San Juan de Marcona - "Takový teror jsme už dlouho nezažili." Tak Martin Macík mladší stručně okomentoval úterní čtvrtou etapu Rallye Dakar, která závodní pole znovu zavedla do peruánské pouště.
Ale 29letý jezdec týmu Big Shock Racing by si přesto určitě notoval s Martinem Kolomým, který pro drsnou krajinu nacházel jen slova chvály: "Etapa to byla nádherná. Opravdu krásné hory, řečiště," řekl pilot Buggyry, který se právě v náročném terénu vrátil do hry.
A nadšením nešetřil ani dakarský matador Josef Kalina, který letos dělá navigátora Kolomého týmovému parťákovi Martinu Šoltysovi. "Tak tahle vložka byla opravdu úžasná, taková pravá dakarská. Bylo tam úplně všechno, nekonečný mlátičky, rychlý pasáže, no a jako takovej bonbónek stokilometrový úsek opravdu hodně těžkých dun," lebedil si 69letý kopilot.
Po technických problémech v předchozí etapě, jež znamenaly vedle časové ztráty ještě navíc penalizaci čtyř hodin, bruntálský jezdec Kolomý využil žolíka a mohl startovat hned za nejlepší desítkou. A to byl jeden z klíčů k etapovému úspěchu.
"Začátek na pláži, který na Dakaru ještě nikdy nebyl, byl krásný. Tato nová věc s paralelním startem dvou kamionů mě hodně potěšila, protože jsme ho vyhráli," připomněl Kolomý úvod etapy.
Lopraise uvěznil dunový trychtýř
Diametrálně odlišně viděl peruánskou poušť Aleš Loprais, jehož naděje na letošní dakarský úspěch skončily s Tatrou na boku v dunovém trychtýři.
Problémy ale začaly mnohem dříve. "Odešel hned po startu posilovač řízení a v jednom velkém stoupání nám do toho ještě turbo vypovědělo poslušnost. Zvažovali jsme, zda se vůbec pustíme do dun a následně to riskli. Jeli jsme na 40 procent výkonu a zvládli téměř 90 procent dun. Těch zbývajících deset se nám bohužel stalo osudným," popisoval olomoucký rodák na svém Facebooku.
"Celou dobu jsme jeli na želvu a nejnižší možný stupeň s jednou atmosférou tlaku v pneumatikách. Jiná volba nebyla. Poslal jsem Queenu do jednoho trychtýře, který bychom za normálních okolností lehce zvládli, ale v dané konstelaci to prostě nevyšlo. Sesunula se z prudké duny, měl jsem plyn na podlaze, ale výkon tam nebyl. Protiduna byla velmi strmá, ale pád byl relativně do měkkého, takže nás nic kromě duše nebolí," pokračoval vítěz letošní první etapy, který v úterý startoval jako celkově sedmý muž pořadí kamionů.
"Crash je většinou vina pilota a já se k ní hlásím. Rozhodnutí pokračovat i za těchto neoptimálních podmínek jsem si udělal sám, i když kluci v kabině nic nenamítali. Pohádka skončila. Děkujeme všem fanouškům, partnerům a rodině, která byla při nás, a v neposlední řadě třem kamionům, které se snažily Queenu vyprostit. V noci vyměníme turbodmychadlo a ráno vyrazíme do bivaku," dodal Loprais smířený s osudem. A jak z jeho slov vyplývá, v Rallye Dakar už asi pokračovat nebude.
Macík se posunul navzdory problémům
To Macík se vrhne do další etapy s ještě větší motivací. I přes náročné podmínky se pilotu LIAZu podařilo posunout mezi jezdci v kamionech na celkové čtvrté místo.
Trať čtvrté etapy podle něj připomínala minové pole, které nebylo snadné projet. Na cestě žlutý vůz s číslem 510 potkával další jezdce zoufale zápasící s pískem, technikou i sebou samými.
"V jednu chvíli nám cestu zatarasily Kamazy, které se vzájemně vyprošťovaly z duny. Museli jsme je objet a zapíchli se taky. Abychom se odtamtud dostali, vyjeli jsme přes písečný trychtýř, kde jsme utrhli pravou brzdu," popsal jedno z dramat čtvrté etapy navigátor František Tomášek.
To však nebylo v peruánském pekle na zemi zdaleka všechno. "Za chvíli přestaly fungovat i levé tlumiče, pak už nešlo ani dofukovat kola a do cíle etapy zbývalo dalších 100 km. Zároveň byla jízda v poničeném Frantovi stále riskantnější," dodal mechanik Michal Mrkva.
Přes všechny tyto problémy dovezl Macík kamion na šestém místě a v celkovém pořadí je už jen příčku pod vysněnou první trojicí, která si z cíle odveze legendární sošky Beduina.
Pro zatím životní výsledek na Dakaru si dojel nováček Šoltys, který díky osmému místu poprvé nahlédl do nejlepší etapové desítky. "Dneska se nám to podařilo. Zajeli jsme super výsledek. Bylo to teda těžký, hlavně prvních sto kilometrů byla rozbíječka, skákali jsme po kamení, řečištěm. Sotva tam kamion projel, jak to tam bylo ouzký. Bolí mě opravdu celý tělo," přiznal pilot vozu se startovním číslem 532.
