Z kola ven přitom neposlal nějaké nazdárky. Vyřadil Drapera, Woodforda, Spadeu, Agassiho a Stoltenberga. Tihle chlapíci za své kariéry nastřádali 1108 vítězných utkání, mladý Australan do té doby žádné. Lleyton se stal nejníže postaveným hráčem žebříčku, který kdy zvítězil na některém z turnajů ATP. V tu dobu byl 550., ale v šesté světové stovce se Hewittovi pranic nelíbilo. Však tam také dlouho nevydržel.
O rok později, v pouhých sedmnácti letech, už si na mladíčka s drze vytrčenou bradou a s čepicí s kšiltem dozadu dával každý pořádný pozor. A bylo proč. Hewitt porazil šestkrát tenisty absolutní světové elity, jen třikrát na něj borci z první desítky vyzráli. Objevil se ve čtyřech finále, jedno z nich vyhrál, navíc své zemi pomohl dobýt daviscupový titul.
Výměna stráží na trůnu
V posledním roce starého milénia napodobil Hewitt vpád Peta Samprase do tenisového kolotoče v roce 1990. Stejně jako on tehdy vyhrál v sezóně čtyři turnaje. Austrálie byla na nohou, měla novou modlu. Daviscupové družstvo v čele s Lleytonem bylo v týmové soutěži opět nepřemožitelné.
A bonbónek na závěr skvělého roku? První utkání na závěrečném podniku roku Turnaji mistrů. Utkal se v něm se Samprasem a skvělého Američana zdolal ve dvou setech 7:5 a 6:0! Samprasovi tak zazpíval první "kanár" za poslední čtyři roky...
Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Vstup do nového tisíciletí byl skutečně parádní. Hewitt sesadil z tenisového trůnu do té doby neohroženého vládce Samprase. Ve dvaceti letech a osmi měsících se stal nejmladší jedničkou v historii, zároveň byl také prvním Australanem, který kdy vládl bílému sportu.
Toho roku vyhrál celkem šest turnajů, včetně Turnaje mistrů na domácí půdě v Sydney a prvního grandslamu kariéry US Open. Na dvorcích ve Flushing Meadow byl dvakrát na hraně vyřazení, v druhém kole svedl pětisetovou bitvu s Blakem, ve čtvrtfinále s dalším Američanem Roddickem. Nakonec infarktové závěry zvládl, semifinále s Kafelnikovem a finále se Samprasem už odehrál v kvapíkovém tempu ve třech sadách.
Duel se Samprasem byl symbolický, jako by mu americká legenda na posledním turnaji Velké čtyřky roku předávala pomyslné žezlo.
I v následujícím roce Hewitt prokazoval, že na trůn patří právem. Dobyl slavný Wimbledon a poprvé v kariéře si vychutnal oslavy v All England Clubu. A na konci roku byl znovu na nejvyšší pozici světového pořadí. Vydržet každý týden kalendářního roku na čele žebříčku, to se před ním podařilo jen třem hráčům Connorsovi, Lendlovi a Samprasovi.
Rok 2003 už tak veleúspěšný nebyl. Lleyton získal dva turnajové tituly, ale na konci dubna opustil post světové jedničky po téměř roce a půl. Zpět se nedostal ani loni, kdy skončil třetí, marně se o to pokouší i letos. Trůn si osedlal Švýcar Federer a nehodlá ho opustit. Hewittovi je však stále pouhých čtyřiadvacet, můžeme se tedy od něj nadít ještě úžasných výkonů.
Příští díl (v pondělí): RAFAEL NADAL
