Pamatujete za svoji závodnickou kariéru, kdy naposledy jste neměl v půlce dubna za sebou jediný závod ani testy na okruhu?
No… (chvíli přemýšlí) Když mi bylo 12 let a skákal jsem na lyžích. (smích) V dubnu už vždycky byly závody. Někdy jsem jich měl za sebou už několik - 24 hodin v Daytoně, čtyřiadvacetihodinovku v Dubaji, 12 hodin v Bathurstu, dvanáctihodinovka v Sebringu a v dubnu už v Evropě začínala sezona. A do toho samozřejmě testování, protože jsem vypočítával pouze závody
Jak se teď bez možnosti ostrého svezení v autě držíte ve formě?
Zatím se držím ve formě na simulátorech. Minulý týden jsme odstartovali virtuální šampionát Buggyra Zero Mileage GT Cup. Přihlásilo se tam asi 90 lidí a podle mě tak třicet z nich patří ke světové špičce. Jako nováčci jsme dostali trošku na zadek. Jeli jsme závod na hodinu a půl a byla to zábava. Závody utekly hodně rychle.
Před letošním příchodem do Buggyry jste osm let působil v německém týmu Reiter Engineering. Vybavujete si první dojmy, když jste viděl dílny v Roudnici nad Labem?
(smích) No, co jsem říkal, když jsem přišel poprvé… Že je tady velká hala. (opět smích, z vedlejší místnosti je pak slyšet hlas Martina Koloce) Šéf mi napovídá… Buggyra je světovější tým než ty, které jsem zažil předtím. Má zázemí nejen v Česku, ale po celém světě - v Číně, v Dubaji nebo ve Španělsku. To hrálo velkou roli v mém rozhodování stát se součástí této stáje.
V Milovicích jste si poprvé vyzkoušel bugynu pro Rallye Dakar. Byla účast v této slavné soutěži také jedním z důvodů, proč jste kývl na nabídku Buggyry, nebo to vyplynulo až časem?
Pro mě byla hlavní gétéčka. Buggyra mě angažovala, abych dal dohromady tým pro čínský šampionát. Možnost účastnit se Dakaru byla sekundární věc.
Zábavná motokára pro Dakar
Jaké bylo první svezení s buggy Can-Am?
Šel jsem přes střechu, ale v Milovicích jsem měl jinak celou dobu pusu od ucha k uchu. Takový orgasmus jsem už dlouho nezažil. Je to bomba. Bugina je lehounká, výkon byl akorát. Funguje skvěle, je to motokára do terénu.
Za závodních strojů jste řídil už skoro všechno, dá se toto auto s něčím srovnat?
Těžko se k něčemu přirovnává. Asi jako když porovnáte sjezdové lyžování se skoky na lyžích. Taky jedete na lyžích, je tam sníh, ale tím to končí.
Dovedete si představit, že byste byl v takovém "autíčku" skoro dva týdny den co den zavřený na nějakých deset hodin na trati?
Teď padlo rozhodnutí, že se začneme připravovat, ale finální verdikt si necháváme až na 1. září. Fyzicky se budu muset připravovat venku, protože posilovny jsou zavřené. Ale samozřejmě bude i psychická příprava. Být zavřený s někým v autě deset hodin denně po dobu čtrnácti dnů někde v dunách a písku bude náročné i na psychiku. Teď si něco takového nedokážu představit, musím do toho jít a uvidíme. Až to zažiju, tak třeba další rok už budu vědět, co udělat jinak a jak se lépe připravit. Teď jdu absolutně do neznáma.
Jako pilot budete muset na Dakaru zvládnout spolu s navigátorem řadu oprav sami bez asistence. Jak jste na tom s technikou?
Kolem techniky závodních aut se pohybuju docela dlouho a teď budu mít příležitost se s klukama na dílně na stavbě buginy sám podílet. I to bude součást mé přípravy. Nemůžu se jen dívat, jak kluci pracují, ale opravdu to přišroubovat sám. Takhle si auto daleko víc ohmatám a očuchám.
Dalším úkolem bude hledání navigátora. A najít dobrého kopilota na Dakar je dneska docela náročné.
To bude oříšek. Pomalinku jsme rozhodili sítě. Ale nebude to snadné. V ideálním případě potřebuju spolujezdce, který letos jel jako pilot nebo navigátor a zná tak Saúdskou Arábii, měl tak do 50 kilo, samozřejmě uměl anglicky a šroubovat na autě. Musíme být realisté. Pro mě bude nejdůležitější zkušený spolujezdec.
Virtuální trénink blízký realitě
Zpátky k vaší "okruhové" přípravě. V čem se liší virtuální jízda v simulátoru proti reálnému závodnímu autu?
Necítíte odstředivé síly v těle. Náš simulátor z dílen společnosti 301 se samozřejmě hýbe ve dvou osách a simuluje ty síly, ale úplně se to nedokáže přenést do těla. Volant a pedály jsou jako v závodním autě, odpory v nich jsou reálné. Není to ovšem úplná realita, nesviští mi vzduch kolem uší jako na závodní trati. Ale pořád je to nástroj, který využívají všichni závodníci, a ti mladí ze simulátorů vzešli.
Není právě u té generace vzešlé ze simulátorů riziko, že aspoň ze začátku jedou jako ve virtuálním autě a na trati jsou agresivnější víc, než je zdrávo?
Když nabouráte na simulátoru, nebolí to. Když havarujete na trati, bolí to fyzicky a pak i peněženku. Jde o to si zvyknout. Když pilot poprvé na vlastní kůži zažije bouračku, uvědomí si všechna rizika.
Takže virtuálním pilotům byste dali na zadek zase vy na skutečné trati.
Ano, ale jen do té doby, než si na reálné auto zvyknou. Ale to zvykání jim bude trvat velice krátkou dobu. Už jsem zažil pár těhle online sim racerů, kteří si sedli do závodního auta a od začátku byli rychlí.
Tušíte, kdy se letos poprvé svezete v závodě?
To je ve hvězdách. Kdo ví, jestli vůbec… Čínský šampionát GT má plánovaný první závod v červnu. Teď v pondělí jsme tam měli poslat náš Mercedes GT3, ale čínský partner nám řekl, ať to ještě neděláme. Uvidíme, kdy nás do Číny vůbec pustí. Počítám, že tam poletíme tak měsíc před závody. Čtrnáct dní bude nejspíš karanténa a pak chceme týden testovat.
S jakým cílem do Číny poletíte?
Budeme tam nováčci, ovšem David Vršecký je výborný závodník. Za splnění cíle bych považoval skončit do třetího místa. Ale já chci vyhrát.
