Praha - V pondělní osmičlenné výpravě moderních pětibojařů na mistrovství světa do Berlína bude i Natálie Dianová, kterou od předloňska zastavily nemalé zdravotní problémy. Letos však startovala už ve třech závodech a na šampionát odjíždí optimisticky naladěna.

„Jsem spokojená, že zase mohu trénovat naplno, což se snad projeví už příští týden ve výsledcích na světovém šampionátu,“ věří nejlepší česká moderní pětibojařka.

Které zdravotní komplikace vás na vaší pětibojařské cestě zastavily?

Koncem roku 2013 to byl přetržený vaz v kotníku, který si vyžádal dvouměsíční léčení. Na jaře loňského roku jsem se pak podrobila operaci kolena, po níž následovala hodně dlouhá rekonvalescence. A letos na jaře, kdy jsem koleno postupně zatěžovala a ve všech disciplinách se začala vracet k plnému tréninku, tak v březnu po pádu z koně jsem si naštípla žebro. Už se však cítím dobře, manko je znát v šermu a trochu v jízdě na koni. Cítím, že jsem konkurence schopná a netajím vysoké ambice, včetně získání letenky na olympijské hry do Ria.

S dosavadními letošními výkony i výsledky jste tedy spokojena?

Mám za sebou tři závody, z toho dva ve Světovém poháru ve štafetě s Davidem Svobodou. Především jsem si chtěla ověřit, co této menší zátěži, než jaká je v soutěži jednotlivců, bude říkat mé koleno. Téměř v ničem mě neomezovalo, takže jsem spokojena, stejně jako s výsledky. V Maďarsku jsme skončili pátí a před dvěma týdny v Bělorusku sedmí. Na otevřeném mistrovství Německa jsem ve svém prvním sólo­vystoupení obsadila pátou příčku. Měla jsem i na víc, ale vinou malého rozzávodění jsem udělala několik zbytečných chyb.

V kterých disciplinách pociťujete největší manko?

Kupodivu to není v běhu, což mě dost překvapuje. V rámci rehabilitace jsem se však zapojila do aktivního programu fotbalistů Dukly, kteří také byli po operaci kolena. Mým nohám určitě hodně pomohla různá cvičení, stejně jako další pro mě neznámé věci z jejich fotbalové přípravy. A tak asi jedinou slabinou s určitou rezervou zůstává šerm, v němž se po operaci kolena negativně projevuje několik menších pohybových omezení. Naopak v plavání mám dokonce životní formu. Je to určitě tím, že jsem mu v době marodění věnovala víc času, než dříve.

Nedávno v Minsku, a nejen tam, ovlivnila vaše výsledky jízda na koni. Jak tuto disciplinu prožíváte?

S respektem, ale beze strachu. Poslední pád se zraněným žebrem způsobila moje chyba, přecenila jsem své síly. Šlo spíš o nešťastnou náhodu, ale dobře vím, že pády v této disciplíně nejsou žádnou výjimkou. Jsou však i případy, kdy na vině není jezdec. Například teď v Minsku jsme se Svobodou poukazovali na to, že kůň dopadá na přední nohu. Veterinář byl však jiného názoru, na což jsme doplatili. Kůň byl nervózní, neklidný až nezvladatelný a způsobil nám ztrátu, která nás připravila o mnohem lepší umístění. Když někomu řeknu, že to možná zavinila moje neznalost ruštiny a jeho češtiny, tak se směje, ale já si opravdu s každým koněm povídám a za dobrou jízdu mu slíbím i nějaký pamlsek.

V jakém světle po delší závodní přestávce vidíte vaši konkurenci?

Na pětibojařské scéně se objevují nová jména, mladé a šikovné holky. Pokud tedy někdo myslí na přední příčky, tak musí všechno, co s tímto náročným sportem souvisí, dělat naplno a v co nejvyšší kvalitě.

Opravdu už míří vaše představy po Londýnu i k účasti na olympijských hrách v Riu?

Netajím, že je to mé velké přání, ale cesta k jeho splnění není snadná. Letenku si zajistí tři medailisté z mistrovství světa, osm z mistrovství Evropy a několik dalších podle umístění ve světovém žebříčku, takže o Rio se bude bojovat ještě v příštím roce. Myslím si, že i po omezené přípravě letošní dva vrcholné závody zvládnu. Je pro mě povzbuzující, že například v Minsku se nám se Svobodou podařilo zvítězit v závěrečném běhu se střelbou, což je povzbuzující pro všechna další vystoupení.