Světová hokejová legenda působí na svůj věhlas a slávu celkem obyčejně, nenápadně, pro novináře až příliš "normálně". I tak kolem ní vznikají mediální vlny, které mnohdy sama rozhýbává.
Na kole na MS 1985
Jedna z prvních afér se urodila, když se Dominik Hašek jako třetí brankář reprezentace vypravil z Pardubic na pražské mistrovství světa 1985 na kole. Učinil tak prý natruc, ze vzteku, že dělá jen "trojku", celou akci tím chtěl zesměšnit.
Milan Černický, dlouholetý kronikář pardubického hokeje, jenž u klubu HC Pardubice působí od roku 1965, tedy od Haškova narození, se tehdy staral o propagaci mistrovství světa a byl svědkem "cyklistova" příjezdu: "Dominik dorazil celý zpocený, kolo jsme zamkli do kanceláře, převléknul se a šel si sednout na tribunu. Pak zase bicykl vzal a mazal domů," vzpomíná s úsměvem. Na logickou otázku, proč to brankář udělal, odpovídá: "To byl prostě jeho typický hec. Chtěl jen zjistit, jestli by na kole těch sto kilometrů stihnul do začátku zápasu. A ten když si něco vzal do hlavy, tak za tím tvrdě šel."
Buffalo: Bučení přešlo v opěvování
V době svých zámořských začátků, kdy Hašek spíše zahříval lavičku Chicaga Black Hawks či hrál na farmě, nebyl pro média příliš lákavým soustem. Tím se stal až v letech svého úspěšného působení v Buffalo Sabres.
Roku 1995 si ho novináři řádně vychutnali, když byl přistižen při překročení rychlosti s alkoholem v krvi, vraceje se z týmových oslav. Pravý poprask pak nastal, když v roce 1997 utrhnul pověstné dva knoflíčky sportovnímu redaktorovi Jimu Kelleymu, jenž ho nařknul, že simuluje zranění, protože neunese tlak play-off.
Následující sezonu ochutnal vrtkavost mediální i fanouškovské přízně naplno. Z Buffala odešel oblíbený trenér Nolan, s nímž si Hašek nerozuměl a několikrát proti němu vystoupil. Fanoušci se domnívali, že Nolana z klubu vypudil a při zápasech na něj posměšně bučeli. Nedařilo se mu, dělal dvojku a novináři se pásli na netradičním obrázku Dominátora na střídačce.
Jenže koncem roku 1997 vychytal šest nul za sebou, vyrovnal rekord NHL a novináři i fandové ho rázem uctívali. V roce 1999 pak již byl místním velebeným Bohem, neboť především jeho zásluhou doputovali hokejisté Sabres až do finále NHL. Za Boha byl provolán již podruhé krátce za sebou. Před tím se tak stalo během olympijských her v Naganu
Česká média: Bůh, nebo rváč?
Psal se únor 1998 a noviny opěvovaly Haška za zázračné zákroky, za sílu, kterou dává mužstvu během olympijského turnaje v Naganu, za zneškodněné penalty v semifinále proti mužstvu Kanady.
Když 22. února 1998 vychytal Rusy ve finále a významně přispěl k historicky prvnímu hokejovému zlatu na olympiádě, nejen hesla fanoušků, ale i titulky deníků ho pasovaly na Boha: "Božský Hašek", "Dominik Hašek: Dominátor. Eliminátor. Nejlepší", "Suverén v brance", "Hvězda hokejové reprezentace", "Jistý, uklidňující, jako by neuměl chybovat", "Král brankářů Dominik Hašek", "Nejlepší hráč planety", "Téměř nepřekonatelný brankář vítězů a miláček národa těchto dní", "Král z Nagana 1998, možná nejlepší hokejový brankář všech dob", "Dominik Hašek, hrdina mužstva, hrdina olympiády a teď král celé země"... Desetitisíce lidí v ulicích skandovaly "Hašek není člověk, Hašek to je Bůh!"
Psal se květen 2003 a zřejmě nejlepší brankář všech dob se stal znovu vděčným objektem médií. Najednou se místo obrazu Boha objevoval obraz rváče, brutálního agresora, lháře a snad i kriminálníka: "Dominik Hašek zbil soupeře, hrozí mu stíhání", "Hašek na Hrad? To není zas tak dobrý nápad", "Shání se video Haškova činu", "Hašek chce po skandálu zase hrát", "Reklama Dominátora", "Hašek tvrdí, že je nevinen", "Uvěřme Haškovi!" (myšleno samozřejmě ironicky), "Svědkové se shodují, že Hašek lže", "Rezavá skvrnka", "Hašek už není Bůh. A Český sen se rovněž rozplynul", "Hašek bude za faul zřejmě obviněn z trestného činu", "Hašek byl obviněn. Co mu nyní hrozí?", "Dominik Hašek už má obvinění".
Shodou okolností byl i u této "aféry" pardubický hokejový kronikář Milan Černický. Podle jeho slov to, co některá média popsala jako brutální napadení šílence, byla ve skutečnosti jedna z mnoha šarvátek, která na ledním či in-line hokeji okresní úrovně zdaleka není výjimkou. "Ten zápas jsem sledoval z trestné lavice. Takovýchto šarvátek je v okresních soutěžích plno. Ti kluci to hrají spíše z hecu, strkají se. Byl to oboustranný zkrat. Ale potom hlavně velikánská mediální bublina."
Podle Černického by se vše mezi Martinem Šílou a slavnějším protihráčem vyřešilo mnohem smírněji a elegantněji. Nebýt médií: "Noviny to zneužily, protože to byl Dominik. Zbytečně to zveličovaly a vyhrotily," domnívá se člověk, jenž mimochodem spolu s dalšími třemi funkcionáři pardubického klubu "prodával" místního hvězdného gólmana v roce 1990 do zámoří.
