Kladenské mužstvo spolu s Českými Budějovicemi vede první ligu, vy patříte k lídrům týmového bodování. Jste spokojený?
Člověk je spokojený s tím, jak jsme začali jako tým. Těch bodů není úplně málo, i když to vždycky může být lepší. Se sebou ale spokojený nejsem. Věk samozřejmě nezastavím, ale myslel jsem, že ofenzivou budu pomáhat víc. Na druhou stranu mě to nechává v naprostém klidu, protože se soustředím na tým. Já už se v kariéře nikam neposunu, takže chci, abychom byli silnější jako celek. Sice jsme vepředu, ale všechny zápasy jsou vyrovnané. Že bychom dominovali, to se říct nedá.
Je první liga vyrovnanější než extraliga?
Hokej je všude stejný. Tady samozřejmě není taková kvalita jako v extralize, ale asi bych to porovnal tak, že když jsem hrál na Spartě, každý rok jsme byli největší favorité. Když nám teď odpadla Slavia, má největší ambice Kladno a Budějovice, ale rozdíly mezi týmy jsou minimální. Když proti nám ostatní hrají uvolněně a dají do toho srdíčko, zápasy jsou strašně těžké.
Vaší lajně s Jiřím Burgrem a Petrem Tenkrátem je 121 let, všichni jste známá jména. Chtějí se proti vám soupeři vytáhnout?
Takhle jsme hráli asi patnáct zápasů, posledních pět jsem hrál s Adamem Kubíkem. Naposled v Kadani jsem se znovu vrátil ke klukům, protože jsme měli nějaké zdravotní problémy a Adam Kubík byl na dvacítkách. Pavel Patera zkouší různé varianty, protože sezona je dlouhá. Když jsme ale spolu první čtvrtinu pravidelně hráli, vnímal jsem, jak na nás chce každý ukázat, že je rychlejší, mladší, lepší.
Máte ve svém věku nějaké úlevy?
Já tohle vždycky měl jen v letní přípravě. Třeba Petr Nedvěd a další hráči to tak mívali i v sezoně, ale já nikdy. Ani teď na Kladně. Uvidíme ale, jak to bude dál. Já jsem si původně představoval, že na začátku budu mít volnější režim nebo že do sezony naskočím až v jejím průběhu, ale s trenérem jsme se domluvili, že budu k dispozici od začátku. Chtěl jsem poznat kluky. Člověk za ta léta už vypozoruje, jak se kdo chová, když se prohrává. To je třeba řešit, aby to nedopadlo jako loni. Mám hodně informací jen z vyprávění, ale zažil jsem to na Spartě. Tým má náskok a následuje uspokojení. Pak ale jde do tuhého a přijdou hádky, problémy, kopání kolem sebe. S Jirkou Burgrem, Petrem Tenkrátem a Frantou Ptáčkem můžeme pomoct, aby se to nestávalo.
Máte u trenérů větší slovo? Podílíte se nějak na chodu týmu?
Díky těmhle trenérům tady jsem. Jinak jsem řadový hráč jako všichni ostatní. Samozřejmě řešíme plno věcí, ale pořád vím, kde jde trenér a kde je hráč. Co si můžu dovolit a co ne. Ničeho nezneužívám. Naopak se snažím jít příkladem, aby kluci viděli, že jsem nepřišel, abych se rozehrál na případné angažmá jinde.
Jaký je Pavel Patera na střídačce? Dospělé trénuje teprve prvním rokem.
Každý se učí. Vždycky jsem si říkal, že už mě nemůže nic překvapit, ale není to tak. Pavel je trenérem krátce, loni byl tady u mladšího dorostu, teď je u dospělých, což je něco úplně jiného. Druhá věc je, kolik toho má za sebou. Díky tomu, že prožil tolik úspěchů a vypjatých chvil, dokáže se na střídačce vžít do pozice hráčů. Také je hodně impulzivní, už jako hráč dokázal ostatní nabudit, vyhecovat. I když vedeme třeba o dva góly, přijde do kabiny a řekne, že není spokojený s hrou, což se mi strašně líbí. Hodně řeší i přesilovky, sám víte, že byl jedním z nejtvořivějších hráčů.
Pak tu máme Frantu (Kaberleho, pozn. red.), který se zaměřuje spíš na obranu, pak zkušeného trenéra Jiřího Kopeckého, který vede spíš taktiku a podobné věci. Kluci, kteří trénují první rok, se učí, takže všechno nemůže být dokonalé. Oni si teď myslí, že to dělají nejlíp, ale za dva tři roky zjistí něco jiného, protože se posunou. Takhle to má každý.
Už na začátku jste zmínil, že vám odpadla konkurence v podobě Slavie. Jak na její potíže pohlížíte?
Člověk se stará hlavně sám o sebe, informace mám většinou z tisku. Bylo mi líto hráčů. Někde už jsem řekl, že mi přijde trošku nešťastné vyjádření, řešit po první čtvrtině, že nejsou peníze. Myslím si, že už před sezonou věděli, jak na tom jsou, a asi akorát čekali, jak začnou, aby mohli nějaké hráče dobře prodat, protože přípravu měli vynikající. Druhá věc je, že většina kádru zůstala pohromadě. Cíl už asi není nejvyšší, ale posledních pár zápasů hrají na podobné úrovni jako dřív. Myslím si, že pořád budou patřit mezi nejlepší šestku. Bezejmenní hráči, kterými to doplnili, můžou překvapit.
Je vám líto hráčů… Zažil jste někdy podobnou situaci?
Přímo se o tom nemluví, ale myslím si, že to tak měla většina klubů, každý rok třeba někdo jiný. Nikdy jsem nezažil, že by to došlo takhle daleko, ale i ve Spartě byly nějaké problémy. Podepisovali jsme různé splátkové kalendáře. Pro nás to ale nebyl existenční problém, protože jsme měli výborné podmínky.
Prý hrajete hokej i ve 43 letech díky zkušenostem z Finska. Můžete to rozvést?
To by bylo asi nadlouho. Teď kluci hodně mluví o tom, jestli hrát juniorskou ligu tady nebo se o draft poprat v Americe. U nás to bylo trochu jiné v tom, že do NHL chodily největší hvězdy, což já jsem nebyl. Pro mě byla cílem i Evropa a její styl hokeje – ne tak tvrdý, bruslivý. O Finsku jsem snil a dostal se tam ve 24 letech. Byl to pro mě jiný svět jak zázemím, tak trénováním. Pracovalo se s tepovou frekvencí, silou, dynamikou nebo stabilitou bruslení.
Po necelých šesti letech jsem přišel na Spartu, ale až po nějakých deseti letech sem dorazily věci, které jsem dělal ve Finsku. Vždycky jsem byl ofenzivní dynamický hráč, tomu jsem měl přizpůsobené tréninky. Obránci to měli trošku jinak. Tady se trénovalo hodně týmově, všichni dohromady. Vždycky jsem se orosil, když někdo říkal, že hraje dobře v play-off, protože měl dobrou letní přípravu. Nechápu, kdo tohle může říct. Člověk už v listopadu neví o nějaké letní přípravě, pokud se celý podzim nepřipravuje.
Hodně těžíte z přípravy, že?
Samozřejmě se vám musí vyhýbat zranění. Hokej je tvrdý, strašně náročný sport. Loni jsem to zažil, vynechal jsem skoro celou sezonu. Jsou ale věci, které se dají ovlivnit. Člověk může lecčemu předcházet a trénovat tak, aby šel s dobou. Když na to najedou kluby, možná bude méně zraněných. Loni v Liberci trénovali jednofázově, udělali titul a všichni se je snaží zkopírovat. Já už o tomhle vím patnáct let. Trenéři můžou hráčům pomoct, ale i hodně uškodit.
Je mezi Českem a Finskem pořád rozdíl, pokud jde o tréninkové metody?
Já už jsem strašně dlouho tady, ale pár mých kamarádů bylo v zahraničí o něco déle. Řekl bych, že posledních osm deset let je to podobné, ať mluvíme o nás, Švýcarsku, nebo Finsku. Druhá věc je, že hokej se posunul, je úplně někde jinde. Sám to vidím, když sleduju statistiky, videa a podobně. Na všechno je méně času. Nevím, jaké to bude za deset let. Můj názor je, že hráči budou končit ve třiatřiceti. Čtyřicátníci nevydrží. V NHL jsou dvacetiletí kluci hotoví hráči, ale jde o to, jestli na téhle úrovni vydrží dvacet let. Asi nebudou mít tak dlouhou kariéru.
