Praha - Nebere si servítky. Metody, jakými se na planetě Zemi bojuje s dopingem, jsou podle něj tyranské a přitom neefektivní.

"Ze sportovců, kteří doping berou systematicky, současný systém odhalí a potrestá jen zlomek," míní pražský právník Jan Šťovíček.

Problematiku dopingu zná detailně, dokonce takříkajíc z obou břehů.

Je totiž prezidentem Antidopingové komise v Mezinárodní automobilové federaci FIA. A zároveň má za sebou zkušenost advokáta, který českého kajakáře Jana Štěrbu vysekal ze spárů antidopingové mašinérie a umožnil mu tak získat pro českou vlajku bronz z OH 2012 v Londýně.

Předpisy WADA? Sto let za opicemi

Právě Štěrbův případ, v němž tři různé orgány zaujaly k nálezu budivého aminu v kajakářově organismu tři naprosto rozdílné názory a verdikty, je argumentem pro potvrzení Šťovíčkova názoru, že legislativa, kterou Světová antidopingová agentura WADA používá, je - řečeno lehce expresivní parafrází - v kontextu s potřebami moderní éry sto let za opicemi...

Štěrbovy zkušenosti s antidopingovými "manýry", Šťovíčkovu ostrou kritiku WADA, ale i obhajobu systému v podání Jana Chlumského, šéfa exekutivy Antidopingového výboru ČR, jsme nastínili už v článku Dopingový teror trýzní 350 státních sportovců v Česku.

Detailně jsme v něm mj. popsali systém, který sportovce na každý den v roce nutí nahlásit místo pobytu, kde je v danou hodinu dopingový komisař může nalézt.

V tomto rozhovoru s Janem Šťovíčkem přijde řeč i na to, v čem je podle něj největší prohra WADA a jak má sportovec vlastně poznat, která látka je zakázaná, když se na "zakázané listině" vůbec nevyskytuje.

Předsedáte Antidopingové komisi FIA. Kolik případů ročně zhruba řešíte?
V té komisi sedím zhruba čtyři roky, ročně máme na stole tak po pěti případech, zkušenost tedy s dopingovými kauzami mám.

Jednotlivé federace, které přijaly autoritu Mezinárodní antidopingové agentury WADA, tím v podstatě akceptovaly i její předpisy. Máte s nimi značnou zkušenost. Jak hodnotíte jejich kvalitu? Do jaké míry jsou flexibilní, odpovídající dnešní době?
Jsem povoláním právník, proto se na celou věc dívám především po této lince. Jako předseda antidopingového orgánu nejsem vůbec spokojen s tím, jak jsou předpisy napsány a postaveny, nejsem spokojen ani s tím, jak WADA funguje.

Drakón byl diktátor. Jako dnešní WADA

Co konkrétně vám vadí, jak vnímáte duch antidopingových předpisů?
Jako drakonický. Jako poplatný době, ve které ty normy vznikaly, což bylo někdy před dvaceti lety. Tehdy se objevila velká všeobecná poptávka, aby se doping tvrdě řešil a přísně postihoval. WADA tehdy získala obrovské pravomoci a nastolila onu drakonickou legislativu.

Jak to myslíte?
Drákon byl starořecký diktátor, který neuznával žádnou demokracii, vládl tyranským způsobem. A to velmi přesně popisuje styl chování WADA. Doping potírá stylem "když se kácí les, tak létají třísky."

Upřesněme to. Mluvil jste o právní (ne)kvalitě norem...
Celá řada ustanovení je buď nejasná, nebo na sebe ty odstavce logicky nenavazují. Kvalita té legislativy jako celku není vysoká. Navíc nereflektuje řadu moderních skutečností, společnost se totiž samozřejmě nějak mění, vyvíjí. Změny v té legislativě jsou po mém soudu nutné.

Jsou ty normy spravedlivé?
Jako právníkovi mi vadí, že legislativa WADA postihuje lidi, kteří dopují systematicky a vědomě, zcela stejným, tvrdým způsobem jako sportovce, kteří vlastně žádnými dopingovými hříšníky nejsou, ale zakázaná látka se jim dostala do těla nějakým hloupým omylem. Třeba skrze nějaké výživové doplňky.

Zachytí jen zlomek skutečných hříšníků

Je ale možné to vůbec rozlišit?
Já jsem přesvědčen, že zcela určitě. WADA se pořád chlubí, kolik dopujících sportovců odhalila, ale já si myslím, že to není úspěch. A to z toho důvodu, že jen 5-10 procent z těch odhalených jsou po mém soudu ti skuteční hříšníci. Zbytek jsou chudáci, kteří něco zakázaného požili z nevědomosti. Ano, i blbost  či nevědomost se musí nějak potrestat, ale očekával bych větší odlišení.

Kolik procent z těch, co dopují vědomě, podle vás antidopingový systém zachytí?
Když v dnešní době někdo cíleně dopuje, je to pro něj ekonomicky velmi náročná záležitost. Preparáty musí kupovat na černém trhu. Navíc existují velmi sofistikované metody, jak je aplikovat - a neumí to každý. Takže musíte angažovat i osobu, která to ovládá a nastaví takovému sportovci jeho dopingový program. Něco takového v malých sportech, jako je třeba kanoistika, vůbec nepřipadá v úvahu, tam na to nejsou peníze.

A jak je to s tím odhalováním sportovců nasazených do dopingových programů?
Ten, kdo má dost peněz na takovou dopingovou "kúru", ten má patrně i dost prostředků na tzv. krycí program. Takže z těch skutečných dopingových hříšníků se odhalí jen maličký zlomek. To je největší prohra a tragédie WADA. Že nedokáže odhalovat a účinně postihovat ty skutečné hříšníky. Je stále krok za vývojem, doping vždycky bude o krok vpřed a antidopingoví komisaři ho nedoženou.

...a látky jim podobné

Zastupoval jste v dopingové kauze kajakáře Jana Štěrbu. Ten požil výživový prostředek, který obsahoval budivý amin, jenž nebyl taxativně uveden na listině zakázaných látek. Přesto Štěrba musel podniknout nervydrásající tříetapovou válku o svůj start na OH. Proč?
Listina zakázaných látek obsahuje i kouzelnou doušku, která zní: ...a látky jim podobné. Řekněte mi, jak má kluk, co jezdí na kajaku, přelouskat na krabičce seznam 50 chemických sloučenin, jejichž názvy jsou tak dlouhé, že je problém je vůbec přečíst, a ještě mít ponětí o tom, zda ta látka má podobnou chemickou strukturu se zakázaným aminem, nebo ne.

Pokud vím, konzultoval tu věc dokonce se sportovním lékařem, a ten mu sdělil, že ten výživový preparát je nezávadný.
Ano, přesně tak.

Jakým způsobem tedy WADA zakázané látky definuje?
S tou její metodou mám jako právník problém. Představte si, že by v zákoníku bylo napsáno, že trestným činem je krádež a všechny podobné činy. To prostě nejde. Je právní zásadou, že vyjmenujete, co se nesmí. Zde by bylo adekvátní vyjmenovat látky, které jsou zakázané. Dovětkem "...a látky jim podobné" necháváte obrovský prostor spekulacím a dohadům.

Ve světě levotočivých isomerů

Proč WADA nevyjmenuje všechny zakázané látky taxativně?
Na tuto otázku jsem dostal odpověď, která mě jako právníka neuspokojila. Že by takových příbuzných látek bylo asi 200 a že by pak ten seznam byl příliš tlustý. Nechápu to, v dnešní době prostě dáte seznam na internet a vyhledavač vám pak ukáže, jeslti ta látka zakázaná je, nebo není. Nebýt to předpis WADA, ale zákon, který by prošel parlamentem a někdo ho napadl u Ústavního soudu, tak ten tu normu zruší pro nejasnost a nepoužitelnost.

Údajně se u takových látek jejich dopingová závadnost posuzuje i podle absolutních detailů...
Nejsem chemik, ale měl jsem možnost se do toho ponořit, takže... Setkal jsem se s případem, ve kterém hrály roli pravo- či levotočivé isomery. Rozdíl mezi nimi je jen optický, v tom, zda se stáčí doleva či doprava - a účinek takových molekul je pak na lidský organismus velmi rozdílný. Jedna organismus stimuluje a škodí zdraví, druhá nikoli, protože její účinky jsou padesátkrát nižší.

Jak vidno, při práci na řešení dopingových kauz si doplníte i vědomosti z různých vědních oborů... Předpokládám, že si na takové věci zadáváte expertizy.
My právníci tohle samozřejmě moc neumíme. Disciplinární orgány mezinárodních federací se proto často mixují z právníků a lékařů, kteří jsou schopni podívat se na věc po toxikologické či chemické stránce. Nezávislých znalců na tuto problematiku není mnoho. V evropském  měřítku jsou to tři jména: profesoři z Paříže, Londýna a Milána. Jejich posudky na tuto problematiku mají největší váhu."

Odborná expertiza až za desetitisíce eur

Kolik takový posudek stojí?
Může se to pohybovat až v řádech tísíců možná desetitisíců eur, pokud jde o složitější případ. Každý sportovec, který se pustí do obhajoby v případě spojeném s dopingem, si náklady na svou obhajobu i tyto posudky nese sám. My s panem Štěrbou jsme byli v opačné situaci, on byl totiž odvolacím orgánem kanoistické federace očištěn a finální odvolání k CAS podávala exekutiva kanoistické federace, která s tím nesouhlasila.

Ten Štěrbův případ posuzovaly tři různé komise a každá došla k jinému závěru. Jak je to možné?
Začalo to u disciplinární komise kanoistické federace. Ta řekla: Vinen. A potrestala pana Štěrbu zákazem činnosti na půl roku. V tu chvíli byl bez olympiády. Odvolací orgán téže federace ale trest úplně zrušil a řekl, že se závodník nijak neprovinil. Nejpozoruhonější na celé věci bylo, že kanoistická federace neuznala verdikt svého vlastního orgánu a odvolala se proti němu k Mezinárodní sportovní arbitráži (CAS). A nesla logicky náklady na posudky od různých znalců z celého světa. Musela to pro ni být v součtu s právním zastoupením extrémně nákladná operace. To všechno proti panu Štěrbovi. Dodnes nechápu, proč to dělali.

Je třeba přenastavit hranice

Od CAS nakonec Štěrba odešel s tím, že sice pochybil, ale dostalo se mu jen napomenutí, takže na olympiád startovat směl. I jeho příklad ale ukazuje, že řada kauz se pohybuje opravdu na hraně. Sportovci se navíc stále častěji a hlasitěji ozývají, že způsob, jakým se bojuje proti dopingu, zasahuje do jejich osobních práv. Odpovídá podle vás způsob jednání WADA tomu, že už se na kalendáři blíží rok 2013?
V rámci požadavku tvrdého boje s dopingem dostala před lety WADA obrovské pravomoci. Dnešní době už příliš neodpovídají. Například systém toho povinného hlášení pobytu zahrnuje stále více a více sportovců. Je zapotřebí začít znovu hledat hranice, kde končí pravomoc WADA a kde začíná soukromí sportovce. Souhlasím s tím, že WADA nyní zachází příliš daleko.

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz