Jak se daří po kariéře, stýská se vám po závodění?
Je to úplně jiné, velká změna. Ale daří se mi snad dobře. Někdy se mi po tom zasteskne, ale tím, jaká je situace a jak je to teď všechno komplikované ohledně covidu, co všechno musí tým absolvovat, tak to člověka zase trochu zchladí. Je tam strašně moc obstrukcí.
V podstatě je to teď úplně jiný sport, než jste zažil?
Ano, některé aspekty se z toho vytratily a jiné do toho zase přibyly. V tuhle chvíli je to dost divné.
Nedávno o tom mluvila Markéta Davidová v dokumentu, který natočila pro Red Bull. S pláčem přiznala, že špatně snáší zlé komentáře od fanoušků, když se nepodaří závod, a pak také současnou situaci, kdy třeba setkávání s rodinou přes zimu je ještě vzácnější než dřív. Chápete ji, že je to v téhle době psychicky těžší?
Jistě, to je přesně to, o čem mluvím. Závodníci musí zůstat zdraví a snaží se pro to dělat maximum. Ve spoustě věcí se musí omezovat, například právě co se týče styků s rodinou. Nemají to teď jednoduché.
Působíte na Českém svazu biatlonu v pozici technického koordinátora. V čem tahle role spočívá?
Dělám to, co je zrovna potřeba, dá se říct. Gró je zejména administrativní a organizační podpora pro naše týmy. Cestování, ubytování, přihlášky, formuláře se zbraněmi, vysílačkami, kamiony a podobné věci.
Co vaše láska k adrenalinovým sportům? Rozvíjíte ji po kariéře?
Nemám na to moc času. Byl jsem nedávno na base jumpu v Itálii, občas skočím do letadla a proletím se, ale času je opravdu relativně málo, protože člověk najednou zjistí, že ten sportovní život je docela fajn v tom, jak máte všechno nalinkované. Teď si čas musím organizovat sám a už nikdo nehledí na to, že bych si měl někdy odpočinout. Dělím čas mezi práci a rodinu, na koníčky už ho moc nezbývá.
Zimní olympiáda v Pekingu začíná už tento týden. Existovala možnost, že byste s týmem do Číny cestoval, nebo něco takového vůbec nebylo na stole?
O tom jsem ani nepřemýšlel. Nevidím důvod, proč bych tam jezdil. Jedou tam lidé, kteří jsou mnohem platnější než já, navíc jsme letos nafoukli servisní tým o jednoho člověka. Nebyl důvod proč přemýšlet, jestli bych se tam náhodou nevešel. On i ten boj mezi jednotlivými sporty, koho vezmou na olympiádu, je často nelehký. Já s tím nepočítal a upřímně řečeno, ani nevím, jestli by se mi tam chtělo.
Nikdy jste se nebál mluvit o kontroverzních věcech a olympiáda v Pekingu jistě kontroverzní je. Měla by podle vás současná Čína pořádat takovou akci, nebo ne?
Když budu mluvit pouze za sebe, nikoli za svaz nebo za kohokoli jiného, tak je to podle mě špatně. Nebyla to dobrá volba. Problémy Číny jsou veřejně dostatečně akcentované, nicméně olympijské hnutí je velký moloch a někdo to musí zaplatit. O pořádání olympiády přece jen už v dnešní době taková rvačka není. Země se o to rozhodně nepřetahují. Mně se líbila olympiáda ve Vancouveru, kde sportoviště nebyla nějak brutálně megalomanská jako například v Soči a jako to bude asi teď v Pekingu. V Kanadě mi to přišlo rozumné, do budoucna upotřebitelné, zkrátka že to všechno nebude na jedno použití. Takže i z tohohle hlediska se mi olympiáda v Číně nelíbí. A vnímám samozřejmě i ostatní problémy.
Jak by s tím měli naložit sportovci? Diskuse na sociálních sítích jsou plné ohlasů lidí, kteří sportovce kritizují za to, že se her v takové zemi vůbec zúčastní. Jaký na to máte názor?
Samozřejmě jsem to v diskusích zaznamenal. Olympiáda je jednou za čtyři roky, pro sportovce je to vrchol dlouhodobé tvrdé práce. Jako byste řekl někomu po čtyřech letech studia, ať se na ty závěrečky vykašle, protože se vám na té škole něco nelíbí. Sportovci se na to připravují roky a nelze tímhle degradovat jejich práci. Nemají moc možností k tomu něco říct, nehledě na to, že jsou k něčemu zavázáni a musí být během olympiády apolitičtí. V mnoha z nich se to bude prát, ale budou k tomu přistupovat jako profíci. Nemohou svou práci jen tak zahodit. Naopak naprosto správný je určitý politický bojkot. Politici se velice rádi na těchto akcích přiživí, rádi se tam ukážou, takže už jen to, že si to nechají ujít, je jistým signálem, který se dá čínským režimem těžko překroutit a dezinformovat.
Politika by se neměla míchat se sportem, to je fráze, která se v tomto kontextu často opakuje. Je vůbec možné v dnešním světě tyhle věci oddělit?
Co si budeme povídat, sport je v mnoha zemích, především v těch ne zcela demokratických, velice často využíván k propagandě a prezentaci režimu a je tam mnohdy politicky zneužíván. Úplně oddělit to tedy samozřejmě nejde. Říká se, že by se to nemělo míchat, na druhou stranu propojené to je. Sport se snaží stát trochu bokem od politiky, na druhou stranu je na ní částečně finančně závislý a politika jej často zneužívá.
Předseda MOV Thomas Bach také použil zajímavý argument. Prý se o problémech v Číně díky olympiádě alespoň začne víc mluvit. Je to legitimní názor?
Svým způsobem to může být pravda, takhle velká událost přináší do popředí problémy, o kterých se jinak tolik nemluví. Můžeme to tak vnímat. Nicméně nemyslím si, že by se o tom bez olympiády nemluvilo vůbec. Kdyby například padlo rozhodnutí nedat pořadatelství Číně a uvedly se pro to konkrétní důvody, to by přece debatu ve veřejném prostoru také otevřelo. Takže určitě tohle není jediná cesta.
Nedávno se hodně mluvilo o případu tenistky Pcheng Šuaj. Její aféra byla pro tenisovou organizaci WTA důvodem pozastavit všechny turnaje pořádané na území Číny, což je v součtu skoro třetina celého rozpočtu ženského tenisu. Šlo tedy o poměrně odvážný krok. Můžeme to chápat jako cestu, kterou mohou následovat ostatní?
Když to udělá jeden, tak je to většinou jen výkřik do tmy. Jednotlivec s tím moc nezmůže a nakonec je na tom bitý sám. Když se tomu postaví jedna federace, řekne se, že to jsou ti jedni blázni, kteří jdou proti proudu. Ale třeba ten příklad ostatní vyburcuje, třeba to spustí nějakou lavinu. Když je jeden odvážný, někdy to dokáže strhnout. Uvidíme.
Během kariéry, zejména v jejím závěru, jste byl lídrem v boji proti dopingu. Pokračujete v tom i teď?
Budu pokračovat, protože jsem nedávno kývl na oslovení od Českého antidopingového výboru. Souhlasil jsem, že budu v komisi sportovců. Budu se tedy snažit i nadále být činný. Je to čerstvá věc, před koncem roku jsem se rozhodl, že do toho půjdu.
Co bude vaším úkolem?
Teď mě uklidnili, že do konce sezony ode mě žádné zázraky nečekají, potom uvidíme. Ale už jen z těch prvních rozhovorů jsem na tu problematiku mohl nahlédnout také z druhé strany. Naučil jsem se podívat se na situaci i z hlediska nějakého třeba ne zcela vinného sportovce. Je to zajímavé a pro mě velice přínosné. Zjistil jsem, že jsem nějaké věci viděl poměrně hodně černobíle, protože jsem nikdy nebyl v roli někoho, kdo se musí bránit nějakému nařčení. Vidím to z jiné perspektivy a je tam spoustu prostoru jak ten systém nastavit tak, aby byl co nejvíc fér a efektivní.
Poupravila vám tahle nová perspektiva názor na nějaké minulé kauzy, třeba co se týče dopingových případů v biatlonu?
To bych zase neřekl, protože ty kauzy v biatlonu byly velice jasné. Takové případy, kdy by to bylo nevyjasněné nebo kde by člověk váhal, tam myslím nebyly.
Hlavní kauzou byl státem organizovaný doping Rusů, na olympiádě v Pekingu opět nastoupí pod neutrální vlajkou. Je to podle vás dostatečný trest?
Zrovna Rusko je bezesporu stát, který sport používá pro své politické účely. Z toho pohledu to může být poměrně efektivní trest, když je jejich propaganda takhle zasažena.
Zeptám se trochu s nadsázkou, dostali podle vás Rusové lekci? Polepšili se?
Těžko říct, už se tam teď nepohybuji, takže mi nepřísluší tohle hodnotit. Ale vyjádřil se k tomu Eric Lesser (německý biatlonista, pozn. aut.), že má teď mnohem větší důvěru v ruské sportovce. Jsou tam tedy, doufejme, nějaké náznaky, že to začíná fungovat jiným způsobem. Na druhou stranu, tím, čeho jsme tam byli svědky, si člověk nedovede moc představit, že se to zvrátí mávnutím kouzelného proutku. Když si člověk představí, čeho byli schopni, není snadné uvěřit nějakému úplnému polepšení. Vyjádření Erica je ale pro mě pozitivním signálem.
Co se týče české reprezentace, obhajoba úspěchů z minulých olympiád bude velmi náročná. Měl by se český biatlon, případně fanoušci, trochu uskromnit v očekáváních s odchodem jedinečné generace, které jste byl součástí?
Laťka je hodně vysoko a myslím si, že mít takhle vysoká očekávání je asi přehnané. Na olympiádě jsou ale často specifické závody, často se tam stává, že medaili urve někdo, od koho se to tak úplně nečekalo. Na spoustu favoritů dolehne tíha okamžiku, je to pro ně určitý handicap. Uvidíme, nechme se překvapit. Fanděme a doufejme, že z toho vytěžíme co nejvíc.
