reklama
 
 

Necouvl jsem ani o píď, říká Jícha o své kariéře. Rozlučka ho dojímá, ale Rosického kopírovat nechce

14. 6. 2018
Jako malý capart chodil s tatínkem na zimní stadion v Plzni obdivovat ligové hokejisty a nikdy by ho nenapadlo, že ho na stejném místě budou zaplněné tribuny vyprovázet potleskem k poslednímu zápasu. Házenkář Filip Jícha pořádá v rodném městě v sobotu rozlučku s hráčskou kariérou a vzdát hold mu přijdou ty největší hvězdy, které kdy v jedné kabině potkal. V rozhovoru pro Aktuálně.cz přiznal, jak ho celá akce dojímá a jak se znovu začal na palubovku těšit.

Kariéru jste ukončil ze zdravotních důvodů, ale v sobotu vás čeká poslední velký zápas, jak jste na tom fyzicky?

Po roce, co jsem nehrál a netrénoval házenou na vrcholové úrovni, je mi tělo hodně vděčné a cítím se dobře. Samozřejmě už nejsem takový atlet, jako jsem býval před iks lety, ale zdravotně jsem fit. Na jeden zápas budu určitě připravený. Dokonce jsem se nějakých šest týdnů předtím snažil trénovat. Chodil jsem běhat a koleno v tomhle režimu drží. Nejsou to dvakrát dvouhodinové tréninky denně, to by pro něj bylo fatální.

Zároveň ale avizujete, že rozlučka nebude žádnou exhibicí, ale ostrým utkáním. Zvládnete takové tempo udržet?

Tím, že budeme mít jednu kabinu, tak svou promluvou před zápasem zkusím na kluky zapůsobit, aby si ho užili, ale zároveň aby ho odehráli v tempu. Potom to vypadá i líp. Nevím, nakolik se nám to podaří, ale za sebe můžu říct, že to odehraju na sto procent. A pokud to i tak někomu přijde pomalé, tak bohužel, rychlejší už nebudu. (smích)

Motivační řeč je jedna věc, ale půjde to takhle bez tréninku?

I proto jsem dával dohromady dva týmy tak, aby tam byli hráči, kteří spolu dřív hráli nebo ještě hrají. Házená, aby byla líbivá, musí být natrénovaná, není to jako fotbálek, že dáte na zem balon a přihráváte si. Tady hráči musí být sehraní, aby byli schopní provést nějaký šest sedm kombinací.

Oficiálně jste sice ukončil kariéru na podzim, ale bez házené jste už v podstatě rok. Chyběla vám?

Jak se to blíží, těším se na ten zápas čím dál víc. Před pár dny jsem natáčel takový dokument, kdy jsem se převlékl znovu do herního úboru, a musím říct, že jsem si to užíval. Celý rok jsem si na to nevzpomněl, svou kariéru považuju za uzavřenou kapitolu a soustředím se jen na to, co bude, ale teď, když se blíží rozlučka, svrbění v ruce mám. 

Rozlučka Filipa Jíchy

- sobota 16. června od 17.30 hodin v hokejové Home Monitoring Areně v Plzni
- vstupenky od 90 do 180 Kč můžete zakoupit na: www.sazkaticket.cz
- po celý den budou v Plzni probíhat doprovodné akce spojené s rozlučkou Filipa Jíchy. Ta hlavní proběhne v sobotu v prostorách zrekonstruovaného areálu DEPO2015, jen kousek od zimního stadionu, kde bude Fanzona. Otevřena bude od 11 - 16 hodin, k dispozici bude i 300 parkovacích míst.
- ve 13.30 hodin se v DEPO2015 uskuteční autogramiáda Filipa Jíchy a hvězdných spoluhráčů. Celou akci moderuje Jiří Pelnář, připravené jsou i soutěže o vstupenky na Poslední zápas Filipa Jíchy
- Zahraniční hvězdy: Thierry Omeyer, Daniel Narcisse, Gudjon Valur Sigurdson, Stefan Lövgren, Kim Andersson, Kiril Lazarov, Peter Gentzel, Dominik Klein, Marcus Ahlm, Víctor Tomás, Raul de Troise. České hvězdy: Jan Filip, Karel Nocar, Daniel Kubeš či Petr Štochl. 

Před vámi je přerod v trenéra, dokonce studujete licenci. Jak vám to zatím jde?

Mám před sebou poslední rok studia A licence. Začínám vlastně hned v neděli po rozlučce, v jednu už musím být v Kolíně nad Rýnem nastoupený. A moc se na to těším. Kdyby bylo na mně, tak už bych šel zítra trénovat s týmem. Co se týče učení jako takového, to mi nikdy nedělalo problém. Klidně sednu a nadrtím se nějakou látku nebo napíšu odbornou práci. Naopak mě to baví.

Už máte i domluvené angažmá coby asistent trenéra bundesligového Kielu. Nebojíte se do toho takhle rychle skočit?

On ten přechod k trénování byl pro mě pozvolný. Ještě v době, kdy jsem byl hráč, tak jsem věděl, jaký směrem se vydám. Takže už ke konci kariéry jsem si hledal nějaké informace a odpovědi na otázky, které jsou potřeba k trenérství. 

Bývalí hráči v trenérských rolích mají obvykle problémy s respektem u hráčů, se kterými třeba v minulosti obývali jednu kabinu. Tohle se vás týkat nebude?  

Mám výhodu, že těch hráčů, se kterými jsem hrál, už v týmu moc není. A pokud ano, tak jsem je zažil jako jejich kapitán a byl jsem takový extrémně dominantní. Jako hráč jsem necouvl ani o píď. Což ale na druhou stranu jako trenér určitě nebudu. Myslím, že máme mezi hráči a trenéry vzájemný respekt. Navíc, jaký si ten vztah s nimi nastavím, takový ho budu mít. To je má práce, a pokud to nezvládnu, nemám tam jako trenér co dělat. 

Když se vrátíme zpátky k rozlučce, přijede spousta vašich bývalých parťáků. Na co budete nejčastěji vzpomínat?

Vždycky se vypráví příhody, které jsme společně zažili. A nebude to jen o sportovních zážitcích. Bude to plné přátelství. Do Plzně přijedou nejen hráči, ale i jejich přítelkyně a manželky, které pojí s mou rodinou stejné přátelství. Těch příběhů bude moc. Těžko se mi hledají slova, protože mě to velmi dojímá.  

Na koho z hvězd, které přijedou, se těšíte nejvíc?

Musím říct, že se moc těším na Stefana Lövgrena. To byl kapitán s velkým K, který určitě uvízl v srdci nejen házenkářům, ale i fanouškům. Už jen tím, jaký byl, měl obrovský respekt hráčů, a přitom byl hrozně milej. Když on řekl, že se zvedneme a někam jdeme, tak ho všichni poslechli. Těším se i na Thierryho Omeyera, kterého jsem půl roku neviděl, a na další a další.

Poslední zápas absolvujete přesně týden poté, co měl rozlučku fotbalista Tomáš Rosický. Viděl jste ji, říkal jste si, že byste chtěl zažít něco podobného?

Rozlučku jsem přímo neviděl, ale nějaké záznamy v médiích ano, takže jsem relativně v obraze. Rozhodně nechci nikoho kopírovat. Atmosféra fotbalová a házenkářská se nedá porovnávat. Myslím si, že atmosféra, kterou zažijeme na zimáku v Plzni, bude naprosto famózní. Ten uzavřený prostor má akusticky obrovskou výhodu. 

Překvapuje vás, jak se teď Plzni ve sportu daří? Je úspěšná v hokeji, ve fotbale i v házené…

Já jako rodilý Plzeňák musím odpovědět jednoduše: Plzeň vždycky byla a bude sportovní město. Její občasné jsou duší sportovci a já jsem rád, že jsem se tu mohl narodit a udělat rozlučku právě tady. Dodnes si vzpomínám, jak jsem na zimní stadion chodil s tátou, když jsem byl malý, na hokej, a nikdy by mě nenapadlo, že takhle budou jednou na tribuně sedět rodiče a koukat dolů, jak hraju poslední zápas. Teď se to stane. 

autor: Miroslav Harnoch | 14. 6. 2018

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama