POŘADÍ NÁRODŮ NA HME 2007
Pozice Země Zlato Stříbro Bronz 1. Velká Británie 4 3 3 2. Itálie 3 1 2 3. Švédsko 3 1 0 4. Rusko 2 9 4 5. Španělsko 2 4 3 6. Nizozemsko 2 1 1 7. Polsko 2 0 3 8. Belgie 2 0 0 9. Bělorusko 1 2 1 10. Německo 1 1 2 11. Česko 1 0 1 12. Irsko 1 0 0 12. Portugalsko 1 0 0 12. Slovensko 1 0 0 15. Ukrajina 0 2 0 16. Francie 0 1 3 17. Řecko 0 1 0 18. Bulharsko 0 0 1 18. Dánsko 0 0 1 18. Slovinsko 0 0 1
Kdyby si výškař Janků v nadějně rozjeté soutěži nenatrhnul sval, kdyby tyčkařku Rybovou nerozhodili rozhodčí, mohla mít Česká republika třeba o dva cenné kovy více.
Ale kdyby dálkařka Ščerbová neukořistila bronz o 1 cm a kdyby sedmibojař Šebrle neukradl Rusu Pogorelovovi zlato v závěrečném běhu na 1000 m, mohla se také jedenáctičlenná výprava vracet domů s jediným stříbrem a velkou ostudou.
Hranice mezi úspěchem a neúspěchem národního týmu je nesmírně tenká, podobně jako tomu ostatně v atletice bývá v snad každé disciplíně. Lem trička pomůže shodit laťku, o setinu později odlepená tretra ze startovních bloků prohraje závod.
Dobře to ví i dlouholetý šéftrenér reprezentačního družstva českých atletů Václav Fišer. Ve svých hodnocení po šampionátu zůstává střízlivý, stejně jako v prognózách před ním.
"Se třemi medailemi bychom byli velmi spokojeni," uvedl před jeho začátkem. "Nejsem úplně spokojen. To bych byl, kdyby byli všichni ve finále, také medailí mohlo být víc," uvedl po jeho konci.
Dvě medaile viděl jako reálné, což se také vyplnilo. Potvrdilo se i jeho prohlášení, že výprava do Birminghamu je kvalitnější než ta před dvěma lety do Madridu. Shrnuto řečí čísel, o pět atletů méně získalo o jednu medaili více.
Naděje i zklamání
Podobné statistické údaje však možná nejsou tak důležité, jako některá další pozitiva, které britský atletický dýchánek ukázal: Stabilní formu dokáže z českých atletů udržet už nejen stálice Roman Šebrle, ale také například výškař Tomáš Janků. Na obzoru se navíc rýsuje mladá hvězda, dálkařka Denisa Ščerbová.
Její bronz nebyl náhodný "úlet", spíše potvrzení, že se juniorská mistryně Evropy i světa neztratí ani mezi seniorkami.
Naopak za zklamání lze označit vystoupení výškaře Svatoslava Tona a tyčkařky Kateřiny Baďurové. I přes uspokojivou formu a nadějné výsledky před mistrovstvím starého kontinentu se nedokázali kvalifikovat do finále.
U Baďurové lze ještě hovořit o malé zkušenosti s velkými seniorskými akcemi, ale u Svatoslava Tona jako by byl na vině jakýsi psychický blok, jako by mu z nadějné formy a velkých očekávání těžkly nohy.
Své kvality a svou připravenost nedokázal uplatnit ani na ME 2006 v Göteborgu, kde skončil šestý, ani na HME 2005 v Madridu, na němž mu patřila sedmá příčka, ani na olympiádě v Aténách v roce 2004, kde skončil ještě o místo hůře. Osmadvacetiletý atlet tak stále na potvrzení svého juniorského světového stříbra z roku 1996 mezi seniory čeká.
Birminghamské vrcholy
Českou výpravu může těšit, že i ona se postarala o dva vrcholy šampionátu. Ten první se podařil vícebojaři Romanu Šeberlemu, jenž dokázal potřetí za sebou vybojovat na halovém evropském mistrovství zlato. O ten druhý se zasloužil jeho kolega Josef Karas, jenž i přes bolestivé svalové zranění dokulhal do cíle běhu na 1000 metrů a tím dokončil celý sedmiboj.
Mezi další nezapomenutelné okamžiky patřil mužský sprint, v němž získal zlato počtvrté za sebou Brit Jason Gardener v nejrychlejším evropském čase sezony 6,51 sekundy.
Potvrdil tak skvělou připravenost britských atletů pro ME na domácí půdě, když se čtyřmi zlatými, třemi stříbrnými a třemi bronzovými ovládli pořadí národů.
K vrcholům patřil také ženský sprint, jemuž panovala na třetím halovém ME po sobě Belgičanka Kim Gevaertová.
Na posledních velkých atletických akcích již bývá zvykem, že velká dramata a úchvatné výkony se odehrávají ve výškařském sektoru. Nejinak tomu bylo i v Birminghamu.
Belgická závodnice Tia Hellebautová zvítězila výkonem 205 centimetrů, jímž vytvořila letošní světové maximum, národní rekord i rekord šampionátu.
Bývalá vícebojařka tak navázala na loňský senzační triumf pod širým nebem v Göteborgu. Své konkurentky naprosto deklasovala, když vyhrála o devět centimetrů, a dokonce se pokoušela o světový rekord na výšce 209 cm.
Birmingham měl i své kuriozní okamžiky. Třeba hromadný pád závodnic v běhu na 800 metrů, vítězný španělský triumvirát v cíli závodu na 1500 metrů (Higuero, Gallardo, Casado) a nebo medailový ceremoniál sedmibojařů, při němž Šebrleho dekoroval jeho někdejší estonský soupeř Erki Nool.
Na olympiádě v roce 2000 sebral Čechovi zlato i díky spornému disku, při němž dvakrát hodil náčiní do ochranné sítě a potřetí přešlápl. Tento přešlap však nakonec rozhodčí raději přehlédli.
Stav české atletiky prověří až Ósaka
Za neúspěch rozhodně nelze považovat celkové jedenácté místo České republiky v bodování národů. Pouze o stupínek výše skončilo Německo a například Francie obsadila až 16. příčku.
Nicméně i zde se potvrzuje, že česká halová atletika již řadu let stojí a padá s vícebojaři. Jedenáctou příčku drží Češi díky Šebrlovu zlatu. Kdyby se hodnotil počet medailí byla by daleko před námi i zmiňovaná Francie, která měla na stupních vítězů hned čtyři své zástupce.
Výsledky z halového mistrovství Evropy nelze přeceňovat ani podceňovat. Mnohem větší prestiž má totiž v atletice světový šampionát pod otevřeným nebem. Ten se koná již letos v srpnu v japonské Ósace. Teprve zde se sejde skutečná světová elita, teprve tady se ukáže, jak na tom česká atletika skutečně je.
Češi by se však rozhodně obávat nemuseli. Roman Šebrle patří k světové extratřídě, navíc v Japonsku přijde na program na rozdíl od haly oštěp a disk, v nichž bývá Česká republika velmi silná. A z vleklého zranění se možná do té doby vyléčí výškařský talent Jaroslav Bába.
Až Ósaka ukáže, zda česká atletika dokázala zacelit mezeru po úspěšné generaci Železného, Dvořáka, Formanové, Kašpárkové a spol.
