Rozhovor vznikl při předávání Železného sportovních relikvií, které světový rekordman v hodu oštěpem prostřednictvím on-line deníku Aktuálně.cz nabídl do internetové aukce, novým majitelům.
| ČTĚTE VÍCE Železného relikvie mají nové majitele Sportovní relikvie Jana Železného, které prostřednictvím deníku Aktuálně.cz nabídl do dražby, si převzali noví majitelé. |
Výtěžek prodeje, tedy téměř 60 tisíc korun, věnuje Jan Železný lehkoatletickému oddílu v Mladé Boleslavi, kde sám s atletikou začínal.
A: Oštěpu se chcete nadále věnovat jako trenér. Už máte nějaké své vlastní svěřence?
Mám teď docela šikovné tři kluky, tak jsem na to zvědavý. Právě na ně myslím, když zvažuji možnost uspořádat nějakou podobnou akci, jakou byla dražba mých sportovních předmětů ve spolupráci s Aktuálně.cz. Protože pokud chcete udělat opravdu dobré soustředění a zabezpečit je, tak na to potřebujete finance.
A: Určitě máte stále spoustu povinností, ale jste na tom teď lépe s volným časem, když jste skončil s aktivní kariérou?
Akcí je docela dost a už toho musím hodně odmítat, protože osobního času pak mám strašně málo. Postupně se to snažím utlumit, protože mně vůbec nebude vadit, když se pomalu ztratím v davu.
A: Takže si volného času moc neužijete, i když už sám aktivně netrénujete?
Zatím to tak opravdu nebylo, protože když jsem skončil s aktivní kariérou, rychle jsem začal dělat něco jiného. Ale chtěl jsem to tak sám. Já si totiž myslím, že nejhorší je ten přechod, když skončíte s kariérou a říkáte si, že si dáte volno, pauzu.
Pak najednou máte takový pocit, že už vás nikdo nechce ...a tak dále. To je i takový syndrom vrcholového sportu a špičkových sportovců. Já jsem se spíš snažil dostat pod tlak, abych začal něco dělat. A s klukama už jsme začali trénovat.
Ne že by to pro mě bylo něco tak nového, ale musíte s nimi být daleko víc v kontaktu. Nemůžu si ten čas organizovat jenom podle sebe. Před tím jsem si řekl, že půjdu na trénink v 10 nebo v 11 a přišel jsem si, kdy jsem chtěl, protože jsem minulý den skončil třeba v 8 hodin večer. Teď to musí mít trochu jiný řád směrem k nim a já se tomu musím podřizovat.
A: Kolik času vám zabere vaše funkce v Mezinárodním olympijském výboru?
Nedávno jsem byl na Kubě na kongresu Sport pro všechny, další zasedání komise sportovců je v únoru, do toho jsem byl ještě na Výkonném výboru Českého olympijského výboru. To jsou další věci, co se tak třeba třikrát do měsíce vyskytnou a vyplní mi čas. A další aktivity budou.
Uspořádat olympiádu v Praze je možné
A: Jak se díváte na myšlenku uspořádat v Praze olympijské hry?
Dívám se na to z hlediska, že možné to určitě je. Jde o to mít argumenty v přesvědčování, že jsme schopní to udělat, budou na to finance a olympiáda bude pro Prahu přínosná.
Jsou různé druhy kandidatur. Hodně zemí podá kandidaturu a ví, že šance na vítězství prakticky není, ale dostanou se do olympijského dění. Kandidaturou mohou získat prestiž, reklamu, dá se to marketingově využít.
Další výhodou je - a za to jsem moc rád - že se zmapovala různá sportoviště. Ví se, jak ta zařízení vypadají, v jakém jsou stavu a co všechno se pro to má dělat.
Pak jsou samozřejmě plusy a minusy, třeba v infrastruktuře. Pokud to město bude myslet opravdu vážně a půjde do toho, tak se musí jakoby něco urychlovat. Příklady ostatních zemí, včetně posledních her v Aténách, dokazují, že ekonomika se jim zlepšila a zvedla se. Samozřejmě chápu i odpůrce. A o tom to je; mít argumenty a dát jich co nejvíc, těch opravdu přesvědčivých pro i proti.
A: Můžete díky své pozici v MOV nějak myšlenku pražské kandidatury prosazovat?
V MOV jsou daná striktní pravidla. Ale pokud jsem členem MOV a v Praze se kandidatura opravdu rozjede, tak by bylo hodně nestandardní, abych stál mimo. Rozhodně by to tomu plánu i uškodilo, nebylo by to normální.
Můžete komunikovat s různými lidmi, takový ten vnitřní lobbing, ale všechno má svá pevná pravidla. Něco jiného je mluvit s lidmi, se kterými spolupracujete v rámci výboru, a něco jiného je potom komunikace směrem ven, vůči městu či jeho zástupcům. Tady se musí striktně dodržovat dané zásady, aby se nemohly opakovat některé případy z minulosti. V tom jsem ochoten pomoci.
Oštěpař se těší na sjezdovky
V souvislostech
- Internetové stránky Jana Želeného
...životní příběh, řekli o něm, osobní archiv...
A: Jak se udržujete v kondici? Určitě se rád pohybujete...
Myslel jsem, že se budu udržovat víc, moc jsem to nestíhal. Ale neberu to nijak tragicky. To je život. Na sport budu mít čas zase příště. Na tréninku se s klukama občas protáhnu, ale určitě bych chtěl víc. Až se to rozjede, tak je nebudu muset tolik opravovat, možná je teď tím trochu moc zahlcuju. Potom si s nimi i pořádně zatrénuji.
A: A co jiné sporty?
Já mám rád i jiné sporty, takovou tu zábavu. Chci si zahrát tenis nebo fotbálek s kamarády. Na to si čas musíte najít, ono se většinou člověk stejně jen sám vymlouvá, že nemá čas. Je to jenom o organizaci dne, týdne nebo měsíce.
A. Máte nějaký oblíbený sport, kterého jste si jako vrcholový oštěpař moc neužil, a teď to chcete dohnat?
Třeba lyžování. Já jsem na lyžích jezdíval, ale na hory jsem se dostal třeba jenom dvakrát a lyžoval jsem hrozně opatrně, protože jsem se nechtěl zranit. Když jsem byl mladý, tak jsem lyžoval hodně a myslím, že i docela dobře. Dokonce jsem kdysi i závodil za školu. Takže se to budu muset znova naučit, na to se těším (smích).
A: Takže vás čeká učení carvingového oblouku?
Já už jsem carvingové lyže měl, ale musel jsem jezdit úplně jinak. Carvingový styl je posun v lyžování, změnila se technika, ale je to krásné. Carvingy vám dovolí daleko víc, speciálně pro mě.
Nákupní centra pro Železného nejsou
A: Těšíte se, že se budete moci pustit z kopce tak rychle, jak budete chtít a nemuset při tom myslet na blížící se závody?
Určitě, už se na to těším. Já mám takovou představu, že teď budu ještě chvíli pracovat a postupem času, v horizontu pár let, to postupně utlumím. Doufám, že tuhle představu budu mít pořád, protože život je krátký a já ho nechci strávit jenom tím, že budu někde lítat něco shánět, protože nikdy nevíte, co se stane.
A: Blíží se Vánoce, těšíte se, že budete moci strávit v klidu doma?
Když jsem přišel sem (předávání vydražených předmětů se odehrávalo v obchodním centru Nový Smíchov - pozn. redakce), tak jsem si říkal, že kdyby nákupní centra byla závislá na lidech jako já, tak musí zkrachovat. Mně to připadá úplně šílené. Když něco potřebuju koupit, tak to rychle koupím a okamžitě mizím pryč.
A: Chystáte se v zimě někam na dovolenou?
Pojedu jenom na pár dní na Slovensko, právě na lyže. Mám tam velkého kamaráda z mládí, byli jsme spolu na vojně. Na Slovensku to mám rád a v zimě jsem tam vlastně na lyžování nikdy nebyl.
A. Takže si uděláte čas i na kamarády, které jste dlouho neviděl?
Já říkám, že čas je vždycky. Člověk se vymlouvá, ale když si ho nenajde, tak je to jen jeho problém s organizací práce. Člověk se musí naučit říct, co chce. To se teď učím, ale taky je potřeba umět říci ne.
Volá mi spousta lidí a přemlouvá mě, pojď támhle nebo támhle, a přitom sedí doma a víkendy mají volné. Ale kdybyste každému řekl ano, samozřejmě to pro vás udělám, tak jste zaplněný a toho času vám moc nezbyde. A když pak něco potřebujete vy, tak už je to jiné. Takže já se spíš budu muset učit říkat ne a bude to všechno dobré.
