Blog - Je to tak trochu paradoxní, ale ve spolupráci pardála Buggyry se značkou Tatra měl opět, podobně jako v roce 1985 prsty LIAZ. Bylo to takhle.
Žili byli statní čeští junáci nadšeně objíždějící dokola různá bahniska rodných offroadových tratí s vlastnoručně předělanými tereňáky. Když tu jeden z nich, řečený Velký kocour si usmyslel, že ho to už nebaví, že si koupí náklaďák a pojede do Dakaru po vzoru všech těch Lopraisů.
Tatru nesehnal a tak si koupil z kopřiv starou liazku. Brzy se k němu připojili další bahňáci a vytvořili tým. To je ta liazácká stopa v dějinách. Ti chlapíci se jmenovali Valtr, Spáčil, Žák a taky Kolomý. Po nějakém roce se osamostatnili a jako moravští patrioti se postupně přiklonili ke značce Tatra.
Oporu nalezli, jako v kouzelném dědečkovi (tehdy spíš bratříčkovi) v panu řediteli Smolkovi, kterého tohle šílenství evidentně bavilo. I vzniknul Czech Dakar Team, soupeři posměšně přezdívaný "Čendakár". Jako se dělí buňky živých organizmů, začal se Čendakár dělit a štěpit, až se jako Kraken z hlubin vynořil Bonver Tomáše Vrátného a všechno to schlamstnul. Jediný, kdo z jeho tlamy uniknul, byl bruntálský obr Kolomajz, který se na čas udělal sám pro sebe.
Dělení buňky skončilo a nastal čas spojování. To vyvrcholilo v roce 2013, kdy Vrátný s kocourem Macíkem vytvořili monstr tým Bonver Dakar Project. Tři LIAZy, tři Tatry s hromadou doprovodných náklaďáků - to byl zatím největší kamionový tým všech dob.
Celkem nenápadně se tu objevily dvě novinky, které měly mít na budoucí vývoj našeho závodění zásadní vliv. Součástí týmu Bonver Dakar Project byl i Holanďan Marcel Schoo, kterému ve fabrice postavili první Tatru Phoenix, a Vrátného Tatry (kupodivu i Spáčilova stará liazka) byly osazeny roudnickými motory Gyrtech. Černý pardál Buggyra tak strčil tlapu do maratonského závodění a brzy se měl i zakousnout.
Pokračování příště.