Měsíc jim trvalo založit tři výškové tábory, uhýbali padajícímu ledu i kamení. Přesně před 40 lety se kanadsko-polská výprava dostala na vrchol Tyrkysové bohyně, jak zní tibetský výklad hory Čo Oju. Poprvé v zimním období a jihovýchodní stěnou. I když tady hlavním hrdinům přálo štěstí, později některé z nich dohnal tragický osud.
Zimní výzva na Tyrkysové bohyni
Má pověst nejdostupnější osmitisícovky, zvlášť když to vezmete severozápadní trasou. Tyrkysová bohyně, nebo také Čo Oju, je šestou nejvyšší horou světa. I když se uvádí hned dvě její výšky - 8201 a 8188 metrů nad mořem.
A tak si osmičlenný polský tým řekl, že si to ztíží, vydá se strmější a nebezpečnější jihovýchodní cestou, a ještě k tomu v zimě.
Byli to pánové - Andrzej Zawada, Maciej Berbeka, Eugeniusz Chrobak, Jan Krzysztof Flaczyński, Mirosław Gardzielewski, Zygmunt A. Heinrich, Maciej Pawlikowski, Jerzy Kukuczka.
Útok na vrchol Tyrkysové bohyně sice vyšel, ale osud si hned pět z nich našel jinak.