Jaký recept má překážkářka na to, aby udržela krok třeba i s o deset let mladšími závodnicemi?
Není jednoduché závodit i s takhle mladými holkami, které mají úplně jinou regeneraci a mohou trénovat i větší dávky. V můj prospěch pak hrají zkušenosti, které jsou na mé trati hodně potřeba. Ale recept na to asi úplně neexistuje. Musíte hlavně kvalitně regenerovat.
Vnímáte, že už jste atletka, která by mohla předávat zkušenosti mladším kolegyním?
Věk si nepřipouštím, i když vím, že patřím na kempech mezi ty nejstarší. Ale tím jak se pohybuju mezi mladými, tak si neuvědomuju, kolik mi přesně je. Na druhou stranu se mi už stalo, že mi mladí atleti v týmu vykali. A to už se mě docela dotýká.
Ale zase vás jejich společnost musí omlazovat, ne?
Ano. Stoprocentně. Když se pohybujete v mladém kolektivu, tak jste mladý duší. I s dvacetiletými holkami ve skupině jsem schopná dělat blbosti. V atletice je to určitě dobře takhle trénovat s mladými.
Už se vám v hlavě rýsuje plán, co budete dělat po konci kariéry?
Budu to řešit, až to nastane. Je těžký si něco chystat takhle dopředu. Určitě se budu chtít dál věnovat své HESU akademii, jestli to bude jenom tohle, nebo ještě něco dalšího, to se teprve uvidí.
V neděli jste byla kapitánkou jednoho z týmů maratonu "The Battle of The Teams", který organizoval RunCzech. Co pro vás tyhle akce znamenají?
Z role kapitánky jsem měla velkou radost. Vůbec jsem neváhala a nabídku přijala. Připadá mi to jako super nápad. Běžci to ocenili, protože si po dlouhé době mohli zazávodit. Čekali na to dlouho. Navíc týmová soutěž byla motivace. Aspoň já to tak mám, že když běžím za tým, tak to nechci ostatním zkazit a snažím se o to víc.
Tady jste byla hlavně jako ambasadorka projektu. Ale co jako atletka, chybí vám víc týmových soutěží?
Jsem ráda, že aspoň jednou za rok máme týmovou soutěž v podobě mistrovství Evropy družstev. A týmový duch je tam opravdu hodně cítit. Kolikrát jednotlivci podají lepší výkony, než když soutěží sami za sebe. Jednou za čas to mám ráda, ale jinak mi vyhovuje, že dělám individuální sport.
Jak jste na tom před olympijskými hrami zdravotně?
Achilovka je standardně bolavá, vždycky záleží, co zrovna děláme na tréninku, ale vždycky je to takový, že se to celkem dá vydržet. Teď mě pro změnu trápí sval na zádech, tak doufám, že to dám co nejdřív do kupy. Tím pádem nepoběžím na Memoriálu Josefa Odložila ani Diamantovou ligu v Římě.
Tokio pro vás bude už čtvrtou olympiádou, ale zdá se, že tentokrát bude vzhledem k těm všem opatřením úplně jinou. Nekazí vám to už předem dojem z takových her?
Nebudou to standardní olympijské hry. Věřím, že organizátoři i všichni kolem přispějí k tomu, aby hry proběhly hlavně bezpečně. A že si to užijí diváci alespoň u televizních obrazovek. Atmosféra asi bude jiná, ale věřím, že to i tak bude hezký.
Plánujete se ještě před nimi nechat očkovat na koronavirus?
Vím, že se už mohou očkovat i mladší ročníky, zatím ale pořád o očkování neuvažuju. Pořád si myslím, že mám dobrou imunitu a zvládnu se ubránit. Navíc olympiáda se blíží a člověk neví, co s ním očkování udělá, jak na to tělo zareaguje, tak nechci nic riskovat. Takže pokud se nechám očkovat, určitě ne před Tokiem.
