I téměř po pěti letech, co Gabriela Soukalová zmizela ze zasněžených tratí, můžeme říct, že je největší osobností, kterou kdy český biatlon měl. Ovládla Světový pohár, stala se světovou šampionkou, přivezla dvě medaile z olympiády a hlavně - strhla na lyžaře s puškou ohromnou pozornost.
I když v její generaci závodili i další špičkoví biatlonisté jako Ondřej Moravec, Michal Šlesingr nebo Veronika Vítková, díky mediálnímu zájmu, který na sebe dokázala strhnout, byla tahounkou reprezentace. Sportovkyní, která umí pobláznit masy, která prodává.
A tak asi ani není divu, že když se v národním dresu objevila jiná copatá blondýnka s usměvavou tváří a se slabostí pro růžové hůlky, navíc se schopností vítězit, viděli v ní další Soukalovou.
Jenže Markéta Davidová je jiná. Biatlonový úkaz jménem Soukalová žil tak trochu ve vlastním světě. Dobíhala pozdě na start, zapomínala hůlky, řešila spodní prádlo pod kombinézou, a když zrovna nepopletla něco sama, trefila ji šiška. I když třeba v soukromí řešila démony, jak později přiznala v autobiografii, dokázala to skrýt a vítězit.
Pětadvacetiletá "Makula" je přemýšlivým typem člověka. Pilná studentka i sportovkyně, která nic nechce dělat napůl. Srovnání se Soukalovou dlouhodobě odmítá, když se jí na předsezonních tiskovkách někdo zeptá na ambice, je skromná a o roli největší hvězdy týmu nechce ani slyšet.
Není to kalkul, nebo dokonce alibismus, Davidová to takhle prostě cítí. Nijak nezastírá, že biatlon pro ni není středobod vesmíru. Miluje koně a ráda by studovala veterinu. Dokonce už ji přijali na fakultu v Brně, nástup na ni ale ještě odkládá.
O budoucnosti se chce rozhodnout až po olympijských hrách v Pekingu. Klidně je možné, že to pod pěti kruhy zkouší naposledy i přesto, že ji čeká období, kdy bude mít ideální sportovní věk.
Kdo Davidovou pozorně sleduje, musel si všimnout, že jí v posledních měsících zmizel tradiční úsměv z tváře. A není to jen všudypřítomnými respirátory. Dohnala ji vážnost olympijské sezony.
Nálepku spasitelky českého biatlonu mít sice nechce, ale nemůže se vyhnout tomu, že pokud má někdo z Pekingu přivézt olympijskou medaili, je to podle všech předpokladů právě ona.
Těsně před hrami sponzor Davidové Red Bull zveřejnil emotivní video, ve kterém biatlonistka přiznala, že ji tlak fanoušků v aktuální sezoně drtí natolik, že se cítí psychicky na dně.
Ziskem malého křišťálového glóbu si pak zlepšila náladu, ale čínský výjezd ji nezastihl v ideálním rozpoložení. Ozvala se bolest beder, po pádu v Anterselvě měla pohmožděnou šlachu v pravém palci a nadšená nebyla ani z krutých olympijských mrazů.
V rozhovorech s novináři je pak překvapivě úsporná, žádné vtípky roztomilé dívky, která přitahuje zahraniční fotografy svou originální malorážkou posetou jednorožci. Kdepak, jen profesionální odpovědi.
Nutno říct, že otázky reportéra České televize typu "jsou vaše chyby důkazem toho, že na velkých akcích selháváte?", když je úřadující mistryní světa a před pár dny byla šestá v olympijském závodě, tomu zrovna nepomáhají.
Kdo ví, třeba na ni medailová radost v pekingské bublině ještě čeká. Šance ve štafetě nebo v hromadném závodě rozhodně nejsou zanedbatelné. V takovém případě zůstane první olympijský týden jen smutnou a nedůležitou vzpomínkou. Pokud se to nepovede, bylo by nespravedlivé mluvit v souvislosti s Davidovou o selhání největší hvězdy.
Český biatlon teď ze všeho nejvíc potřebuje najít nové šampiony, kteří potáhnou reprezentaci i v době, kdy už před jménem Davidová nebude označení biatlonistka, ale veterinářka.
