Dvoudenní jízda mikrobusem proběhla dle zpráv účastníků nad očekávání rychle a bezpečně, což je v řeči čísel asi 30 km za hodinu, a posádka včetně zavazadel dorazila bez úhony.
"Cesta pákistánskou krajinou veselé ubíhala a baterie ve foťácích a MP3kách se nestačily měnit. Někteří nadšení reportéři (Roman Langr a Libor Uher) se vyškrábali na střechu jedoucího autobusu a pořídili záběry, za které by se nemusela stydět ani tvůrčí skupina Petra Zvoníčka," dočteme se v zápiscích výpravy.
V nich se občas najde i drobné "špičkování" na dálku s druhou českou expedicí mířící na K2 - Radkem Jarošem a Zdeňkem Hrubým: "Na rozdíl od jiných expedic, které v honbě za imaginárním titulem budou v BC pod K2 absolutně první, my nejsme vázání žadným stupidním, nesmyslným předsudkem," píše Sulovský a spol.
"Cesta má všechny příznaky první letošní skupiny, prorážíme cestu, otvíráme údolí," píše zase na svých stránkách Radek Jaroš, když popisuje náročnou cestu džípem ze Skardu do Askole, kdy se džíp musel probíjet spadlými lavinami.
ČTĚTE TAKÉ:
Expedice se ve městě Chillas dozvěděla zprávu, že horolezec Martin Minařík úspěšně vystoupil na Lhotse, k čemuž mu upřímně gratulovala. Hora měří 8516 metrů a bezprostředně sousedí s Mount Everestem.
Ze Skardu se horolezci vydali na krkolomnou cestu džípy do Askole. Terén je plný nástrah v podobě spadlých lavin a sesutého kamení. V Askole museli přebalit sudy s materiálem určené pro šerpy tak, aby měl každý maximálně 25 kg, a vyrazili pěšky do základního tábora ve výšce 5200 m.n.m. Cesta má trvat 7-10 dní.
V základním táboře se od expedice odpojí dva trekaři, kteří se vrátí zpět do Islamabádu. Dál půjdou již jen vyzyvatelé "ká dvojky".
