Vláda v Česku zavedla poměrně přísná karanténní opatření, která i sportovce značně omezují. Přesto, neuvažovala jste o tom, že byste se vrátila ze zahraničí domů? Třeba kvůli rodině?
Samozřejmě jsme to probírali několikrát. Přemýšleli jsme, jestli nepojedeme z dovolené v Egyptě, kde jsme byli minulý týden, domů do Čech. Konzultovali jsme to s Duklou i šéftrenérem atletů a nakonec jsme se rozhodli držet plánů. Jihoafrická republika ještě není tak kritická jako Evropa. Usoudili jsme, že to pro nás může být lepší řešení. Ale těžko říct, co se stane tady.
Jaká je vlastně situace v Jihoafrické republice? Řeší místní úřady pandemii koronaviru a dotýkají se vás nějak omezení už nařízená tamější vládou?
My se jako hosté samozřejmě podřizujeme všem nařízením, ale situace tu pořád ještě není tak kritická jako u nás. Třeba když přijdete do potravin, tak vám dezinfikují ruce a vozík, což mi přijde fajn. A taky tady zavřeli školy, i když ještě nemají tolik nakažených. Ale dopředu nevíme nic, což je stejné jako u nás.
Uvažovala jste už nad tím, za jakých okolností byste své šestitýdenní soustředění na jihu Afriky ukončila a vrátila se domů?
Uvažujeme nad tím prakticky pořád, protože nevíme, co bude a jak to bude probíhat. Ale soustřeďujeme se na to, že můžeme aspoň něco dělat a nejsme odkázáni jen na to, si nakoupit a pak být doma nebo se maximálně proběhnout v parku (jako lidé v Česku, pozn red.). To, že můžeme pokračovat v tréninku, je pro nás velká výhoda. Ale jakmile to naše vláda či vláda Jihoafrické republiky nařídí, jsme připraveni odcestovat domů.
Mělo by smysl pokračovat v soustředění i v případě zrušení či odložení olympiády?
Já pořád doufám, že olympiáda bude. I když asi trochu ztrácíme naději, že by byla v plánovaném termínu. Snažím se pořád trénovat a připravovat se, jak nejlépe umím. V českých podmínkách by to asi přece jen bylo horší, a i proto jsem zvolila tuhle variantu, při které se můžu připravit o něco lépe. Věřím, že se z téhle děsivé situace dostaneme co nejrychleji a potom už poběží všechno tak, jak jsme zvyklí.
V Jihoafrické republice jsou kromě vás také oštěpaři ze skupiny Jana Železného, Katka Cachová či Michaela Hrubá. Jak situaci vnímají?
Všichni to tady vnímáme stejně. Pořád doufáme, že se připravujeme směrem k olympiádě, a děláme svou práci, což je trénink. Nálada a energie je ale po celém světě zvláštní, jiná. Lidé jsou ostražití a snaží se všemožně chránit a stejně jsme na tom i my. Rozhodně to nebereme na lehkou váhu, a i když nejsme v České republice, snažíme se chránit, jak nejlépe to zvládneme.
Nastavila jste si sama pro sebe kvůli hrozící nákaze nějaká pravidla?
Já dodržuji zvýšená hygienická opatření a myji si ruce, jak jen je to možné. Nosím u sebe dezinfekční gel na ruce, a na cokoliv sáhnu, tak ho používám, což asi standardně lidé taky nedělají. Také si s nikým nepodávám ruce a snažím se vyhýbat větším skupinkám lidí a nakupovat co nejrychleji. Pohybujeme se víceméně v uzavřeném komplexu a mezi normální lidi nechodíme, abychom tomu nešli naproti.
Pokud se snažíte vyhýbat více lidem, jak vás to omezuje při tréninku? A jak například řešíte stravování?
Trénuju vlastně jen se sparing partnerem a atletů je tu v tuhle chvíli hodně málo, takže na stadionu v podstatě nemusíte s nikým přijít do styku. Stravování řešíme individuálně. Nakupujeme a vaříme si sami, takže i v tomhle ohledu se straníme.
Jak vnímáte situaci v Česku?
Denně jsme ve spojení s rodinou a neustále situaci v Česku řešíme. Opatření proti šíření viru podporuju, mají smysl. Jestli chceme tenhle virus zastavit, je potřeba se chovat rozumně a dodržovat nařízení, ať jsou jakkoliv omezující. V Česku, v Jihoafrické republice, prostě všude po světě. Věřím, že se to povede, i když to bude se zatnutými zuby. Zvládneme to.
