Praha - Když Olga Roučková splnila kvalifikační podmínky a jako první Češka na čtyřkolce se vydala na trať Rallye Dakar, vyslechla si hodně posměšků. Poté, co soutěž úspěšně dokončila, rysy posměváčků ztuhly. A "Ollie" se v cíli tetelila radostí.
"Když jsem dokončila poslední etapu, pořád jsem tomu nevěřila. Říkala jsem si: to snad není možný, já jsem tady. Je to velikánské překvapení i pro mě samotnou," řekla závodnice týmu Moto Racing Group v rozhovoru pro deník Aktuálně a ČTK.
To, že jí spousta lidí nevěřila, hnalo sympatickou "Ollie" dál. "Paradoxně mi to pomohlo, protože jsem v tu chvíli potřebovala dokázat něco nejen sobě, ale i všem těm, co mi nevěřili," vysvětila rodačka z Děčína.
Cesta na Dakar nebyla vůbec snadná. Doslova galeje absolvovala v garáži. "Mechanik Venca Hucl mě nutil seznámit se s celou čtyřkolkou. Bylo to náročný, občas mě i mlátil (smích). Ale mělo to smysl, na Dakaru se ze mě stal pomalu mechanik, spoustu věcí jsem si musela opravit přímo na trati, jinak bych se do bivaku ani nedostala," vysvětlila Roučková.
Stačila by jen medaile
Debutantka na slavné rallye si vedle svého mechanika pochvalovala práci celého týmu Moto Racing Group. "Překvapená jsem byla z toho, jak to dopadlo, jak jsem to zvládala, i z toho, jak to zvládal celý tým, protože není lehké mít ženu v týmu. Je to opravdu těžké," přiznala 33letá závodnice, jíž v cíli patřilo 26. místo v kategorii čtyřkolek.
V kombinovaném hodnocení závodnic na motocyklu a čtyřkolek byla třetí. "Když mi malého beduínka dávali, tak jsem brečela a říkala, že chci jen medaili. Že mi to stačí. Ale je to tak, dojeli jsme třetí, což je ale úspěch celého týmu," přiznala členka pražské Dukly, která se na vysokohorské prostředí připravovala tím, že dva měsíce doma spala v kyslíkovém stanu.
Samotná soutěž byla letos zvlášť velkou prověrkou fyzických i psychických sil. "Spousta kluků mi říkala, že jsem si pro debut vybrala ten nejhorší možný ročník. Závodím deset let, ale tohle byl jednoznačně nejtěžší zážitek, co mě potkal. Sáhla jsem si úplně na dno," přiznala pilotka čtyřkolky Yamaha.
"Jsem maximálně spokojená, že jsem dojela. Musím říct, že jsem to ani nečekala. Je to velikánské překvapení i pro mě samotnou. Vyspěla jsem tu i jako závodník," dodala.
Kolomého vozová hradba
Krizí bylo na více než 8000 dakarských kilometrech hodně, ale ta největší přišla, když jí čtyřkolku přejel kamion. "Naštěstí jsem byla velký kousek od čtyřkolky a pomáhala jsem dalšímu jezdci, který převrátil čtyřkolku, když mě chtěl vytáhnout. Byl to šok a já jsem ani nechtěla k té své dojít. Bála jsme se, co uvidím," přiznala Roučková, které pak pomohl Martin Kolomý s Tatrou od Buggyry.
"Zastavil svůj kamion nahoře na duně, zahradil ji a hrozně se smáli. Počkali tam patnáct minut. V bivaku mi ale pak přišel vynadat, jestli se chci nechat zabít, tak ať takhle pokračuju. To mě ale nakoplo," prozradila Roučková, která si pochvalovala, že si většina českých účastníků Dakaru dokázala navzájem pomáhat.
"Často za mnou chodil Pepa Kalina, navigátor z druhé buggyrácké Tatry. Ptal se, jestli něco nepotřebuju a hodně věcí mi jako nováčkovi poradil," uvedla příklad toho, že Češi na jihu Ameriky táhli za jeden provaz.
Po návratu nebude první česká žena v cíli Dakaru dlouho odpočívat. "Na spaní nemám čas. Teď se chystám na běžecký závod, už 10. února poběžím Gladiator Race. S kolegou z týmu jsme si řekli: hele, máme natrénováno, tak poběžíme. Jinak budu s rodinou. Přijde na řadu dietní bůček a samé takové mňamky," řekla stále usměvavá Roučková.
A jestli si úspěšný start na Rallye Dakar příští rok zopakuje? "Je to ještě hodně čerstvý, je jen chvilka po závodě. Ale nevylučuju nic," uzavřela Roučková.
