Florianopolis - Poměrně nenápadně, ale o to důrazněji se o slovo hlásí další z řady velkých talentů českého ženského tenisu. Dvacetiletá Tereza Martincová si v uplynulém týdnu na antukovém turnaji v brazilském Florianopolisu připsala největší úspěch kariéry.

Před měsícem získala blonďatá hráčka, kterou bulvární média kvůli piercingu a tetování okamžitě zařadila do škatulky sportovních rebelek, svůj nejcennější titul, když vyhrála turnaj ITF s dotací 25 tisíc dolarů ve švýcarském Lenzerheide.

Vůbec poprvé pronikla do nejlepší světové dvoustovky. A teď, jen o pár týdnů později, zaznamenala první průlom i na nejprestižnějším okruhu WTA. V Brazílii premiérově otevřela brány čtvrtfinále a ze 199. místa žebříčku se v pondělí posune dopředu o další desítky příček.

Velká naděje českého tenisu se v rozhovoru pro Aktuálně.cz rozpovídala o svém velkém úspěchu i o tom, čeho by ve své profesionální kariéře ráda dosáhla. Představujeme Terezu Martincovou.

Ve svém premiérovém čtvrtfinále jste podlehla Američance Mattekové-Sandsové. Co chybělo k postupu, jak byste popsala ten zápas?

Matteková nastoupila ve velkém stylu, vše mi pozabíjela. Já ještě nebyla vůbec rozkoukaná a za dva gamy jsem neuhrála ani míč. Pak jsem se rozkoukala a začala hrát v pohodě. Bojovaly jsme o každý míč. Chyběl mi trochu lepší servis a možná jsem mohla víc zariskovat.

V utkání jste měla i nějaké zdravotní problémy. O co šlo a jak to ovlivnilo váš výkon?

Bohužel na konci druhého setu jsem dobíhala jeden kraťas a stalo se mi něco s nohou. Bylo to pak horší a horší. Ne že bych se na to vymlouvala, že jsem kvůli tomu prohrála, ale určité míče to ovlivnilo. Hlavně ve třetím setu, to už jsem vůbec nemohla servírovat. Zkoušela jsem fyzio, ale nic nepomohlo. Cítila jsem, jako když mám mezi lýtkem a kotníkem zabodnutý nůž.

Přesto, v Brazílii jste zažila zatím svůj nejúspěšnější turnaj kariéry. Takže jaké jsou pocity, jak byste okomentovala své výkony?

Nezačalo to moc dobře. V prvním utkání proti Nizozemce Lemoineové to bylo hodně nervózní z obou stran, nelíbilo se mi, jak jsem hrála. Porazila jsem ji jen díky své bojovnosti. Chtěla jsem moc vyhrát, měla jsem dobrý los, věděla jsem, že mám velkou šanci, což mě zbytečně svazovalo.

Ve druhém kole jste se ale blýskla asi životní výhrou proti druhé nasazené Chorvatce Tomljanovičové...

Ten zápas byl zvláštní. Hned jsem uhrála první game, což mě nakoplo. Druhá hra trvala snad dvacet minut, ale zase jsem ji získala. Ona se snažila hodně tlačit a dělala chyby. Já byla solidní, opřela se o servis a najednou to bylo 6:1. Tak si říkám: Super, Teri, jedeme každý míč a ono to půjde. Ve druhém setu se zlepšila a zahrála výborně na klíčové míče. Ve třetí sadě jsem prohrála první game, ale nic jsem si z toho nedělala. Věděla jsem, že to bude boj. Zničehonic jsem pak převzala iniciativu na kurtu a víceméně si ji vodila. Bylo z toho 6:1. Ani jsem nevěřila, že jsem vyhrála.

Zjistila jste, že se můžete měřit s tenistkami elitní stovky. Jak se takový průlom podepisuje na vašem sebevědomí?

Je super pocit, když víte, že s nimi můžete hrát úplně na rovinu a klidně je i porazit. Ale samozřejmě musím zůstat při zemi a pracovat dál krůček po krůčku. Čeká mě dlouhá cesta, dostat se mezi ty nejlepší. Ale myslím si, že tohle mi určitě pomohlo. Samozřejmě tím nechci říct, že teď vyletím jako hvězda. Tak to v tenise není, je to spíš jako na houpačce, nahoru dolů. Ale musíte si věřit a ono to půjde. Vše má svůj čas.

Jak se vám spolupracuje s trenérkou Ivetou Benešovou, která teprve nedávno pověsila raketu na hřebík?

Iveta je skvělá, nedám na ni dopustit. Dost jsme si sedly, si myslím. Ale ona mě úplně netrénuje, spíš mi zatím párkrát vypomohla. Nejsme zatím domluvené na podmínkách. Ale já si moc přeji, aby to vyšlo.

Jaké jsou vaše ambice a cíle do další kariéry? Kam se chcete posunout třeba už v letošním a příštím roce a kam byste to ráda jednou dotáhla celkově?

Strašně jsem chtěla prolomit dvoustovku, což se mi zadařilo. Letos by bylo skvělé dostat se pod 150, to by byla fakt paráda. A příští rok samozřejmě do stovky, ale není to vůbec lehké. Celkově je pro mě takový sen první padesátka, tam mi přijde, že už to ty holky opravdu dost umějí. To když dám, tak si můžu říct, že jsem dobrá, že jsem to dokázala a nějak ten tenis umím (smích). Samozřejmě chci být nejlepší, ale dávám si reálné a postupné cíle. Kdo by nechtěl být ve světové desítce, že, ale to je trošku jiný svět. Na to musíte mít naprosto vše a být víceméně dokonalá.

Co byste označila za vaše silné stránky, co naopak za slabé? Na čem s trenérkou nejvíce pracujete?

Mojí silnou stránkou je útočná hra, forhend a bojovnost. Možná se nehýbu úplně nejhůř. A nemám velké rozdíly mezi jednotlivými údery. Když mi jde servis, hodně mi to pomáhá. Zlepšit ale musím samozřejmě všechno. Hlavně reakci na return, pohyb, vedení hry a především čop a kraťas. Nemám ráda, když mi někdo mění rytmus hry. Musím se naučit tuhle hru hrát líp, i když musím říct, že už se to dost zlepšilo, dřív jsem byla úplně tragická (smích).

Na jakém povrchu nejraději hrajete a proč? Který se hodí nejlépe k vašemu stylu hry?

Popravdě je mi to jedno. Tam, kam mě postavíte, tam budu hrát. Na každém povrchu mám ráda něco. Na antuce mě baví delší výměny, dá se klouzat. Na tvrdém povrchu zase můj rychlý tenis. A na trávě jsem hrála letos poprvé, moc se mi to líbilo. Jediné, co nemám ráda, je koberec. Naštěstí na něm moc turnajů není.

Kdo je vaším tenisový vzorem, ať už mezi ženami nebo mezi muži?

Ani žádný nemám, popravdě nechci být jako někdo. Od každého hráče nebo hráčky se mi líbí něco. Z ženských mám nejradši Serenu Williamsovou. A z chlapů? Djokovič je neskutečná mašina a vtipálek, to já mám ráda, když je nějaká sranda. Pak Nadal, bojovník a sympaťák. Federer je obrovský elegán, tenis umí prostě neskutečně, jak technicky, tak psychicky. A dál tam mám další oblíbence, prostě každý má něco, ať už je to Monfils, Del Potro, Murray. Nemůžu říct jen jednoho.

Kdo se vám nejvíce líbí třeba z českých tenistek a co říkáte jejich současnému boomu, kdy je devět Češek v elitní stovce?

Z českých tenistek se mi nejvíce líbí Lucka Šafářová. Líbí se mi, jak hraje, a mám ji celkově ráda. Je hodně sympatická a má i super postavu na tenis. Je skvělé mít tolik holek ve stovce, je vidět, že tenis umíme. Ale víc to nějak neřeším, zajímám se hlavně o sebe a svůj tenis, takže popravdě je mi asi jedno, jestli tam je jedna nebo dvacet. Každopádně pro naši zem je to paráda.

Jaký je váš další program v letošní sezoně, na co se chcete zaměřit?

S programem to mám těžké, řídí se to podle rankingu, kam se dostanu a kam ne. Takže se s tím hodně hýbe. Každopádně teď se uvidí, jak na tom budu se zraněnou nohou. Ale měla bych hrát příští týden v Plzni a pak taky v Praze. Potom už bych měla mít nějaké volno, to jsem neměla ani nepamatuji. Pak přijde příprava na US Open.