reklama
 
 

Cyklista Regec se Černobylu bál, ale jel

23. 4. 2006 0:00
Praha - Cyklista Jozef Regec spolu se svými kolegy z týmu pro Závod míru 1986 patří k těm Čechoslovákům, kteří mezi prvními poznali situaci krátce po výbuchu Černobylu.

Populární a ideologicky hodně protěžovaný  etapový závod totiž v ulicích Kyjeva začal už 6. května, tedy deset dní po explozi černobylského jaderného reaktoru. "Určitě jsem se před cestou na Ukrajinu bál, ale nešlo odmítnout, to by byl konec kariéry," říká bývalý závodník.

Pro Regece, jenž jel svůj první Závod míru,  to byl výborný debut. V Kyjevě vyhrál etapu a celkově skončil na sedmém místě.

Loni se však podrobil operaci, při níž mu kvůli nádoru odebrali levou ledvinu. "Příčinná souvislost tu stoprocentní není. Primář mi to nepotvrdil, ale ani nevyvrátil," říká nyní 41letý cyklistický trenér, jenž působí v rakouském týmu Elk Haus Radteam.

A: Co se vám jako první vybaví, když se řekne Černobyl? (zasměje se a chvíli přemýšlí) Svým způsobem zážitek, na který se moc příjemně nevzpomíná, to je jedna věc. A druhou věci jsou krásné vzpomínky na Závod míru.

A: K výbuchu došlo deset dní před startem první etapy v Kyjevě. Co jste v té době o nehodě věděli? Jako všichni tady jsme toho o dané situaci moc nevěděli. Ale určité informace se k nám donesly. Všechno to však bylo zkreslené, takže co se tam událo, to úplně přesně nevěděl snad nikdo.

A: Co se tedy doneslo přímo k vám? Jen to, že tam bouchla atomová elektrárna a že to může mít určité zdravotní následky s tím, že by bylo dobré, aby se tam nejelo a Závod míru se zrušil. Ale bohužel za situace, která tou dobou panovala, nebylo možné závod zrušit.

A: Byl v českém týmu někdo, kdo kvůli ohrožení zdraví odmítl jet? Povídá, že prý odmítl Vladimír Kozárek, ale na to se musíte zeptat jeho. U jeho rozhovoru s trenéry a vedením svazu jsem já osobně nebyl. Ale v té době odmítnout jet Závod míru by znamenal konec sportovní kariéry.

A: Zaváhal jste vy? Ne, ne. Já jsem ten závod chtěl jet za každou cenu.
.
A: Co jste si o celé situaci myslel, měl jste strach? Strach tam určitý byl, ale všichni jsme vnitřně doufali, že situace na místě nebude tak strašná, jak černě všechno vypadalo.

A: Jak to vypadalo na místě v Kyjevě? (dlouho přemýšlí) Myslím si, že spousta lidí, kteří tam byli, neměla moc informací o tom, co se událo a jaká vlastně situace je. Přivítání proběhlo podle dobových standardů a starali se o nás vcelku dobře. Bydleli jsme ve slušném hotelu, jídlo jsme měli na úrovni.

A: Znamená to, že se obyvatelé Kyjeva nijak nebáli? Domnívám se, že vůbec nevěděli, co se v Černobylu událo. Moc lidí informace nemělo a podle mě se podrobnosti začali dozvídat, až když tam přijížděli zahraniční novináři. Až pak se to dostalo do povědomí lidí, kteří tam žili.

A: Po prologu jste hned první kyjevskou etapu vyhrál. Zajímavostí bylo, že třetí tehdy skončil Mongol Ganbold. Na Ganbolda mám velmi dobré vzpomínky. Po letech jsem ho potkal na závodech, hned ke mně přiběhl, objímal se se mnou a byl šťastný, že mě vidí. V etapě jsem měl štěstí, že se mi povedlo z pelotonu odjet. Nikdo mě neznal, byl jsem v týmu nováčkem a nebrali mě vážně. To sportovní štěstí mě pak provázelo i v budoucí kariéře.

Měli jsme tam velmi dobrý tým. Se mnou v tom roce startovali Jirka Škoda, Milan Jurčo a Anton Novosad. To byly naše domácí špičky. A nováčky byli Roman Kreuziger, Radovan Fořt a já. Byli jsme dobře připraveni, nebáli jsme se závodit  a všechny jsme překvapili.

A: Jak se dnes díváte na celý Závod míru 1986, v němž jste dojel na konečném sedmém místě?
Byl to vynikající začátek kariéry. Odstartoval mě i do budoucna a moc mi pomohl. Sehnal jsem angažmá v zahraničí, do roku 1989 jsem byl v reprezentaci. Mé jméno veřejnost ze Závodu míru znala. Ještě další čtyři roky jsem v něm startoval, vcelku se mi dařilo a v roce 1988 jsem v Banské Bystrici opět vyhrál etapu. Lidi mě znali a znají ještě dodnes díky Závodu míru.

A: Měřili vám na místě nebo po návratu domů hodnotu ozáření, kterému jste byli vystaveni? Měřili nám to přímo v Kyjevě každý den na hotelu. A pak jsme měli ještě vyšetření doma ve vojenské nemocnici. Ale co nám naměřili, to jsem se do dnešního dne nedozvěděl.

A: Co vaši spolujezdci z týmu, máte zprávy o jejich případných zdravotních potížích? Co vím z kontaktů s lidmi, s nimiž jsem dříve závodil, nemá nikdo vážnější zdravotní problémy.

A: Myslíte si, že kdyby se tehdy o černobylské katastrofě informovalo pravdivě a nic se nezamlčovalo, zůstal by český tým doma?
Museli bychom tam jet, i kdyby cokoliv. Závod míru byla prezentace vyloženě politická.. Všechno bylo pod patronací československé vlády. Nebylo myslitelné, abychom na něm nestartovali.

autor: Radek Vičík | 23. 4. 2006 0:00

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama