Čeští desetibojaři Tomáš Dvořák s Romanem Šebrlem se stali ikonami českého sportu. Dlouhodobě vozili medaile ze všech vrcholných akcí, překonaly světové rekordy, jejich tváře se objevují na titulních stranách nejen sportovních magazínů a oba platí za vzory poctivé dřiny a fair-play. Jen málokdo se v republice těší větší popularitě.

Jenže co bude, až skončí současně hvězdy? Odborníci se shodují:  Na medaile a výkony hodně přes osm tisíc bodů v blízké budoucnosti zapomeňte.

Pravděpodobnost, že se v Česku  narodí v tomto století někdo stejně talentovaný, ambiciózní a pracovitý jako Dvořák či Šebrle, je téměř nulová. A že by se narodili dva s odstupem dvou let je nulová na druhou.

Na probíhajícím ME v Göteborgu patří Roman Šebrle k horkým kandidátům na zlato. Ale ani případný lesk zlatého kovu nemůže zakrýt fakt, že sláva a síla českého desetiboje bude zřejmě slábnout.

• O šancích Romana Šebrleho na evropské zlato čtěte ZDE

Vztyčeným varovným prstem je už letošní pád českého družstva desetibojařů do skupiny C Evropského poháru.

Zodpovědnost bude zřejmě na Karasovi

Po šesti letech sice vyslala česká atletika na velkou soutěž opět tři desetibojaře, třetím do party je sedmadvacetiletý Josef Karas, ale ten při vší úctě k jeho výkonnosti zdaleka nedosahuje na osobní maxima jeho reprezentačních kolegů (osobní rekord 7837,  7849 s nedovolenou podporou větru pozn. red).

Pro širší veřejnost neznámý Karas dlouhá léta žil v Kanadě, kterou také reprezentoval v roce 2003 na univerziádě v Daegu. Od loňského roku však zakotvil v pražské Dukle v tréninkové skupině Luďka Svobody, kde trénuje i Tomáš Dvořák.

Český vícebojař Roman Šebrle se raduje po vydařeném skoku o tyči | Foto: Reuters

A právě na "Čechokanďana" Karase zřejmě zbude na dlouhou dobu nelehký úkol držet prapor českého desetiboje co nejvýš a co nejdéle. Nikdo z mladších závodníků se totiž magické hranici osmi tisíc bodů nepřibližuje a veteráni Šebrle (32 let) s Dvořákem (34 let) se dřív nebo později s aktivní vrcholovou kariérou rozloučí.

Nedějné mládí?

Ne, že by v Česku nevyrůstali talentovaní desetibojaři. Jistou perspektivu slibuje Pavel Baar z Litomyšle (nar.1984, osobní rekord 7258 bodů), připravující se pod vedením bývalého desetibojaře Vladimíra Novotného nebo pardubický Antonín Vácha (nar.1987, osobní rekord 7148 juniorských bodů). Ale případná cesta do světové špičky je pro ně daleká a nejistá.

"Nemyslím si, že máme závodníka, který mohl v blízké budoucnosti Dvořáka nebo Šebrleho nahradit," popisuje situaci několikanásobný mistr republiky Aleš Pastrňák.

"Velkou perspektivu má můj svěřenec Baar nebo mladý Vácha, ale zda budou někdy atakovat osmi tisícovou hranici si neodvažuji tvrdit. Téměř jistě však mohu říct, že žádný nový desetibojařský medailista v horizontu minimálně čtyř let u nás nevyroste," potvrzuje trenér Vladimír Novotný.

V poslední době se objevují zprávy i o přemlouvání talentovaných jedinců z řad specializovaných závodníků (Stanislav Sajdok, Jan Kudlička, který mj. spolupracujes Šebrlem). Ale tudy cesta nejspíš nevede.

Mladému člověku se musí dostat desetiboj do krve, musí jej naplňovat nepopsatelný pocit, když po dvou dnech závodění doběhne do cíle běhu na 1500 metrů a může o sobě s hrdostí říct:  "Dokončil jsem desetiboj."

Tato disciplína patří k vůbec nejnáročnějším sportovním odvětvím a i přes obrovskou popularizaci díky medailovým úspěchům, není snadné mladé atlety pro něho získat. Ti přecházejí od individuálních disciplín k deseti najednou vesměs náhodou. Systematická výchova desetibojařů tak prakticky neexistuje.

"U nás se desetiboj hodně zpopularizoval a ta vlna zájmu ho dělat byla evidentní. Ale o systémové výchově desetibojařů se dalo hovořit snad jen v případě Pardubic, kde vyrostli například Komenda nebo Ryba. Velké oddíly jako Dukla nebo Olymp si prakticky jen stahují závodníky, vlastních vychovají minimálně," pokračuje Pastrňák.

"Já jsem se třeba dal na desetiboj, protože jsem vyloženě nevynikal v žádné disciplíně, ale všechny jsem dělal na slušné úrovni. Myslím si, že takto se k tomu dostala většina závodníků," dodává bývalý mistr republiky.

Velká centra stahující si talenty z celé republiky mohou být na škodu věci. "Je pochopitelné, že tam závodníci odcházejí, je to vlastně jediná možnost, kde dostávat za tenhle sport peníze. Ale například trenér Váňa měl skupinu asi osmi lidí a je jasné, že vše bylo orientované na Dvořku s Romanem. Přitom pro každého závodníka je nutné stavět trénink odděleně," objasňuje nástrahy armádního klubu Aleš Pastrnák.

"Jsem zásadně proti velkým centrům jako je Dukla. Tlumí to konkurenci mezi trenéry i závodníky," připojuje svůj názor trenér Novotný

Desetibojařské Česko: Z postrachu Evropy pád do třetí ligy

Od roku 1994 bylo české desetibojařské družstvo postrachem Superligy Evropského poháru. Česká nadvláda však skončila v roce 2000 a od té doby se desetibojařské družstvo stále hledá. Současnou situaci vystihuje sestup do skupiny C v letošním roce.
 
Důvodů nelichotivé situace nalezneme několik. V letech 1994 až 1999 startovali za družstvo ČR také Dvořák a Šebrle. Ostatní členové týmu s nimi byli v kontaktu, mohli se od nich na závodech učit a užívat si vítěznou náladu v družstvu.

S přelomem tisíciletí přestali oba borci na Evropském poháru reprezentovat a ihned se ukázalo, že druhý sled závodníků nedokáže bez hvězd obhajovat vydobyté pozice. Ostatní čeští desetibojaři se špičkovými reprezentanty  přestali setkávat a tím i utkávat v desetibojích.  

Dvořák se Šebrlem se od té doby účastnili jen věhlasných mítinků a šampionátů pro pozvané či vybrané. Navíc zmenšili frekvenci počtu závodů za rok a v akci byli k vidění méně často.

Paradoxně byla sezona 2000 pro český desetiboj co do počtu kvalitních desetibojařů nejlepší. Česko se pyšnilo dokonce osmi atlety výkonem  nad 7750 bodů (Dvořák 8900, Šebrle 8757, Ryba 8339, Poděbradský 8314, Damašek 7840, Pastrnák 7801, Sóldos 7793, Komenda 7756) z toho 6 nad 7800 bodů, což bývá účastnický limit IAAF na velké soutěže typu mistrovství světa, Evropy a olympijských her.

Rok 2000 tak nemá pro český desetiboj v historii obdoby. V letech 1996 - 2000 mělo Česko 6 desetibojařů s výkonem nad 8200 bodů (+ Změlík 8425, Damašek 8256)! Od té doby zná široká veřejnost jen Dvořáka a Šebrleho.

Nyní přichází na scénu Josef Karas.  Ponese prapor českého desetiboje napůl Čech napůl Kanaďan nebo mu někdo pomůže jej nést?

Průměr 10 nejlepších desetibojů historie:

1. Šebrle 8786,6 - 9026, 8893, 8842, 8807, 8800, 8800, 875, 8701, 8634, 8606
2. O'Brien 8780,1
3. Dvořák 8779,4  - 8994, 8902, 8900, 8837, 8744, 8738, 8733, 8690, 8664, 8592
4. Thompson 8690,5
5. Nool  8671,4

Pappas  8583,7
Clay  8462,3