Praha - Pokoření důležité mety často nebývá snadné. Petr Ton však dlouho čekat nemusel. Po vyrovnání sparťanského střeleckého rekordu Jiřího Zelenky minulý pátek se přesně o týden a dva zápasy později radoval z jeho překonání.

Svou 255. trefou v dresu holešovického klubu přispěl k cenné výhře nad Plzní 3:1 a po utkání se z dosažené mety opravdu upřímně těšil.

Zvlášť, když dřív sám nikdy na takový milník nepomyslel. "Kdo by to byl řekl, když jsem před deseti lety přišel z Finska a bylo mi skoro třicet," řekl s údivem.

Dal si tak krásný dárek k blížícím se čtyřicátinám, které by mu však nikdo nehádal.

Jaké jsou Vaše bezprostřední pocity z překonání takového rekordu?
"Vynikající. Když člověk dělá nějaký sport a aplauduje mu celý hala, je to nádherný pocit. Je to takové docenění celokariérní práce, zvlášť těch deseti let, co jsem tady ve Spartě. Hrozně si toho vážím, ale asi to ocením z odstupem času."

Je to docela netradiční, že jste ten kýžený gól vstřelil z trestného střílení. Byl jste při exekuci nervóznější než obvykle?
"V tu danou chvíli nemám čas o tom přemýšlet. Soustředil jsem se jen na Lukáše Mensatora, s nímž mám špatnou bilanci, takže jsem se hlavně snažil, abych ho překonal. Až se mi to povedlo, tak už to doopravdy ze mne spadlo."

Vyhráli jste 3:1 a jako první jste letos porazili úřadujícího mistra. Jaké to bylo vítězství?
"Bylo to ubojované, i když za vítězstvím jsme šli od začátku. Shodou okolností jsme z jejich přesilovky a první vážnější šance hned inkasovali. Myslím si ale, že naším pohybem a aktivitou jsme si vytvořili šance, které jsme na rozdíl od zápasu v Chomutově (1:3 - pozn. redakce) využili."

V prvním domácím zápase se Vám podařilo rekord vyrovnat. Věřil jste, že v tom druhém ho už překonáte?
"Tak trošku v koutku duše jsem doufal, že to přijde. Hlavně jsme ale chtěli vyhrát, abychom měli z toho dobrý pocit. A když se vyhraje a člověk při tom dá góly, tak to jsou úžasné pocity."

Sice jste se navždy zapsal do historie sparťanského hokeje, nesmíme však zapomenout, že původem jste Kladeňák. Není to trochu paradox, když uvážíme tradiční řevnivost mezi oběma kluby?
"Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlel. Myslím si, že plno hráčů a fanoušků by si na to jen těžko vsadilo, že se mi něco takového povede, když jsem přišel z Finska téměř ve třiceti letech. Ale přece jen, dřív hráči končili třeba v pětatřiceti. Musím se přiznat, že mě to v žádném případě nenapadlo. Aby to člověk dokázal, tak se mu musí vyhýbat zranění, musí mít důvěru a být ve správnou dobu na správném místě. Já jsem v jednom z nejlepších klubů historie, měl jsem a mám výborné spoluhráče, bez nichž bych to nedokázal."

Jaké si dáváte cíle nyní? Které další mety byste rád překonal?
"Myslím, že ty mety jsou stále stejné - týmové. Proto jsem rád, že tu můžu být, jelikož Sparta má pokaždé ty nejvyšší ambice. Ne vždy se sice to čtvrtfinále, které znamená hranici úspěchu a neúspěchu, povede, ale tohle je teď náš cíl."