Melbourne - V Austrálii probíhá od 1. do 7. prosince mistrovství světa ve fotbale. Mezi 48 zeměmi nechyběla ani Česká republika a hned první utkání vyhrála. Porazila Namibii 4:3.
Svět se zbláznil? Jde o novinářskou kachnu? Nikoli. To si jen v Austrálii dali sraz bezdomovci z celého světa, aby se střetli na svém světovém šampionátu v pouličním fotbale.
Zahájení bylo velkolepé a přátelské. Všichni účastníci pochodovali melbournskými ulicemi, zpívali a tančili, diváci jim vesele mávali. Tak ho aspoň popisují oficiální stránky turnaje homelessworldcup.org.
Po promenádě městem následoval kulturní program od tančících školáků po sprejery-umělce.
MS jako smysl života
Fotbalové mistrovství světa bezdomovců není pro účastníky pouhou kratochvílí. Řada z nich se netají přesvědčením, že je to smysl jejich života. Díky příslušnosti do týmu, šanci podívat se do světa a něco dokázat mají důvod, proč žít, proč nefetovat, nepít a nekouřit.
Nejen to. Prožijí pocit vítězství a úspěchu a vrátí se jim dávno ztracené sebevědomí a sebeúcta.
Jak vykazují statistiky organizátorů, přes 70 procent účastníků do šesti měsíců po šampionátu získá regulérní práci, začne se vzdělávat nebo alespoň získá lepší místo pro život, popřípadě obnoví zpřetrhané kontakty s rodinou.
Stránky letošního šampionátu nabízejí neuvěřitelné příběhy vybraných hráčů. Třeba o Nigerijci Angusovi.
Ten podle serveru homelessworldcup.org utekl z náboženských důvodů do Rakouska. Zúčastnil se zde historicky prvního MS bezdomovců v roce 2003 ve Štýrském Hradci a začal strmě stoupat vzhůru: navštěvoval kurzy německého jazyka, v současné době studuje na vysoké škole diplomacii a hraje za FC Graz.
Existují však i jiné příběhy. Leckdy se účast na mistrovství stane jakýmsi jednorázovým smyslem života. Hráč se chopí šance, jak snadno obdržet krátkodobé vízum a vycestovat. Vrátit se nechce. Loni po MS v Kodani po vypršení víz platných v celém Schengenském prostoru zemi neopustilo 15 fotbalistů - bezdomovců: 14 Afričanů a jeden Afghánec.
Kdo je regulérní fotbalista-bezdomovec?
Zúčastnit se turnaje mohou muži i ženy, kterým je nejméně 16 let a jsou nebo byli bezdomovci v období od 1. 12. 2007.
Právo startovat na MS mají také dosud neúspěšní žadatelé o azyl nebo ti, jejichž hlavním zdrojem příjmů je prodej bezdomoveckých novin.
Na hřišti lze narazit na "klasické" bezdomovce", uprchlíky, lidi léčící se z alkoholové či drogové závislosti, sirotky, popřípadě bývalé dětské vojáky.
Ženy mohou hrát buď ve společných týmech s muži, nebo na souběžně probíhající dámské verzi šampionátu.
Fanoušci obdivují fotbalové finesy a žasnou nad tím, jak tito zdatní sportovci mohou být bezdomovci. Jenže řada z nich hrávala fotbal závodně, pak však přišel zlom a oni skončili na ulici, často i na alkoholu či na drogách.
Nechybí zde ani zástupci zemí, které se obvykle v mezinárodním sportu nevyskytují: Afghánistán, Kambodža, Rwanda, Sierra Leone či Východní Timor.
Pouliční fotbal se hraje na malém hřišti s nízkými brankami a pouze se třemi hráči v poli a čtyřmi náhradníky. Mezi rozhodčími figuruje i známý dánský sudí Kim Milton Nielsen, jenž má zkušenosti i z řízení "opravdového" MS ve fotbale.
Ani rozložení sil často příliš nerespektuje světovou kopanou. K jedněm z největších outsiderů, ovšem podle stránek homelessworldcup.org také k největším miláčkům publika, patří Belgičané. Do pátku prohráli osm zápasů z osmi a dostali 101 gólů.
Překvapením jsou i dosavadní favorité. Jediný týmem bez porážky zůstával v pátek Afghánistán. Do čtvrtfinále se kromě něj probojovaly Brazílie, Anglie, Ghana, Keňa, Rusko, Skotsko a Ukrajina.
Video z fotbalového MS bezdomovců, včetně porážky Česka od Austrálie 3:9, můžete zhlédnout zde
56 nations, 1 goal
Jak připomínají organizátoři, mnohem důležitější než góly na hřišti jsou cíle dosažené na doprovodných akcích. Ostatně angličtina má pro slova "gól" i "cíl" jeden název: "goal".
Jedna z nich se příznačně jmenuje "Vstřel svůj gól snů". Jedná se o workshop, jenž má motivovat fotbalisty bez domova ke splnění životních plánů.
Hráči probírají s ostatními své životní touhy a přemýšlejí, jak by jich mohli dosáhnout.
"Nestačí nosit nápad v hlavě. Musíte ho sdílet a ostatními. To vám dodá odvahy a váš cíl se stane výzvou," citují stránky šampionátu moderátora společného sezení.
On sám ví, o čem mluví. Když mu bylo šest let, opustili ho jeho drogově závislí rodiče. Jak říká, život k lepšímu se mu změnil, až když poznal fotbal.
"Míč může zachránit život. Pokaždé, když uvidíte, jak směřuje balon do sítě, budete přemýšlet o svých snech. Střelec právě zasáhl cíl a vy budete přemýšlet, jak udělat, aby jste dosáhli těch svých," tvrdí.
Každý z účastníků workshopu dostal náramek se slovem DREAM. Anglické slovo pro sen je i zkratkou, v níž se skrývají pojmy Oddanost, Odpovědnost, Vzdělání, Postoj a Motivace.
Spíkr debaty všem účastníkům vštěpoval do hlavy hlavně jeden postoj, jenž je zároveň motivací k "lepším zítřkům": "Vaše současná situace vám nesmí diktovat vaši budoucnost."
Skotové na špici. Zastíní je Afghánistán?
Skotové jsou obhájci titulu z loňského šampionátu v Kodani. Tam ve finále porazili Polsko vysoko 9:3.
Skot je i prezident a jeden ze zakladatelů turnaje, Mel Young.
"Chtěli jsme šampionát udělat jako jednorázovou akci. Jenže z toho byl obrovský úspěch: přišlo plno lidí, hrál se výborný fotbal a média byla fascinovaná. Jenže co je nejdůležitější, lidé bez domova se změnili," líčil Young agentuře Reuters počátky turnaje.
Jenže letos, zdá se, hrají prim Afghánci, a to zcela přesvědčivým způsobem.
V základní skupině neprohráli, navíc je dle očitých svědků zdobí fantastická technika.
"Afghánští fotbalisté byli mnohem svižnější než ostatní, hráli mnohem půvabněji než ostatní," rozplývá se reportér australského zpravodajského serveru The Age a nadšeně pokračuje: "Předváděli rychlý technický fotbal, s balonem pod botou tančili kolem soupeřů. Stříleli s dovedností i silou."
