déle, než ten můj.
