Vedle malých dětí jste začal dělat motocyklové kurzy i pro dospělé motorkáře. Co jim jako bývalý závodník MotoGP můžete dát?

Učíme dospělé závodníky a učíme dospělé pro běžný provoz na silnici. Těm druhým dáváme hlavně techniku řízení motocyklu, kterou nemají. Vysvětlujeme jim věci typu, proč a co se na motorce dělá a jaký to má efekt, když to uděláte. Snažíme se hodně pracovat s rovnováhou. Ač je to smutné, dost lidí na motorce neřeší, že mají nějakou rovnováhu. Berou to automaticky. Když se rozjedete na nějakých šedesát kilometrů v hodině, nemusíte ji řešit, protože působí odstředivá síla. Ale jakmile zpomalíte na dvacet, začnete se najednou třepat.

Jak své žáky takové věci učíte?

Prakticky je vracíme na začátek, protože nemají základy. Všichni chtějí jezdit rychle. To je jednoduchý. Ale neumí jezdit pomalu. Jde o základy a bezpečnost.

Stal jste se tváří nové kampaně Besipu zaměřené na bezpečnost motocyklistů. Co je na českých silnicích, tedy kromě jejich nevyhovujícího stavu, pro motorkáře největším nebezpečím?

Cílem projektu je, aby co nejméně motorkářů umíralo na sinicích. My se samozřejmě můžeme snažit jakkoliv, ale pokud nás lidi nebudou vnímat a nebudou se chtít zlepšit, nikam se neposuneme. Projekt je postavený na tom, že lidi, kteří jezdí na motorkách, se často snaží posouvat své limity v silničním provozu. To mi přijde jako nesmysl. Je to strašně nebezpečné. Proto jsou ty bouračky, protože se nedostane do zatáčky, vynese ho to, nedobrzdí…

Vaše tvář je i v televizním spotu. Proč jste se do kampaně angažoval osobně?

Lidem bych chtěl vysvětlit, že pokud chtějí posouvat nějaký svůj limit, tak jedině na okruhu. Možnosti tu jsou a je jich strašně moc. Provoz je od toho, aby se respektovala daná pravidla. Ta musíme respektovat všichni.

Jak může vaše účast v kampani "Nechoď za svůj limit!" motorkářům konkrétně prospět?

S ministerstvem dopravy děláme zadarmo tento víkend v Mostě pro první stovku přihlášených jednodenní tréninkový kemp. Je placený Besipem, tedy ministerstvem dopravy. Je to v podstatě naše motoškola. Překvapilo mě, jak velký byl o kemp zájem, za necelé čtyři hodiny byl plný. Pokud se nám to povede, budeme pracovat na tom, aby se podobné akce konaly i příští rok. A těch kempů bylo víc. Ukázat to lidem přímo je daleko víc, než jim to říkat přes obrazovku.

Je užitečné, že jim to můžete ukázat přímo vy, tedy vítěz dvou závodů mistrovství světa?

Určitě, ukázaná platí. Když vám budu něco vysvětlovat, budete kejvat, kejvat, ale pak si řeknete: "To stejně nejde, on tady jen machruje." Tak je to se starými i mladými. S těmi staršími, kteří jsou dobře finančně zajištění a mají velké ego, je to ještě těžší. Když jim něco vysvětlujete, mají vás na háku. Ale když to po nich chcete ukázat, řeknou, že to nejde. Pak jim to ukážete a oni jen stojí a koukají. A nechápou. Pak teprve začínají používat hlavu a dělat ty věci, které mají.

Vedle motocyklové školy působíte také jako český kouč talentovaného závodníka Ondřeje Vostatka. Jak těžké je vést 15letého mladíka?

Mnohdy těžší než devítiletého. (smích) Samozřejmě už má občas svoji hlavu, což je logické a je to normální. Na druhou stranu tu máme jasné pořekadlo: "Ukázaná platí." Pokud něco dokážu tak udělat já, tak není důvod, aby to nedokázal udělat i on. Je to jenom o tom, srovnat si to v hlavě. Říkají vám něco, co neumíte, a vy se musíte té věci naplno věnovat. Musíte se kousnout a zkusit to. Pokud si ten člověk nechá promluvit do duše, což je Ondrův případ, jde to. Chvíli nám to trvalo, ale když tady pantáta s břichem sednul na motorku a ujel mu, začal přemýšlet trošku jinak.

Závodní kouč Lukáš Pešek a Ondřej Vostatek | Foto: Martin Kabát/Sportegy

Jaké jsou Vostatkovy silné stránky?

Ty vám nemůžu říct, protože si to čtou soupeři a pak by se na to připravili. (smích) Velmi pozitivní je, že závodění věnuje opravdu všechno a má drajv. Nikdo ho do ježdění nemusí nutit. Mnohdy ho musíme klidnit, aby používal víc hlavu.

Znamená to, že jste pro postupnou cestu nahoru?

Snažím se Ondru i jeho rodinu brzdit. Jsem totiž toho názoru, že než jít na divokou kartu nebo do mistrovství světa hrr, je lepší si vše zmapovat a třeba dva roky vydržet v juniorském šampionátu. Do světa nemůžete jít nepřipravený. Tam nemáte moc šanci se učit. Jako Čech máte obvykle jednu dvě šance.