Pardubice - Kronika Velké pardubické má po neděli za sebou další epizodu. Díl s názvem "118. ročník" se mezi dostihovými fanoušků ani laickou veřejností opět dlouho nezapomene.
Nemluví se jen o dodatečném a tak trochu nezvyklém vítězství bělky Sixteen, která obhájila celkový triumf až po podaném protestu. Širší diskuzi a následnou vlnu divácké nevole spustil spíše jiný moment.
Je krátce po startu a všech šestnáct koní překonává obávaný Taxisův přikop bez pádu. V tu chvíli ochozy na pardubickém závodišti jen obdivně aplaudovaly. Vždyť v loňském roce si největší postrach specifického závodu vyžádal krutou daň na koňském životě.
Čtěte také: V Pardubicích se měnil vítěz. Nakonec obhájila Sixteen
Na nekoordinovaný pád tehdy doplatil zlomeninou nohy ryzák Cieszymir, jenž musel být ještě na místě utracen. Zdálo se tak, že by letošní ročník mohl proběhnout v poklidnějším duchu. Bohužel se tak nestalo.
Smrt totiž přinesla až překážka číslo 10a - prodloužený Taxisův příkop.
Jako jeden z prvních ho absolvoval Klip, shodou okolností "stájový kolega" později diskvalifikovaného Amanta Grise.
Byl to jeho poslední skok v životě.
Zdrcený žokej to nemohl vidět
Ošklivý dopad, po kterém se Klip se startovním číslem 4 jen stěží zvedal, začal naplňovat ty nejhorší obavy. A když po třech nohách poskakující nešťastník za chvíli rezignovaně ulehl, zděšení některých příznivců se ještě více prohloubilo.
Na inkriminované místo okamžitě přijeli další lidé. Ti po krátkém okamžiku roztáhli kolem zraněného koně zelenou plentu. Bylo jasné, co bude následovat.
Přečtěte si také: Půjč mi bič, křičel dvakrát Váňa. Závodil asi naposled
Samotný žokej Jan Faltejsek, jenž krátce předtím prožíval v rámcových dostizích úspěch za úspěchem, byl po tomto pádu očividně zdrcen. Ihned poté, co byl víceméně znám krutý následek osudového zaváhání, odhodil bičík, zakryl si oči a utíkal z z místa rychle pryč.
Bilance hovoří jasnou řečí. Když se vezme v potaz ještě loňské dodatečné utracení dalšího účastníka Polárníka, jenž doplatil na své zranění až o několik dnů později, vychází divákovi nepříliš pozitivní výsledek posledních dvou let.
Dva závody = tři životy.
Největší počet mrtvých koní v jednom ročníku se datuje do roku 1927, kdy na nástrahy pardubického závodiště doplatili hned čtyři koně.
Riziko bylo, je... a nejspíše i bude
Přestože byla trať několikrát poupravována, riziko dostihového sportu je i v současné době aktuální. A to nejen pro koně, ale i pro samotné žokeje.
"Snažim se užívat vítězství. V této profesi nikdy nevíte, co bude zítra," uvedl například v roce 2004 žokej vítězné Registany Peter Gehm. Pár měsíců nato nešťastně spadl ze sedla Rascacia, a následkem toho je dodnes upoután na invalidní vozík.
Připomeňte si také: Taxis si vyžádal smrt, dostih vyhrála Sixteen
Mnohem hůř ovšem skončili další lidé. Mezi ně patří i legendární předválečný jezdec Rudolf Poppler. Toho během závodu v roce 1932 nešťastně zalehla jeho klisna a rozmáčkla mu hrudník.
Naopak jeden z nejčerstvějších případů je z Anglie, kde se dostihy těší obecně veliké popularitě. V srpnu tohoto roku podlehla následkům pádu teprve třiadvacetiletá jezdkyně Emma Jonathanová.
