Na přelomu století jste jeho jméno dobře znali, protože se pravidelně objevovalo ve sportovních rubrikách a jednou za rok i na titulních stranách.

V sobotu oslavil tmavý hnědák Peruán, trojnásobný vítěz Velké pardubické a vnuk neméně slavného Koroka, čtyřiadvacáté narozeniny.

"Na svůj věk vypadá stále dobře a řekla bych, že ho netrápí žádné výraznější zdravotní problémy. Chodí každý den do výběhu, pod sedlo už ne," řekla před několika měsíci valachova bývalá trenérka Lenka Horáková.

Peruán byl sice na dráze superhvězdou, ale jeho klidný osud v penzi zároveň zapadá do širšího trendu. Stále více majitelům dostihových koní v Česku záleží na tom, aby se jejich koně měli dobře i po skončení sportovní kariéry.

Smutné osudy

Nebylo to tak vždy. Lidé ze stájí si z minulosti pamatují různé smutné příběhy. Zejména v éře komunismu nebylo běžné, aby tehdejší státní statky a JZD investovaly do důchodu svých koní.

Asi nejkřiklavějším případem je osud černého hnědáka Symbola, který v první polovině 50. let vyhrával velké dostihy v barvách slovenského hřebčína Prešov. Aktivní kariéru musel ukončit kvůli vleklým potížím s pohybovým aparátem.

Protože se kvůli řadě tělesných vad podle tehdejších expertů nehodil pro chov a nenašel se nikdo, kdo by se šampiona ujal, byl Symbol bez milosti utracen.

To už by se dnes pravděpodobně stát nemohlo.

Co s nimi?

"Vystaráno" mají zejména opravdoví dostihoví šampioni. Protože jsou rovinové dostihy definovány jako výkonností zkoušky anglického plnokrevníka, ti nejlepší odcházejí po kariéře do chovu.

To se týká zejména klisen, v posledních letech ale dostalo příležitost působit v hřebčínech také několik hřebců, kteří vítězili na českých drahách. Vedle nejúspěšnějšího slovenského koně Ryana to je aktuálně například bývalý špičkový mílař Blue Coral.

Většina dostihových "vysloužilců" se ale do chovu kvůli své výkonnosti nebo jiným okolnostem nedostane. V takové chvíli rozhoduje o jejich dalším osudu míra svědomí jejich majitele.

Dostihoví koně totiž končí kariéru poměrně brzy, a ačkoli se pro svou původní disciplínu kolem svých sedmi nebo osmi let už nehodí, stále mají před sebou velkou část života. Dají se využít v řadě jezdeckých disciplín, a pokud nejsou přeškoleni na překážkové koně, obvykle jsou prodáni novým majitelům v jezdeckých nebo rekreačních stájích.

Postarat se

Na stránkách tbdiamond.cz a equichannel.cz si noví majitelé bývalých dostihových hvězd vyměňují fotky i leckdy dramatické zkušenosti.

Přeučení plnokrevníků, kteří byli v mládí vychováváni k vyvinutí co největší rychlostí, na dobře přiježděné koně pro rekreační využití často není jednoduché. Obvykle pomáhá jediné - trpělivost.

"Faridetta se stále dává dohromady po nešťastném zranění z dráhy. Hodně zhubla a na začátku vypadala dost špatně," píše Adriana Pavlišová o bývalé dostihové klisně. "Všechno se teď s ní učím. Konečně našla ideální ustájení, kde dostává tu nejlepší péči, krmení a vše, co k tomu patří. A to mi ke štěstí stačí - vědět, že se má můj vysněný kůň výborně."

Toto přání s mladou majitelku sdílí mnoho dalších lidí a často jsou mezi nimi přímo majitelé dostihových stájí.

Smlouva se svědomím

V barvách Viktora Komárka běhali vítězové Velké pardubické Vronsky a Chalco, ale i mnozí jiní úspěšní koně. Komárek jim léta platí důchod u chovatele Zdeňka Knora v Kočově.

"Podařilo se mi zajistit koním takový důchod, jak jsem si představoval. Samozřejmě je to finančně náročnější, ale se svým svědomím to jinak neumím a když jsem se jednou tak rozhodl, tak to plním," řekl Komárek nedávno časopisu Turf Magazín.

Česko se tím aspoň v tomto ohledu dostává blíž zemím jako Anglie, kde funguje hned několik výcvikových programů na přeškolení bývalých dostihových koní na rekreační a jezdecké.

Když specializovaný časopis Paddock Revue před několika lety mapoval osudy vysloužilých dostihových koní, zjistil, že do různých tuzemských jízdáren se dostává až zhruba osmdesát procent z nich.