Rakušan za volantem Ferrari obhajoval titul mistra světa. Nebezpečný Nürburgring (tehdy se ještě jezdilo na přírodním okruhu zvaném Zelené peklo) neměl rád a vůbec nechtěl startovat.
Nakonec se lidmi od Scuderie nechal přemluvit. Jenže už v prvním kole dostal smyk, narazil do svodidel a jeho monopost začal hořet. Navíc se odražený stroj dostal do dráhy Surteesu Bretta Lungera, který do něj narazil.
Bezvládné tělo z plamenů dosahujících vražedné teploty 800 stupňů Celsia vyprostili jeho kolegové Lunger, Arturo Merzario, Guy Edwards a Harald Ertl.
Laudovi se během nárazu svezla helma z hlavy, takže kromě otravy oxidem uhličitým utrpěl těžké popáleniny tváře. Ani to mu ovšem nezabránilo v tom, aby se pouhých 39 dní po nehodě vrátil na závodní okruhy a až do posledního závodu bojoval o titul.
Nakonec se šampionem roku 1976 stal James Hunt, protože Lauda v posledním závodě sezony v japonském Fudži odmítl znovu riskovat život. Ve druhém kole zajel do boxů a Velkou cenu Japonska vzdal kvůli nebezpečnému dešti zaplavujícímu asfalt.
"Můj život má větší cenu než titul," řekl později Rakušan.
Nakonec se dočkal ještě dvou. Lauda se stal mistrem světa hned v roce 1977 a pak po návratu o sedm let později. Svého týmového kolegu v McLarenu Alaina Prosta tehdy porazil o neuvěřitelný půlbod.
Později se věnoval vedení několika aerolinek, ale láska k F1 znovu zvítězila. Nejprve byl konzultantem Ferrari, pak vedl dva roky stáj Jaguar a nakonec zakotvil u Mercedesu.
Vedle bosse Toto Wolffa vykonával roli nevýkonného šéfa nejúspěšnějšího týmu hybridní éry. Byl to právě on, kdo přivedl ke Stříbrným šípům Lewise Hamiltona.
Niki Lauda zemřel 20. května 2019 ve věku 70 let. Stalo se tak ve spánku v Univerzitní nemocnici v Curychu, kde byl hospitalizován kvůli dialýze.
