Nechybělo mnoho, aby si Lealiifano zahrál už na MS v Anglii v roce 2015. Byl součástí týmu Austrálie, nicméně neprošel posledními škrty trenéra Michaela Cheiky a stříbrné tažení Wallabies sledoval jen v televizi.
Nezahořkl, vyřazení těsně před turnajem vzal jako motivaci do další práce a plánoval, že se na šampionát podívá za čtyři roky. V létě 2016 však přišla pro rodáka z Nového Zélandu těžká rána.
Týmový doktor Brumbies Canberra, kde Lealiifano působí, si všiml jeho nezvyklého trápení při obyčejném běžeckém tréninku. Nechal mu udělat krevní testy, jejichž výsledek byl pro útokovku národního týmu zdrcující.
Leukémie, neboli rakovina krevních buněk. Nemoc, při které kostní dřeň tvoří příliš velké množství bílých krvinek, což má za následek poruchu základních funkcí krve. Lealiifano ovšem po diagnóze zákeřné nemoci nepodléhal skepsi, měl jednoznačnou motivaci k boji o život.
Nikoli sport se šišatým míčem, ale rodinu. "Jeremih potřebuje tátu, a to je moje práce," prohlašoval australský reprezentant o synovi, který se jeho ženě Luze narodil jen o několik týdnů dříve.
"Společně s rodinou to překonáme," nepochyboval Lealiifano a začal v nemocnici s procesem chemoterapie. Sestra Sally se stala jeho dárkyní kostní dřeně.
Při bolestivé chemoterapii ragbista zhubl 12 kilo a bylo mu řečeno, že si svůj milovaný sport už nikdy nezahraje. Ale to už měl Lealiifano nejhorší stavy za sebou a v hlavě věděl, že může zabojovat o zázračný návrat.
Po necelém roce se vrátil na vrcholnou úroveň
Tvrdě pracoval a už dva měsíce po zjištění diagnózy odvážně tvrdil: "V následující sezoně budu zase hrát. Mám rád velké sny." A ragby se ve zbytku léčby skutečně stalo obrovskou Lealiifanovou motivací.
Rehabilitace probíhala zdárně a za pár měsíců dostal od doktorů svolení k začátku tréninku. V klubu Brumbies jmenovali Lealiifana zastupujícím kapitánem, ale brali tento krok spíše jako uznání respektu, že se vůbec po tak těžké nemoci v tak krátkém čase chce vrátit na hřiště.
Jak byli překvapeni, když viděli, v jaké formě se jim oblíbený chlapík se samojskými kořeny vrátil. 330 dní od oznámení leukémie hrál ragby.
Což o to, že šlo pouze o utkání lokální úrovně, při kterém si po dlouhé době zahrál po boku bratra Lixe a při kterém ho s hrdostí sledovali další členové rodiny a blízcí kamarádi. O tři týdny později, tedy skoro rok po nečekaném zjištění, už seděl na lavičce Brumbies při vrcholu sezony.
Lealiifano nastoupil na 40 minut čtvrtfinále prestižní klubové soutěže jižní polokoule Super Rugby a jeho emotivní návrat na hřiště přebil u fanoušků a spoluhráčů z canberrského týmu zklamání z porážky 16:35 proti novozélandskému týmu Hurricanes Wellington.
"Při pomyšlení, že před rokem podstupoval Chris chemoterapii a měl v sobě zapojené hadičky… wow. Tohle bylo více než ragbyový zápas," řekl tehdy Lealiifanův spoluhráč z týmu Brumbies Scott Sio.
Do další sezony Super Rugby v roce 2018 už šel Lealiifano v Canbeře jako člen základní sestavy a majitel cenného dresu s číslem deset. Letos pak dovedl Brumbies až do semifinále klubové soutěže zástupců z Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Argentiny a Japonska a důrazně si řekl o pozornost reprezentačního kouče Cheiky.
Na MS do Japonska už Lealiifana tentokrát vzal. "Má za sebou skvělou sezonu a šampionát si zaslouží. Od doby, co byl v reprezentaci naposled, se neuvěřitelně zlepšil," chválil trenér Wallabies svou útokovou spojku.
Hrdě reprezentuje svou rodinu
"Je skvělé pozorovat, jakou atmosféru kolem sebe Lealiifano vytváří. Jsem přesvědčený, že jeho vůdcovství bylo jedním z hlavních důvodů, že jsme v Super Rugby letos došli tak daleko," pochvaloval si Lealiifanův parťák z reprezentace i canberrského klubu Sio.
"V žilách nám koluje zlatá krev," zní heslo australské reprezentace. A pro Lealiifana nabralo po překonání leukémie vskutku symbolický význam.
Třetí nejstarší hráč Wallabies ale jen pokrčí rameny: "Každý musel něco obětovat, aby se sem dostal. Já nejsem výjimka." Na MS nereprezentuje jen Austrálii, ale také svou rodinu, které především podle vlastních slov vděčí za vyléčení.
"Nemůžu být více hrdý na to, že zastupuji svou rodinu," řekl Lealiifano s tím, že každý den myslí na ženu Lugu, syna Jeremiha, matku Malaeu, bratry Eddieho s Lixem a sestru Sally, jež mu darovala kostní dřeň. "Navždy mezi námi bude speciální pouto," dodává ragbista.
V sobotním utkání proti Fidži v 31 letech debutoval na MS a k vítězství 39:21 nad houževnatým soupeřem přispěl proměněným kopem po první pětce. Na hřišti vydržel až do konce utkání. Dnes mu spoluhráči zřejmě popřejí k 32. narozeninám a v neděli čeká na Wallabies zápas s Walesem, pravděpodobně souboj o první místo v základní skupině.
S pěti medailemi jsou Australané druhou nejúspěšnější zemí v historii světových šampionátů. Zlato slavili naposled před 20 lety. Pokud by v Japonsku dosáhli na další cenný kov (či snad dokonce titul), byl by to úžasný happyend Lealiifanova pohádkového příběhu.
