Těmito výhrami jste si otevřely dveře na mistrovství Evropy. Jak jste prožívala premiéru ve své nové roli?
Hrálo se v Havířově, tedy v mém rodišti, takže jsem si věřila, ale zároveň se ozývala i určitá nervozita. Průběh zápasu s Itálií byl zpočátku dost dramatický, v některých okamžicích až infarktový. Platí to hlavně na dvě úvodní pětisetové bitvy, po nichž byl stav 1:1.
Když však ve střetnutí týmových jedniček Matelová srovnala skóre na 2:2 a Blašková stanovila konečný stav na 3:2, hlavní slovo dostala radost a velká spokojenost, že tímto vítězstvím si náš tým zajistil účast na evropském šampionátu. Utkání s Portugalskem už o ničem nerozhodovalo, a proto jsem dala možnost i dalším dvěma děvčatům.
V čem je pro vás největší rozdíl mezi hráčkou a trenérkou?
Pro mě je úplně něco jiného být trenérkou reprezentace než hrát nebo i koučovat mládežnické celky. Za stolem se okamžitě musím rozhodnout, co mám příště udělat jinak, co je potřeba změnit. Na trenérské židli cítím větší zodpovědnost za konečný výsledek, je to pro mě čest. Jiná je i nervozita, která u hráčky často rychle zmizí a naopak trenérka ji stále prožívá. S každou svojí svěřenkyní musí jednat jinak a vědět, co hráčka potřebuje a jak jí pomoci. Velice důležitou roli má psychika.
Co byste řekla na adresu svého reprezentačního týmu a vůbec celého ženského stolního tenisu?
Nominaci současných pěti stolních tenistek považuji za správnou, lepší nejsou. Horší už je to, že za třicetiletou Matelovou je věkově hluboká propast, a přitom současné podmínky pro další výkonnostní růst jsou na evropské úrovni. Chybí však potřebná konkurence, která by ty nejlepší tlačila do větší náročnosti.
Často jim stačí málo, ale k tomu, aby se výrazně prosadily i na mezinárodní scéně, je potřeba se zvolenému sportu stoprocentně věnovat. Pro vysokoškolačky je to většinou z jejich pohledu neřešitelné. Největší propad vidím v kategorii juniorek. Proto mým záměrem je udělat si přesný obrázek našeho talentovaného mládí a začít důkladně pracovat už s 15letými.
Co vám prozrazuje pohled do současné tabletennisové Evropy?
Je to zajímavé, ale poměr sil se vyrovnává. Dost času se věnuje fyzické přípravě, ale po technické stránce nikdo nevyniká. Převážná většina zemí, snad jen s výjimkou Německa, má ve svém týmu jen jednu opravdu špičkovou hráčku. Chce to ten správný dril a dostatek sebevědomí, což většině českých hráček chybí.
Jak početná je naturalizace asijských stolních tenistek?
Našly cestu snad do všech západních zemí, ale jejich současná výkonnost už není na takové úrovni jako třeba ještě před deseti lety. Jejich příchod do Evropy je o poznání menší, takže třeba za stolem občas vidíme i dcery bývalých vynikajících hráček. Není tedy třeba si myslet, že zápasy s nimi jsou předem prohrané.
Je zajímavé, že vaším asistentem se stal Číňan Sü Kchaj. V čem vám pomáhá a neuvažuje také o příchodu nějaké hráčky z jeho země?
Přišel z Polska, ale v Evropě je už 20 let. I já ho znám delší dobu a mnoho dalších informací jsem o něm získala. Myslím si, že nám může hodně dát, třeba naučit nové tréninkové metody. Domlouvám se s ním polsky, ale o případném příchodu nějaké čínské stolní tenistky jsme se zatím nebavili, a pokud vím, tak ani v minulosti nebyl o tuto možnost zájem.
A jaké umístění vašich svěřenkyň na mistrovství Evropy byste považovala za úspěch?
Šampionát se koná až v září v Malmö a do té doby se může ještě leccos přihodit. Neznám ani počet účastníků a hrací systém. S obavami, že bychom tam mohly propadnout, však do Švédska určitě nepojedeme.
