Tuto skutečnost docení možná český sport v následujících letech. Zdá se totiž, že progresivním novým disciplínám jako fourcross, skikros či snowboardcross patří budoucnost.
Na rozdíl od cyklistiky (respektive sjezdu či slalomu horských kol), lyžování či snowboardingu se nejedná o abstraktní souboj jednotlivce s časem, z něhož diváci na sportovišti vidí většinou jen nudnou dolní závěrečnou pasáž, a televizním divákům se nejzajímavější pasáže nabízí často pouze ze záznamu.
Infobox
SLOVNÍČEK POJMŮ
Fourcross: Kvalifikační jízdy závodníků na horských kolech určují nasazení do vyřazovacích bojů. V nich se na startu seřadí vždy čtveřice borců, kteří se vrhají střemhlav do nebezpečných zatáček a překážek 300-500 metrů dlouhé trati. Jízda zpravidla trvá necelou minutu, nejlepší dva v cíli postupují do dalšího kola. Fourcross se vyvinul z paralelního (dual) slalomu horských kol, MS a SP se poprvé jely roku 2002.
Skikros: Patří do rodiny akrobatického lyžování. Lyžaři ve čtyřčlenných skupinách překonávají v jízdě "tělo na tělo" úzkou trať plnou klopených zatáček, skoků a dalších terénních úprav. Postupují vždy dva nejrychlejší závodníci. Vyřazovacím bojům předchází kvalifikační individuální jízdy. Fyzický kontakt během závodu není zakázán, nesmí však být úmyslný. Skicross se na mezinárodní scéně objevil roku 2002.
Snowboardcross: Nazývá se též boarder cross. Závodníci na snowboardech startují po kvalifikačních jízdách ve skupinách po 4-6 na krátké úzké trati, která obsahuje skoky, zatáčky, prahy a další nerovnosti. Úplně první závod se jel roku 1990, v roce 2006 zaznamenal olympijský debut.
Zdroj: freeskiing.cz, wikipedia.org, ČTK
Diváci zde mají naopak poměrně dokonalý přehled o většině trati, neboť není ani tak dlouhá, jako náročná a záludná, místo imaginárních soubojů se stopkami si mohou užít skutečný boj čtyř závodníků tělo na tělo. Vzhledem k častým kolizím nejsou jednotlivé závody rozhodnuty do posledních metrů.
I jasný vítěz totiž může na některé z obtížných překážek ztroskotat a "pustit" před sebe doposud marně dotírající soupeře. Leckdy se rovněž stává, že z vyrovnaného klání tří soků v čele vyjde po jejich vzájemném střetu jako vítěz čtvrtý outsider vzadu. I tyto situace patří ke kouzlům nových "crossových" sportů.
Jednu z odpovědí, proč si tato mladá odvětví rychle získávají popularitu zejména u mladších lidí, vystihl čerstvý světový šampion Michal Prokop po podařeném mistrovství světa: "Důležité jsou odvaha a zdravý risk, nebát se to pustit z kopce. Na některých úsecích jezdíme až šedesátkou a skoky jsou dlouhé i 15 metrů."
Být tak tyto sporty na olympiádě
Čechy může mrzet, že do rodiny olympijských sportů byl přijat zatím jen jediný - snowboardcross, v němž dosahují nejslabších výsledků. Nejlepší reprezentant, Michal Novotný, obsadil na zimní olympiádě v Turíně 13. místo, ovšem koncem března dokázal jako první Čech v historii vyhrát v této disciplíně závod světového poháru.
Oproti tomu ve skikrosu a fourcrossu Češi dominují. Michal Prokop se na Novém Zélandě stal mistrem světa již podruhé, poprvé se mu to podařilo v roce 2003. Dvakrát rovněž zvítězil v celkovém hodnocení světového poháru. Roku 2004 získala světový titul Jana Horáková.
Skikros zase suverénně ovládá Tomáš Kraus. Je mistrem světa a letos vyhrál již podruhé sérii světového poháru. Na stupních vítězů se často potkává s dalším Čechem, Stanley Hayerem.
Jenže tyto dva sporty se zřejmě na olympijské hry jen tak nepodívají.
O začlenění skikrosu do programu ZOH se snaží Mezinárodní lyžařská federace FIS i jednotlivé národní federace, vyhlídky ovšem nejsou dobré: "MOV se k přijetí nového sportu staví dost vlažně. Věc je stále otevřená, ale co se týče Vancouveru 2010, je to na dost špatné cestě," zhodnotil během letošní olympiády pro Aktuálně.cz šance skikrosu sportovní ředitel českého úseku akrobatického lyžování Zdeněk Bínek.
Šance fourcrossu jsou možná ještě menší vzhledem k tomu, že si na LOH 2008 v Pekingu odbude premiéru "příbuzné" odvětví, bikros.
